Rodokmen Plno Tajemství

19 3 0
                                    

Julie se na mne koukala a její zeleno-modrý oči vypadaly tak zvláštně tajemně. Kousala si nejistě rty a chtěla něco říci, ale asi ji nic nenapadalo, co říct. Jenom vzala ode mne fotoalbum a položila ho zpátky. Beze slov zastrčila krabici zpátky na místo. Pak vstala a odešla. Já nejistě seděl v pokoji svých rodičů a nevěděl jsem, co dělat. Ale pak jsem se sebral a utekl za tetou, co byla na kuchyni a nalila čaj do dvou hrnků.
"Já si myslela, že tam zůstaneš a já Tě pozvu." řekla teta. Bylo to první, co řekla poté, co jsem ji řekl, že moje rodiče jsou trans. 
"Sedni si. Je na čase si o tom promluvit." pobídla mne pak a já si jen sedl. Dala mi můj hrníček s čajem. 
"A o čem?" zeptal jsem se přiblbě.
"Však Ty víš!" zakoulela očima Julie.
A za chvilku jsme seděli, teta mi začala povídat příběh mého táty a mé mámy, co celou tu dobu jsou trans lidi. Vyprávěla mi, jak táta v sobě to objevil, jak se to v rodině řešilo hodně a jak kvůli tomu byl skandál, takže táta musel odejít. Proto neznám jeho rodiče, co jsou moje prarodiče. Julie podotkla, že nejspíš ani moje prarodiče neví o mne, což se mi zdálo smutný. Nechápal jsem, proč jeho babička ho nepřijala, na co mi Julie řekla, že neví důvod. Když takhle táta odešel, potkal moji mámu. Začali spolu žít, šetřit peníze na operace a pak nastal den, kdy se tomu tak stalo a tranzice už byla za nimi. Tu druhou fotku, co jsem viděl, byla právě oslava ukončení tranzice. Tranzice jim trvala pět let, co jsem pak zjistil. Pět let, to je dlouhá doba! Po tranzici začali uvažovat o dítěti a tak jsem se na svět objevil já. Sice tato země je plno zlých lidí, ale technologie pokročila a moje rodiče mohli mít pohlavní orgány opačného pohlaví, což moji mámu udělalo radost. Riskovala tím hodně, ale... přeci jen existuji! Což mi dělá radost. Když mi to vše dopověděla teta, usmíval jsem se a byl jsem jaksi štastný.
"Je to neuvěřitelný, že moje rodiče... Jsou jedni z nás." jedni z nás jsem myslel v queer komunitě. Věděl jsem sice, že moje máma je pansexuální a táta greysexuální, ale myslel jsem si celou tu dobu, že jsou cisgender.
"Alex mi o svém genderu povídal už když byl puberťák, asi tak třináct let. V rodině se to hodně řešilo když už mu bylo patnáct. Přišel tehdy večer s komunitního centra pro queer lidi a měl na sobě cedulku se zájmeny. Takhle se nějak omylem prozradil mámě." smutně se zachechtala teta." Máma z toho šílela. Kdykoliv k ní chodím, ptá se, jak se má její dcera."
"Cože?" vykulím očima. "To je hnusný od ní!"
"To je." kývla hlavou teta.
"Ani se nedivím už, proč mne táta nechce seznámit s jeho rodiči." smutně jsem se koukl z okna. Bylo to neskutečně ošklivý od ní, to jak se ptá ohledně mého táty takhle! Mám štěstí, že nemám takovou mámu, protože mám trans mámu. Když jsem si to takhle v mysli řekl, ucítil jsem jakousi hrdost. Trans máma. Trans táta. Trans rodiče. Mám trans rodiče.
"Taková naše máma je..." povzdechla si teta. "Tak ráda by zmínila ji o Tobě, ale táta si to nepřeje."
Zarazí mne to. Táta nechce aby o mne něco babička věděla?
"Chce, aby jsi byl od ní daleko v bezpečí."
Ztěžka polknu. No, to se dá chápat. To je stejně jak Bibi s jeho babi.
"A víš něco o rodině moji mámy?" zeptám se pak tety. Ta jen zakroutí hlavou.
"Nebavím se s ní moc."
"Aha."
Tetě pak někdo opět zavolá a tak musí přerušit naší konverzaci. Ale mne to stačilo. Dozvěděl jsem se další zajímavý informace o životě svých rodičů, nebo spíš svého táty. Odcupidal jsem do pokoje a napsal jsem o tom Bibi. Když už teta domluvila s někým, dali jsme se opět do práce.

Moje Rodiče jsou TransKde žijí příběhy. Začni objevovat