Moje Rodiče jsou Trans

Nový Účes

Okna v mém pokoji s Bibim byly otevřený dokořán a jemně sem foukal teplý letní vítr.
Bibi byl u okna a pozoroval, čekal az přijde Emi k nám. Seděl na svém invalidním kočárku. Mezitím co já dělal svačiny.
"Už jde!" vykřikl nadšeně Bibi. S talířem sušenek jsem přišel k oknu a koukl se, jak pod námi jde Emi. Byla v šatech a v klobouku, ale její dlouhý pyšný černý vlasy ji vždy prozradí.
"Super!" usmál jsem se. Hned na to se ozval zvonek do dveří. Za chvíli tu byla Emi, co nás oba dva radostně obejmula.
"Moc ráda Vás vidím! Dávno jsme se neviděli." zubila se Emi a pak opatrně sedla na moji postel, co byla už ustlána a upravená.
Bibi pootočil svůj invalidní vozíček a přijel s ním k posteli. Pomohl jsem mu si sednou vedle Emi. Pak jsem si i já sedl s talířem sušenek, co jsem měl celou tu dobu v rukou. Bibi jednu vzal a spokojeně si jedl.
"Tobě teda odrostly ty vlasy, Bibi!" podotkla Emi, co se koukala na Bibiho vlasy. Měl je už dlouhý až po záda a na konci jeho vlasů byla stále zelená barva, co připomínala staré časy. Jinak měl krásný blond vlasy, co byly neobvyklé na hnědookého člověka.
Bibi něco zamumlal, když měl v puse pak sušenky. Když je dojedl a spolkl, řekl: "To jo. Chtělo by to nějak nový účes."
"Doufám, že nic barvit nemusím!" vykřikl jsem nálehavě. Bibi mne poplácl po rameni a zakroutil hlavou.
"Ježíši, ne. Chci mít svoje přirozený vlasy. Ta zelená éra skončila."
Ta zelená éra. Přemýšlivě jsem se koukl z okna. Samozřejmě, že Bibi nemyslel to jenom jako barvu svých vlasů.
"Máte nějaký nůžky?" zeptala se Emi. "Zrovna se učím dělat různý účesy." pak se zazubila. Bylo mi jasný, o co ji jde. Chce stříhat Bibiho vlasy a vytvořit mu nový účes.
"Jo, máme." odpověděl jsem. "A jaký účesy?" mrkl jsem na ni.
Bibi se na nás koukl. "Přijde mi, že vím o co jde. Jestli mi chcete vytvořit nový účes, tak jsem jenom za!"
Všichni jsme se usmáli. Známe se tak dobře, že už i myšlenkově víme, o co jde. Je to fajn, mít u sebe takový přátelé.
A tak za chvíli Emi stříhala a upravovala vlasy Bibiho. Já jsem zametal zbytky jeho vlasů, co byly na podlaze. V našem bytě vzniklo kadeřnictví.
Pustili jsme rádio, co můj strýc má a bavili jsme se. Krásný Srpnový den nám přál štěstí k dobré náladě i k novému účesu Bibi.
A za chvilku už to bylo hotový. Teď Bibi měl vlasy po ramena, jak řekla Emi, je to mikádo. Moc mu to sluší. Když se Bibi podíval do zrcadla, usmíval se a vypadal tak šťastně. Objímal jsem ho a dal jsem mu pusu na jeho krásný vlasy. Je to sice už půl rok, ale jsem stale vděčný, že můj Bibi žije.
Blíže k večeru se vrátili táta se strýcem a dali jsme si večeři. Náramně jsme se všichni bavili. Povídali jsme si o různých věcech. Bylo tu to hlasitý jako nikdy před tím.