kapitola 16

97 4 5
                                    

George pov:

Už jsem měsíc nebyl ve škole a ani se z Nikým nebavil. Jenom s mámou. už se mi pokoušel dovolat i Karl.

Dnes bych měl jít už do školy. Bylo 5 ráno takže jsem to vpohode stíhal. Přichystal jsem si tašku a čekal do 6. Pak jsem vyrazil na bus.

Až v busy jsem si uvědomil že dnes mám sezení. To jsem nedomyslel.

Ve škole jsem ani jednou nepotkal claye. Jenom Karla. S ním jsem měl angličtinu,ale nevšiml jsi mne. Po škole jsem se k psychologičke.

,, Dobrý "

,,Pane Davidsone? Už jste spatky! Kde jste byl prosím vás!"

,, Vlastně, jsem nebyl nikde. Jenom doma"

,,Dobře posaďte se tedy. A proč jste byl měsíc doma? To vám nebylo dobře?"

,,Hm.. spíš psychicky."

Pak jsme mluvili o tom co jsem dělat cez ten měsíc a ještě něco o tatovy.

Když jsem odcházel, ještě mně zastavila.

,,Georgi.. mneli by ses dát vyšetřit. Jakože ne na nemoc nebo tak. Spíš tvůj psychický stav." Cože

,,No dobře. A kdy?" Koukla se na hodinky.

,,Šou čtyři hodiny. Kdybyste to dnes stihl, bylo by to úžasné "

,,Dobře tak jo"

,, Úžasný! Když tam půjdete, dejte tomu doktorovy nebo doktorce tenhle papír,. Děkuji. Hezky den přeji!" ,,I vám"

Šel jsem směrem do té ambulance. To je to až také zlé?

Přišel jsem tam a sedl si do čekárny. Ze dveří vyšel doktor a zeptal se kdo jde další. Já se postavil a šel k němu.

,,Dobr-" ,, pojďte dál" to bylo celkem rychlí.

,,Dobře. Jak se jmenujete?" ,,George Henry Davidson."

,,Dobře Georgi. Pročpak tu jsi?"

,,Vlastně mně sem poslala moje psychologička, že bych se měl dát vyšetřit a nějakou duševní nemoc nebo něco takového. A ještě vám posílá nějaký papír." Podal jsem mu ho.

On se naňho podíval a něco si zamumlal.

,,Dobře Georgi, jdeme na to."

****

,,Dobře pane Davidsone, tady jsou vaše výsledky." Řekl a podal mi nějakou obálku.

,,Dobře děkuji, naschle " odešel jsem. Chci si to otevřít až doma.

Podal jsem si nůžky a rozstřihl obálku. Sedl jsem si na postel a vytáhl papír co byl v té obálce.

Bylo tam něco napsané a pak výsledky.

ADHD
úzkosti
Deprese
bulimie
Bipolární porucha

Celkem zajímavý. Pak to řeknu mámě. Myslel jsem že mé úzkosti už odešli.

V obálce byl ještě jeden papír. Byl to předpis na tabletky na úzkosti, antidepresiva a ještě nějaké léky které jsou ani nevím k čemu.

To jsem tedy dopadl.

Ráno jsem vstal o 7. Už mi bylo jedno jestli uvidím claye. Možná protože je středa takže máme chemii. A chemii mám Sním. Hned jako první hodinu.

Přišel jsem ke skrinke a vytáhl jsi učebnici a sešit. Pak jsem se vydal do učebne okolo těch záchodú.

Vešel jsem do třídy a sedel úplně vzadu. Zrovna tam kde jsem sedaval vždy já. No do předu si nesednu ani za milión. Ta učitelka mně nesnáší. Šel jsem na druhou stranu třídy a sedl si do zadu.

Koukl jsem se na něho a on se na mně díval. Díval se na mně s jiskrami v očích. Uhnul jsem pohledem protože přišla učitelka tak jsem dával pozor.

Otazka. Kedy to ma zacat byt dnf.

Words:519

you are safe with me |DNF|Kde žijí příběhy. Začni objevovat