you are safe with me |DNF|

kapitola 21.

Dneska byla středa (už sem sa v tých dňoch stratila úplne takže dajme temu) to znamená terapie.

Na oběd byl losos(aha). Moc sem ho nesnědl ale na terapii budu muset stejně něco sníst jinak mně odtamtud ani nepustí.

Psychologička mi řekla že se můj stav moc nelepší a že i přemýšlela nad hospitalizací do léčebny, ale že si ještě není jistá. Že si musí z někým popovídat. To je úžasný.

Po cestě na zastávku jsem si všimnul claye jak tam stojí. Nevím proč by tam byl. Myslel jsem že má tréning. Možná tam čeká na mně. Nechtěl jsem ho vidět tak jsem si šel koupit bagetu do nějaké večerky. Dneska jsem musel čekat o půl hodiny děl protože můj autobus o půl čtvrté nejel a jel jenom o čtyřech.

Když jsem vyšel z večerky všiml jsem si že vlas tam už není tak jsem se šel posadit na zastávku.

Jinak dlouho jsem neviděl henryho. dokonce jsem zaslechl že ho vyhodili ze školy. Ani k tatovy jsem dlouho neslyšel. Ale oba jsou my vpodstate u prdele. Nejradši bych byl kdyby se zabili.

-

Už to bude měsíc co jsem nemluvil z clayem. Nesnažil se mi ani omluvit. Asi si pořád myslí že mu lžu. Debil.

Každopádně zítra by se měla vrátit máma. Těším se protože jsem se za poslední skoro dva měsíce bavil jenom z Tommym. Máme jsem neřekl co se stalo mezi mnou a clayem. Ani Karlem. Vlastně ani neví že jsme spolu z clayem chodili.

Dneska je pátek takže terapie. Jinak terapie ve čtvrtek se mi zrušili. Nevím proč ale že prý tam chodí moc lidí a nemají místa.

Seděl jsem v čekárně a čekal až mně zavolají dovnitř. Dveře se otevřely a z nich vyšel clay.

Co ten tu dělá? To i on už chodí na terapie nebo co.

,, Může jít další "

,,Já se postavil a vydal se k němu. Nevím co jsem si myslel že dělám. Nevěděl jsem co jsem mu chtěl říct. Ani jestli jsem mu chtěl něco říct.

,,A-ahoj gerogi."

,,Ty chodíš na terapie?"

,,No.. vlastně sem ani chodit nechci. Máma mně sem poslala. Ani nevím proč."

,,Mhm. Dobře " chtěl jsem odejít abych nemeškal ale něčí ruka na mém ramenu mně zastavila

,,Georgi počkej.."

,,Co je"

,,Promiň mi to. Nejdřív jsem ti to nevěřil protože jsem si myslel že bych nic takového udělat nedokázal ale nejspíš máš pravdu. Moc se ti omlouvám byl jsem opilí. Vím že alkohol nic neomlouvá já to vím ale střízlivý bych ti to nikdy neudělal. Chybíš mi Georgi. Ani nevíš jak moc. A chtěl bych stebou být aspoň kamarád když, už ne tvůj přítel."

Tak on se i omluvil. Wau.

,,Popremyslim o tem."

,, Děkuju."

Na terapii sme se většinu času vyprávěli o té léčebně a řekla že by bylo nejlepší kdybych tam šel. Nechápu proč. Vždyť to také zlé není. Lidé tam chodí z omnoho většími problémy než jsou ty mé. Ale budíš.

Když jsem přišel domů tam před domem stalo mamkine auto. Takže přijela o den dřív? Super.

Odemkl jsem dveře a uviděl mamku jak něco dělá v kuchyni.

,,Ahoj mami"

,, Jé Georgi ahoj zlatíčko!"

Obejmula mně.

Pak jsme se ještě vyprávěli jak jsem se tu ty dva měsíce mnel a jak se mnela mamka a tak.

Rozhodl jsem se jí říct i o té léčebně. Doufám že mně tam nenechá jít. Nemám důvod tam jít. Jo dva krát jsem se předávkoval ale jednou to bylo ještě v Londýně a druhý to bylo asi tři měsíce spět.

,,Mami? Dneska jsem byl na terapii a psycholožka řekla že.." nevěděl jsem jak jí to říct. Bude to divné?

,,Že se to semnou nelepší spíš... Zhoršuje a z by bylo nejlepší kdych šel do.. léčebny."

,,L- léčebny..?"

,, Léčebny."

Dneska už asi nevyjde ❤️

Hej jak by tato FF mnela pokracovat? Uz ma ni nenapada🥶

Words:634