Moje Rodiče jsou Trans

Minulost A Její Post Traumatické Následky

Po obědě jsem šel domů. Bibi nemohl jít se mnou, babi mu pak nakázala, že příští týden nesmí jít ven, což byl jeho trest za to, že se zlil (doopravdy to bylo, že byl sjetý, protože ho Dave nadrogoval).
Měl jsem myšlenky o jeho tátovi. To nebylo jen leda jaký domácí násilí. Bylo to něco víc. Ten jeho táta je šílený. Ve špatném smyslu tohoto slovu.
Sice máme spoustu času, ale i tak. Vše mi jasně pomalu docházelo, proč Bibi měl takovou rodinu. Jenom nevím, jak se ta vražda stala, což nikdo neví. Ale Bibi v ten den mi psal, že jeho máma odjela do kanceláře si něco vyřídit.
A nevrátila se.
Brzy to už bude rok a až teď mi dochází, jak vlastně se cítí Bibi. Rozchod rodičů, domácí násilí, smrt matky a vyhrožování od jeho vlastního táty, že taky zemře od jeho rukou. Moc stresu, moc strachu.
Vytáhl jsem mobil a zagooglil jsem, co by to vše mohlo být. Přeci jen se to musí nějak jmenovat jedním slovem.
Ztěžka jsem polkl a dal tlačítko vyhledat. První co se mi zobrazilo, jsou příznaky posttraumatické stresové poruchy. Dám si další stránku a vyhledám toto dlouhé jméno.
Za chvíli zjistím, že je to porucha, způsobena traumaty a dlouhodobým stresem. Často s ní souvisí i závislosti, panická porucha, úzkosti a deprese.
Měl někdy Bibi vlastně panický záchvat? Cítil úzkosti? Mohli bychom si o tom promluvit.
Když jsem takhle hloubal v minulosti Bibiho, tak jsem ho víc a víc poznával. Byl to příjemný pocit, ale zároveň pocit, že tu nemám co dělat. A tak Bibimu napíšu, že se omlouvám, že jsem takhle začal s citlivým tématem.

Na následující dny žádná odpověď. Ani se neobjevil ve škole. Spolužáci si o něm mumlali, někde tam jsem slyšel slova jako ghostie, narkoman či fetka. Ani mne ani Emi se ty slova nelíbili.
Emi se ptala na obědě, proč se o Bibi toto říká, ale místo toho, aby jsem ji pověděl pravdu, jsem jen krčil rameny.
Jak mám vysvetlit jinému člověku, že Bibiho zdrogovali? Kdo by mi vlastně uvěřil?
Doma to taky nebylo o nic lepší. Rodiče se teď hádali každý den kvůli blbostem. Jediný, kdy byl skutečně klid, bylo právě když máma byla v práci a k nám chodil kamarád táty, ten samý Danny. Za tu dobu jsem ho víc poznal, je neskutečně moc fajn. Má delší špinavě blond vlasy, zářivý zelený oči a často nosí košile s kalhoty. Má různý piercingy, což se mi samozřejmě líbilo. Něčím mi připomínal Bibiho.
Někdy jsme takhle ve trojici buď kreslili nebo hráli videohry, ale často Danny pracoval s tátou a řešili různý dospělý věci.
O vikendech máma odjela na skautský tábor, takže táta navrhl udělat nocleh s Dannym, na co jsem samozřejmě řekl ano. Byl to moc fajn večer a pak i noc. Koukali jsme na seriály a filmy, jedli popcorn a hráli deskový hry. Nevím, kdy jsem se naposledy takhle hezky bavil s tátou a mámou. Možná, když jsem byl ještě na prvním stupni.
Spát jsme šli až ve dvě hodiny ráno, Danny si u nás lehl na gauči. Když jsem usínal a málem usnul, něco u mne zavibrovalo v pokoji. To mne samozřejmě vzbudilo a potichu jsem hledal za předmět, co by mohl vibrovat.
Až pak jsem si uvědomil, že to byl můj mobil, co stál na baterce. Opatrně jsem ho vzal a zapnul jsem ho. Světlo z obrazovky mne málem osleplo.
Ale byla tam zpráva. Od Bibiho.

M0c to boli. Citim, jak moje bunky odum1r33jnan