Moje Rodiče jsou Trans

Podzim, Coming Out, Elf Bar

Po skončení školy jsem se rychle dokutálel (ne doslova, jen tak to vždy říkám) ke své skříni, zabalil jsem věci do batohu a oblékl jsem vojenskou zimní bundu, která z první strany byla otravná, protože byl ještě Podzim, taková zima ještě není a já se v ní začínám dusit, když je mi až moc horko v ní, ale z druhý strany každý ve škole mi tu bundu závidí a říká, že v ní vypadám hustě, což mi celkem dost zvyšuje sebevědomí, mám-li být upřímný. Někdo se mne ptal, odkud ji mám a já řekl, že mi ji přivezl táta z Ruska, když byl v Rusku za moji prababičkou, co stále záhadným způsobem žije. Je ji už kolem 90 let a stále je v kondici chodit, vařit a starat se o sebe. Táta tomu říká, že každý Rus v naší rodině je silný. A já se vždy zamyslím, jestli jsem taky tak silný. Moje máma je totiž Češka, je z Česka, mezitím co táta je Rus, je z Ruska. Takže jsem napůl Rus a napůl Čech. Proto se ptám sebe, jestli jsem taky tak silný. Jednou jsem se zeptal mámy jestli si myslí, jestli jsem silný a ona se zasmála a řekla, že samozřejmě, že jsem. A pak slyším nadávky od pana učitele na tělocviku, že jsem slaboch, že se bojím míče, když hrajeme vybíjenou. Tak nevím, jestli jsem silný nebo slabý. Já si osobně myslím, že jsem silný slaboch, což znamená, že jsem silný, ale taky se bojím. Právě třeba toho míče z vybíjený, že jo. Ale já nikdy neměl rád míče, hlavně když na mne letí. Jednou, když jsem byl malý, asi takový předškolák, na mne někdo hodil míč a ten míč mne udeřil o moji hlavu, jako kdyby moji hlavu chtěl sežrat. Spadl jsem a pak jsem brečel a ječel, že mne ten míč sežere. Rodiče za mnou hned přiběhli, máma se hrozně lekla a táta mne uklidňoval a říkal, že ten míč mne nesežere, že ten někdo kdo ho hodil je neopatrný (a taky hajzl, jak řekla máma). Snažil jsem se to panu učitelovi vysvětlit ale on ne a ne, prý stejně jsem slaboch. Je tvrdohlavý jako koza drzá. O tom jsem taky řekl tátovi a ten mávl rukou a řekl že to vyřeší. Tak snad táta řekl, že já za to nemůžu ale ten hajzl co tehdy na mne hodil ten zlý míč, co mne chtěl sežrat, protože když jsem měl minule tělocvik, tak pan učitel mi už neříkal, že jsem slaboch.
Vyšel jsem z budovy a okolo vrat mne potká Emi. Moje kamarádka z mateřské školy. Je malá, baculatá a nízká. Má dlouhý černý vlasy a modrý oči. Hezká kombinace vlasů a očí. Mám rád její oči, jsou jako krásný oceán, ve kterém se dá plavat jako profesionální sportovec po plavání. Nosí nejčastěji bílé oblečení, třeba jak začal Podzim tak nosí bílou mikinu a oversized bílý kalhoty. Má ráda volný oblečení. Nedivím se jí, nechtěl bych vstávat o hodinu dřív, aby jsem jen ve škole vypadal hezky. Vám na to pořádně kašlu. 
Chodíme spolu do devítky, ale mezitím co já dřepím v áčku, tak ona zas v béčku.
"Ahoj!" když mne uviděla, zamávala mi. Zrychlil jsem krok a už jsem byl u ní.
"Nazdar. Jak škola?" zeptal jsem se.
Emi pokrčila rameny. "Nějak to jde. Ale dnes o francouzštině jsem si myslela, že se zastřelím. Ta učitelka je hrozná. A stará. A protivná."
"Jako ta červená řepa co je dnes na obědě." zasmál jsem se a Emi se ke mne přidala. 
"No jo no." cvrkla mi do ucha. Tohle mi dělá ze srandy a taky mi tím ukazuje svoji přátelskou lásku. Viděl jsem, jak táta cvrká svým prstem na nos mámy, ale on to dělá z důvodu, že ji miluje. Máma obvykle na to nic nereaguje, jen se přiblble usměje. Mne to přijde roztomilý, takže jsem dovolil Emi mi cvrkat do ucha.
"Co dnes budeš dělat?" zeptala se mne pak.
"Huh." zamyslel jsem se. "Asi nic. Stejně v Neděli udělám v noci domácí úkoly, který ani nemám." zaksichtil jsem se.
"Ty nemáš domácí úkoly na víkendy?!" podzvedla obočí Emi. "Já mám na víkendy ten hloupý francouzský jazyk a ještě chemii! Nesnáším chemii, nevyznám se v ní."
"To snad i já ne." pokrčím rameny, ksichtím se stále. "Základky jsou na hovno."
Emi si povzdychne. "Tohle peklo si musíme prostě zažít."
Trochu naštvaně mávnu rukou na znamení, že chci říci hodně sprostých slov.  Emi mne jemně vzala za ruku. Trochu jsem zbledl. Obvykle mne nebere za ruku.
"Jou jou, bráško." hned se ozve hlas Bibi, náš kámoš, co se učí s Emi ve třídě, což je béčko. Když se ozval, rukou mne vzal za rameno a poplácal mi rameno. "Jsem nevěděl, že si tu rozjíždíš romantiku s Emi." zažertoval.
"Ale drž tu svoji klapačku, Bibi." zakoulím oči a pustím ruku Emi. Emi se trochu zčervená.
"Však si dělám prdel, kámo." uklidňoval mne Bibi.
Bibi měl krátký obarvený na zeleno vlasy a různý piercings na uších. Pamatuji si, jak jsem mu obarvoval jeho blond vlasy na zelený. Ptal jsem se ho tehdy: "Hej, jseš si jistý, že Ti to sekne?" a on mi kýval a kýval a pak když jsem snad milionkrát se na to zeptal, řekl ať už držím píču, že žijeme jen jednou. Barvili jsme mu je asi před Zimou, ještě před tím, jak mu zemřela máma. A právě k tý mámě, tak má na sobě vždy obvázaný tmavě hnědý svetr, co mu ušila, před tím, než právě zemřela, což bylo minulý rok na Vánoce. Stále mne moc mrzelo, že mu zemřela, byla to fajn máma se svým smyslem pro humor a ráda šila. Fakt moc ráda, ona mi dokonce ušila duhový ponožky, který mám teď na sobě. Rád jsem si s ní povídal a poslouchal její životní příběhy z jejího života. Sice některý z nich byly celkem dost traumatizující pro můj stále tak trochu naivně dětský mozek, ikdyž mi je jenom patnáct let, ale co už. Ještě vždy dělala teplý černý čaj s medem. Miluji černý čaj s medem od ní. Bohužel už od ní nikdy nedostanu, naposledy jsem to měl s Bibi, když jsme dělali domácí úkoly a chechtali se různým memes a ona si zas šila a s někým si volala tehdy.
Naštěstí Bibi nezůstal sirotka a je s babičkou, co se o něj stará a tak, za což jsem moc rád. Bibi sice se snaží být hustý a drsný týpek u nás na škole, ale je to malý hodný sluníčko, co v noci rád hraje na kytaře jeho máminovou oblíbenou písničku, když se mu po ní stýská. On po Vánocích minulý rok nebyl ve škole snad měsíc. Babi mi pak řekla, že pořád brečel, chodil k mámě na hřbitov a byl jako chodící mrtvola bez duše. Hrozný období, bál jsem se, že si Bibi něco taky udělá. Pán bože žehnej jeho zdraví nebo jak to říká jeho babi.
"Jo, dobrý." usmál jsem se a mávl rukou.
"Někdo dnes ven?" pak se zeptal Bibi, čímž změnil téma.
"Nemůžu." smutně kývla hlavou Emi. "Mám domácí úkoly a poslední dobou mám napjatý vztah s mámou."
"To mne mrzí." koukl jsem se na ní smutným výrazem. 
Moc jsem toho nevěděl o její mámě, ale co jsem slyšel, tak si s ní nerozumí a pořád se hádají. Nějak jednou ji ani nechtěla pustit ven. Hrozný, jak někteří nemají fajn mámu jako já nebo Bibi kterou měl mámu.
Bibi nic neřekl, ale dal taky najevo, že ho to mrzí.
"A co Ty, Charlie?" koukl se na mne Bibi, když jsme tak trochu všichni mlčeli.
"Myslím, že mám čas. Jen napíšu tátovi že jdu s Tebou ven." vylovil jsem z kapsy mobil a hned jsem napsal tátovi zprávu, že jdu se projít s Bibi.
"Oukej, super. Babi je dnes do večera v práci, takže mám do večera volno." zazubil se Bibi.
"Užijte si to spolu." usmála se na nás Emi. "Já už musím. Ahoj!" zamávala nám a pak utekla na zastávku, kde zrovna přijel bus.
Já a Bibi jsme jí navzájem zamávali a sami jsme vyrazili.