you are safe with me |DNF|

kapitola 13.

George pov:

Nevěděl jsem jak na to reagovat. Mnel jsem jim říct pravdu? ,, Georgi nám verit můžeš " ale co když z toho bude mít problém? I teď ho má ale i tak.

,, Mhm" naznačil jsem jakože ano. Snad to pochopili, protože nechci mluvit. Zněl bych jak rodící ovce. Začal jsem si hrát z prstýnky na ruce a rozhlížel se okolo sebe. Popravdě, nic tu nebylo. Jenom má židle, stůl a ještě dvě židle pro ty policajty.

,, Dobře Georgi. Děkuji ti, že jsi přišel a teď už můžeš jít. Naschle " usmál se na mně. ,, Naschle.." odešel jsem.

Před policejní stanici v autě na mně čekala máma. ,,Tak co. Jak to šlo? Řekl jsi jim všechno?" ,,Uh jo řekl a bylo to.. v pohodě? Nevím co jsem od toho čekal." ,, Dobře, chceš něco na jídlo? Po cestě je Čína " tak Čína jo? Hah stejnak jsem už dost tlustý. ,,Ne . Nemám hlad." ,, zlatíčko vždyť si dnes pořádně ani nejedl." Starostlive se na mně koukla. ,,Ale jedl. Ve škole oběd " lež,, no dobře no.."

Večer mi přišel email. Že se mám za měsíc dostavit na stanici znovu. Nechtěli se mi to číst takže ani nevím proč. Pak jsem si lehl do postele a zaspal.

Ráno mně probudil budík. Vypl jsem ho a spal dál. Nechtělo se mi vůbec nic. Spal jsem někdy do 4 po obědě. Pak přišla máma a vzdbudila mně. Když jsem si uvědomil že jsem nebyl ve škole, spanikaril jsem. Prece máma to vidí na edupage ne? O shit.

,,Georgie? Proč si dnes nebyl ve škole?" A je to tu. ,, Noo.." ,, Georgie.. děje se tam něco proč tam nechceš chodit?" Co jí to zas napadlo. ,, Nechtělo se mi tam jenom. Byl jsem unavený. A teď když mně omluvis, jsi dodělat to co jsem si rozdělal." ,,A to je co?" ,, Spánek. Dobrou!" Vyběhl jsem po schodech a lehl do postele. Bolelo mně celý tělo a nebylo mi dobře. Bolela mně hlava jak prase. Dal jsem si nějakou tabletku. Bylo tam napísané od bolesti hlavy. Takže proč ne. Dal jsem si jich asi 6 za půl hodinu. Vím je to moc ale psali že to má pomoct do 5 minut. Když nepomáhala, dal jsem si další no.

Po chvíli mně rozbolela ještě víc a dokonce se mi začala i točit. Začal jsem vidět černé cmuhy před očima. Už znova né. To bylo to jediné co si pamatuju. Pak už jen černo.

Vzbudil jsem se v nemocnici. Poznal jsem to ještě než jsem otevřel oči protože pípal ta otravná věc vedle mně. Byl jsem vzhůru asi hodinu. Nevím jistě. Nejsou tu hodiny. Když nikdo pořád nechodil, zmáčkl jsem takovýto tlačítko na přivolání doktora. Po chvíli se objevil ve dveřích.

,,Aaa pane Davidsone! Vy už jste vzhůru! Už jsem si myslel že se neprobudite." Jak jako neprobudim . ,,Jak dlouho jsem byl mimo?" ,,Skoro dva týdne " skoro dva týdne. To je dost. ,,Oh. Můžu dostat svůj telefon?" ,,Ale jistě" řekl a odběhl někam. Po chvíli se vrátil i s mim telefonem.

Mnel jsem hodně zmeškaných hovorů od claye a pár od Karla. Clayi mi dokonce psal i nedávno. Půl hodiny spět. Psal mi ,, gogy už to budou dva týdny? Kde jsi? Nikdo o tobě nic neví " jak jako neví. To jim nikdo o tom neřekl? To je úžasný. Rozhodl jsem se mu zavolat.

,,Ahoj clay" řekl jsem trochu unaveně. ,, Ježíš gogy! Karle! Karle! George volá!" ,,Oh haha" zasmál jsem se mu ,,gogy?! Kde jsi byl? Už to budou dva týdny co jsi nebyl ve škole ani si se nikomu neozval. Co se ti proboha stalo? Si v pořádku? ,,Zpomal chvíli. Nevím ani moc co se mi stalo. Asi jsem se předávkoval."

....

:)

Words:606