Moje Rodiče jsou Trans

Pondělní Ráno

Po ránu v Pondělí jsem jako plazící mrtvola seplazil do školy. Neměl jsem absolutní náladu jít do školy. Pondělí ráno je vždy nejhorší, hlavně když musíte do školy. Proto když jsem byl nemocný, jsem měl o trochu radši Pondělní ráno, protože jsem nemusel chodit do školy.
Milerád bych vždy nějak vykecal proč nejsem ve škole, ale mám tři hlavní důvody, proč prostě musím jít v Pondělí ráno do školy. Začnu z dvou otravně špatných důvodů: moje rodiče a absence. Moje rodiče si stojí za tím, abych prostě do tý školy chodil. Však se nějak mám socializovat a něčemu naučit, ikdyž na základní škole se hovno naučíte, osobně když jste jiný než ostatní, tak se spíš naučíte tomu, že lidi jsou hrozný a dokážou jen ublížit. Já se tomu tak trochu naučil. No, jak trochu...
Absence, to je jasný. Můžete sice být záškolák, ale to přivede k problémům, který nikdo z nás nechce řešit, že jo. Proto třeba nechodím na hodiny jako je tělák, který fakt nemusím. Už jsem vyprávěl skvosty z těláku, třeba o tom učitelovi. Nesnáším ho z celého srdce, je sice drsný a další zajímavý skvosty, ale chce z nás udělat takový stereotypní chlapy, což mne sere. Mám radši chlapy jako je Bibi, co se občas zhulí, ale je to dobrá duše nebo svého tátu, co kreslí a píše romány.
Z předmětů ještě nemusím moc matematiku, jsem na něj doslova debílek. Učitelka po matice mne taky nemusí stejně jako učitel po těláku. Ale tu matematiku mám od osmý a devátý třídy každý den, takže nemůžu na ní jen tak nechodit. Počítá mi to větší absence než ten tělocvik, což je vtipný.
A třetí, už víc veselejší důvod, proč prostě musím jít v Pondělí ráno do školy jsou, samozřejmě, moje přátelé, Emi a Bibi! Vždy hromadně brečíme a pak jdeme do toho a přežíváme nový týden.
Před tím, než jsem odešel do školy, schoval jsem natajno do své kapsy své mikiny elf bar, co mi dal Bibi. Zlepším si Pondělí ráno tím, že se připojím k těm klukům na záchody, budu s nimi kouřit a budu odposlouchávat drby školy. Zní to jako perfektní plán pro mne! Aspon nebudu zas tak osamělý a budu mít možná lepší reputaci po škole.
A tak stojím u skříněk a čekám na Emi s Bibi. Přišel jsem do školy dřív než oni oba a myslel jsem si, že se tu rozívám nudou. Pěkně mne to štvalo. Když příjdete první do školy než Vaši přátele, tak to je bolest.
Jakmile jsem už snad bůh ví, jak by řekla babi Bibi, kolikrát zíval, ucítím, jak někdo do mne drcne drsně do ramene. Hned přestanu zívat a kouknu se na týpka, co mne drcnul do ramene. To byl Pavel, jeden z těch týpku, co aktivně kouřil a hulil na záchodech. Já jsem všímavý člověk, všímám si mnoho čeho.
"Co?" zeptám se ho a tázavě se na něj podívám.
"Neviděl jsem Bibiho. Má nějaký zásoby marušky?" zeptá se mne velmi tiše Pavel, jako kdyby je to něco tajného. Nejistě se na něj podívám a pak lidi co kolem nás procházeli. Nebyl jsem si jistý, co maruška znamená. Naštěstí včas mi to docvaklo. Marichuana. Samozřejmě, jsme v zemi, kde se takový slova nesmí vyslovovat, však takový věci jako tráva a drogy jsou ilegální. Jak jsem mohl zapomenout?
A vlastně, co ten Pavel chtěl? Co má společného s Bibi?
"Nevím." odpovím velmi tiše, stejně tak jako on. "Ale měl by za chvíli přijít, takže se ho klidně zeptej." dodám pak.
"Fajn. On příjde?" koukne se na mne pak Pavel.
Kývnu hlavou. Proč by Bibi nepřišel?
Jako kdyby Pavel poznal, na co myslím, pokyvoval chvíli hlavu a pak řekl: „Psal nějak, že mu není dobře."
"Ty na něj máš kontakt?" trochu žárlivě vyhrknu, ale pak se trochu zčervenám, když se zasměje a pak kývne hlavou, takže jemně dodám: "Ehm...ve zkratce nevěděl jsem, že se nějak přátelíte." což byla pravda. Do toho jsem nevěděl, že se Bibi s Pavlem přátelí.
A nejspíš mezi sebou si dávají drogy. Nebo ne?
Tolik otázek.
"Pohoda. Můžeme taky být přátelé. Bibi o Tobě říká zajimavý věci." zachechtal se Pavel, očima si projížděl batoh. Vypadal zvláštně, v jeho očích vypadala jakási agrese a... Žárlivost? Avšak si pak vzal sešit z batohu, kde utrhl malý kus papíru a propiskou zapsal svoje telefonní číslo. Jakmile ho napsal a dal mi lístek, uvidím Emi, jak pomalu a nejistě jde po chodbě.
"V kolik dnes budete mít si potáhnout na záchodě?" zeptám se ho narychlo a abych taky nezněl ilegálně.
Pavel se zasmál a dal najevo, že ví o čem mluvím. Pak řekl: „11:40. Ty víš kde. Vítej v gangu." a pak odejde, když k nám příjde Emi.
"Ahoj." usměje se na mne Emi. „Co po Tobě chtěl Pavel?" překvapeně se pak koukla dozadu, kde Pavel odcházel nahoru po schodech do své třídy.
"Ale nic. Jen řekl, že Bibimu není dobře a že by se se mnou chtěl spřátelit." pokrčil jsem rameny. Nevěděl jsem, jaký má Emi vztah k trávě a drogám, ale s tím faktem, že má přísnou mámu, hádám, že žádný pozitivní vztah k nim nemá.
"Spřátelit se?" zasmála se Emi. „Nějak mu pomátlo. Ale s Bibi mne to mrzí."
"Taky mne to mrzí. Snad mu bude líp." podrbal jsem si nervně hlavu. Rozbušilo se mi srdce, když jsem si vzpomněl jak v Pátek v tom parku mne nazval zlatíčkem.
"Jojo. Hele, už musíme jít. Tak se uvidíme na obědě." usmála se Emi a zamávala mi na rozloučenou.
"Na viděnou." odpovím ji.
A pak si uvědomím, že na obědě se s ní nepotkám, protože budu kouřit a nejspíš hulit na záchodě s kluky.

Otevřu dveře od pánských záchodů a zavřu.Vevnitř mne potkají pár kluků, co jsem si nepamatoval jejich jména a samozřejmě Pavla.
"Nazdar!" pozdraví mne Pavel. "Tohle je ten Charlie. Připojil se k nám. Je nováček, tak nebuďte na něj tvrdý."
"Ještě spoustu věcí musí poznat." podotkl se smíchem jeden z kluků a vytáhl elf bar, co byl modrý. Bibi takový taky měl. Myslím, že je to s přichutí blueberry.
"Ahoj. Ehm. No jo jsem nováček." nejistě zamávám rukou. „Rád Vás vidím."
"Rád nás vidí!" zasmál se druhý kluk.
"Já ho určite rád vidím." zakoulel očima Pavel a přiblížil se ke mne. "Neboj se. Nemusíš stát takhle, bud sám sebou." jemně mne vezme za rameno a povede mne blíž k jeho skupině. Trochu jsem se zčervenal, když mne takhle vzal. Jakmile jsem u jeho skupiny, ten první kluk na mne vydechne kouř, co voněl po příchutí blueberry. Takže jsem se nemýlil.
"Kouříš, hulíš?" zeptal se mne ten první kluk. „Nebo něco jiného?" pak ukázal neviditelnou láhev, co ji vypíjí a neviditelnou jehel, co si dává do žíl.
"Asi kouřím?" nejistě odpovím a vytáhnu svůj, nebo spíš Bibi, elf bar.
"Vapko. Vapuješ. Což se počítá jako kouření. Dobrý." zakývá hlavou první kluk. „Já taky kouřím. Rád chlastám. Jsem jedinej alkoholik z naší skupiny." zachechtá se pak.
"No jo no, Ty alkoholiku." odfrkne si třetí kluk.
"Že Ty máš zas kecy a to si pícháš do žíly." vyplázne na něj jazyk první kluk.
Já si jen popotáhnu elf bar. Bylo příjemný si popotáhnout po pár dnech, co jsem to nedělal. Elf bar jsem hezky schovával ve své kapse a v batohu, takže máma nepřišla na to, že kouřím, což je fajn.
„Chlapy, klid." mávne rukou Pavel. "Radši mi řekněte, kdo z Vás má zásoby marušky. Charlie ohledně Bibi řekl, že prý neví."
"Já mám posledních pár, ale to si nechám pro sebe, sorry." mávne rukou druhý kluk.
Ostatní jen řekli, že nemají.
"Ani Ty, Dave?" podezřele se Pavel koukne na toho třetího, co si nejspíš podle řečí toho prvního kluka píchá drogy do žil, co se jmenuje Dave.
Dave jen kývne hlavou.
"Nějaká temná doba přichází..." kousne si ret Pavel a zakouří si cigaretu.
"Myslíš? Však se to stejně najde. Jen musíš moc chtít." odfrkne si první kluk.
Pavel pokrčí rameny a koukne se na mne, ale rychle a zaujatě. Trochu se mi rozbušilo srdce. Vzpomněl jsem si na Bibiho.
Vytáhl jsem mobil a napsal jsem mu,jestli je v pohodě. A dodal pak, jestli má zásoby marušky. Poté jsem rychle schoval mobil zpět.

Když jsem odcházel domů po obědě, který jsem neměl, tak jsem byl trochu zklamaný z těch kluků. Očekával jsem nějaký tajemný tajemství, co by mi otevřeli oči na spousta věcí, ale oni si jenom dohadovali ohledně toho, kdo najde trávu či drogy. Všichni měli na alkohol a cigarety, ale na trávu a drogy ne. Však je to jasný, je to v naší zemi ilegální.
Potkal jsem Emi u skříní. Byla naštvaná na mne, že jsme se nepotkali u skříní. Já jsem ji řekl, že jsem byl s Pavlem.
"Ten Tvůj Pavel se dnes nějak z ničeho nic začal divně chovat!" odsekla mi na to a odešla ze školy sama, bez rozloučení. Jenom s povzdychem jsem se sebral a taky odešel.
A právě když jsem odcházel domů, zkontroloval jsem mobil. Jedna zpráva od táty, druhá od Bibi. Otevřel jsem si nejdřív zprávu od Bibi.
Psal, že není, je zhulený a že má zásoby a celkem dost. No, to se dalo čekat. Vzpomenu si pak, že Pavel mi dal svoje telefonní číslo, takže najdu ten papírek a pak napíšu Pavlovi, že Bibi má zásobu trávy.
Otevřu pak zprávu od táty. S mámou budou doma pozdě, takže nechal peníze na večeři. Mohl bych navštívit Bibiho, ale ten je asi u babi, kde jsou ty křestanský skvosty, co mne děsily. Nebo bych mohl napsat Pavlovi, že mám čas a jestli se chce někam zajít.
Ale nikomu nic neodepíšu a doma si lehnu na gauč a spokojeně si popotahuji elf bar. Za chvíli koukám na jeden detektivní seriál a k večeři si objednám pizzu.
A tak z tohohle Pondělního rána se začalo dít něco, co budu moc rád, že se to stalo, ale zároveň budu toho taky moc litovat do budoucna.