you are safe with me |DNF|

kapitola 11.

Dream pov:

docela mne tou otázkou zarazil. Roztáhl jsem ruku na znak, žes se ke mě může posunout. Lehl si mi na paži ( nevim ci ked si tak lehnes či ležíš na pazi alebo cem 😔) a takhle jsme zaspali.

Ráno mně vzbudil Georgův budík. Koukl jsme se na hodiny a bylo 4 ráno?! Vzbudil jsme George. ,, Gogy? Proč. Ti zvoní budík o 4 ráno?" ,, Ježíš promiň. Já mám mít léky. Moc se ti omlouvám." Řekl a stavěl se že si pro ně zajde. ,, Má to je donést? Chci si jít taky pro vodu." ,,Když ti to nebude vadit" ,,nebude" usmál jsme se a vstal.

Šel jsme po tmě do kuchyně. Na lince jsme uviděl položeného léky. Asi to budou ty Georgovi.

Napustil jsem ještě sobě a i Georgovi vodu a vzal ty léky a vydal se nahoru.

Když jsem procházel patrem, všiml jsme si že vedle gogyho pokoje jsou nějaké dveře z nápisem "Agi". Má snad ségru o které mi neřekl? Pak se ho na to zeptám.

Přišel jsem do pokoje a sedl si na postel. George byl na mobilu tak jsem mu podal ty tabletky a on si jednu vzal a zapil ji vodou.

,,Gogy?" ,,Mhmm" všiml jsme si dveří vedle tvého pokoje, ty máš sestru?" ,,Oh Um... Jo mám ale teď spí zrovna u kámošky" jo tak. ,, A proč si mi o ní nikdy neřekl?" ,, Vlastně ani nevím. Neptal ses" neptal? ,, Tak už se ptát budu no." Zasmali jsme se oba.

***

George pov:

Ráno jsem už šel do školy, protože jsem i tak mnel hodně zmeškaných hodin. Z clayem sme se připravili a vyrazili k němu domů.

Já na něj počkal před barákem a on sis El vzít učebnice. Pak jsme museli dobíhat na autobus protože ho mamka zakecala. Jak jinak.

Když jsme vešli do školy tak jsme si šli dat věci do skříňky a pak jsme šli do vedle školy obchodu koupit ještě nějaké jidlo.

Ve škole se toho nějak moc nedělo az teda když mně na páté hodině vyzvedl ředitel.

Řešili jsme to co se stalo na těch záchodech. pak tam přišli policajti a udělali něco jak výslech? Ještě jsme se mnel zítra po škole u nich zastavit na ještě jeden výslech.

Když jsem se vrátil do třídy tak psali nějakou pisomku. Já si sednul a ucitelka mi podala papír a řekla že to můžu udělat taky, ale nemusím. Kdo by dobrovolně psal pisomku? Tak jsem tedy seděl a psal si z Tommym. Mneli teď prázdniny tak jsme si psali a volali skoro pořád.

Pak byl oběd. Nějaké těstoviny z omáčkou. Nebylo to tak špatné.

Byla sedmá hodina. Takže nemčina. Někdo zaklepal a pak se otevřely dveře. ,, Dobrý den, nerada ruším. Je tu George Davidson?" Byla to školní psychologička. Co ta po mně chce? ,,J-jo tady" zvedl jsem ruku. ,, Dobře Georgi, mohl by si jít teď na chvíli semnou?" Usmála se na mně a já se zvedl. ,, Jo a pobal si veškeré věci." ,, Dobře " pobalil jsem si všechny věci a vyrazil za ní.

Vešli jsme do takový uličky kde je učebna informatiky a na konci chodby byli dveře z nápisem školní psycholog. No jasný...

,,Tak Georgi, sedni si. Chceš i něco na jídlo nebo pití?" Zase se usmála. Nech už stým úsměvem přestane.  ,,Jo vodu, prosím." Řekla a já si sedl.

Podala mi vodu a sedla si naproti mně. ,,Tak Georgi. Asi víš proč tu si. Nemám pravdu?" Asi má no ,, asi jo." ,, Dobře. Já teď budu tvůj psycholog. Schůzky budeš mít v pondělí čtvrtek a pátek." To je skoro každý den?! ,,No.. dobře?"  ,, Tak. A můžeme začít..."

,, Tak Georgi. Co rodina? Jaké máš nimi vztahy?" ,, Uhm no.. z rodiči mám vztah dobry, se ségrou se moc nebavím, ale taky asi vpohode."lež. ,,A co prarodiče? Jaký máš vztah s nimi?" ,, No.. z tatovej strany je ani neznám a z maminej jenom babičku. A ta je asi vpohode. Moc se sní nevydam." Aspoň tohle je pravda? ,,A co škola? Slyšela jsem že tu chodíš teprve dva měsíce. Máš tu i nějaké kamarády?" Tak kamarády jo...,,no vlastně i jo. Claya a Karla." Něco si zapsala do těch jejích papíru. Znervózňuje mně to. Proc to dělá? Nač si to zapisuje? Ukáže to pak mým rodičům? Nebo spíš mámě. Táta nebil doma asi týden. Tedy od toho incidentu. ,, Dobře Georgi. Slyšela jsem, že v minulosti si trpěl poruchou příjmu potravy a úzkostmi. Zlepšilo se to?" Zhoršilo, madam. ,,Uh no.. já vlastně ani nevím. Jim už víc  ale ty úzkosti.. nebyl jsem dlouho u žádného doktora." Už to budou 2 roky co jsem tam byl naposled. To bylo ještě v Londýně. ,, Doporučila bych ti k němu zajít, aby si věděl jak jsi na tom. Samozřejmě já bych to taky ráda věděla" ZASE se usmála. ,, Dobře "

Pak jsme se ještě vyprávěli o staré škole, o které jsem ji moc pravdy neřek, ale to nevadí. Nemá to jak zjistit.doufam.

Time skip o měsíc

Už je to měsíc co chodím na terapie a popravdě? Vůbec to nepomáhá. Spíš mi to škodí. Bývam více ve stresu a stejnak ji pořád lžu. Dozvěděla se i mém sebepozorování. Nevím či má kamery nebo co ale ví to. Vždy když k ní přijdu, skontroluje mi ruce. Když jsme u toho, právě sedím v koupelně z žiletkou v ruce. Nedokážu si pomoct. Je to jako droga.

Z Henrym pořád chodím a pořád se to opakuje. Minimálne 3 krát do týdne sem přijde a udělá to. Možná bych to mnel někomu říct. Ale komu. Co když se mi jenom vysměje a řekne že je to moje chyba. Když jsem nad tím přemýšlel, začal jsem brečet. Úplně jsem zapomněl že dnes mnel přijít clay.

Někdo zatukal na dveře od mýho pokoje. Já byl samozřejmě v koupelně na zemi schouleny v klubíčku. ,,Haló? Gogy?" Clay... A kruci. Rychle jsem se zvedl a začal upratovat ten svinčík v koupelně.

,,Gogy? Jsi tam?" Pořád ťukal. ,, Jo chviličku! Převlékam se!" ,,OH dobře promiň". Snažil jsem se zamaskovat své ubrecene oči ale moc to nešlo. Víc s tím nenadělám. Odemkl jsem dveře od koupelny a vešel do pokoje. Pak jsem si uvědomil že clay tam pořád čeká.

,,OH ahoj clay!" Řekl jsem a objal ho. ,, Ahoj gogy" odpověděl a odtáhl se odemne. ,, Tys brečel?" To je to tak vidět? ,, Uh co? ne!" ,, Gogy..." Podesel blíže a zavřel dveře. Přitáhl si mně do objetí ,,děje se něco? Můžeš mi říct cokoliv. Budu tu vždy pro tebe" vždy pro mně.. ,,vysmál by ses mi." ,, Proč bych mnel? Nevysmal bych se ti Georgi. Nikdy. Slibuju" ,, no nevim jak to mám říct. Prostě... Ah!" Nevěděl jsem jak mu to vysvetlit. Bylo to tak prosté ale ja to nevěděl vyslovit. ,, Dobře, dobře. Víš co se stalo na těch záchodech?" Zeptal jsem se a začali mi téct slzy. ,, Ano gogy, to si pamatam." ,,No tak prostě... Uh.. no.. jakože.. nebylo to první krát co se to stalo.. ani poslední. Poslední větu jsem zašeptal i když mně asi slyšel. ,, Jak jako první ani poslední? Jakože... Že se to dělo víc krát?" ,,Jo" odpověděl jsem mu a začal brečet. On si mně přitáhl do obětí a já mu brečel do ramene. ,,To bude v pořádku.. všechno se to vyřeší..."

Trošku dluhsi ale sak jakoze. Stezovat si nebudete

Words: 1200