you are safe with me |DNF|

kapitola 15.

George pov:

Začala se mi točit hlava. Strašně mně bolela. Všechno okolo mne bylo strašně nahlas. Začínal jsem vidět černé fleky.

Odešel jsem. Nechal jsem ho tam. Jenom tam stál. Já utíkal domů..

Doma jsem vyběhl do pokoje a tam se zamkl. Rozbrečel jsem se úplně. Hledal jsem nějakou tabletku na hlavu, i když by mi stejně nepomohla protože jsem pořád brečel.

Rozběhl jsem se do koupelny. Na vaně ležela žiletka. Vzal jsem si ji do ruky a vyhrnul si rukáv. Začal jsem si dejak rány po celé ruce. Když už nebylo místo, přemístil jsem se na druhou. Pak na levé stehnu, pak na pravé.

Někdo zazvonil. Lekl jsem se. Nikdo byl doma, takže jsem musel jít otevřít. V tomhle stavu jim těžko otevřu. Rychle jsem si zavázal ruce a nohy a vyběhl k oknu v pokoji. Stál tam on. Teď ho vidět nechci. Lehl jsem si do postele a poslouchal zvonek a klopani na dveře. Pak jsem slyšel jak někdo zasunul zámek do vchodových dverí. On ví kde máme náhradní klíč. Kruci. Vyběhl jsem z pokoje a utíkal dolů. Stál přede dveřma. ,,Co tu chceš? Nevyužil jsem tě náhodou?" To bylo možná az moc kruté. ,,Gogy" povzdechl jsi. ,,Neříkej mi tak..." Koukl se na mně sklenenima očima. ,,Promiň mi to.." zašeptal. ,,Ani jsi se neopovazil se mně zeptat jestli to je pravda! Ventil jsi nějakému Ryle či jak se jmenoval! Clayi chápeš to?! Vypadni..." Poslední slovo jsem zašeptal. ,,Georgi prom-" ,,neslyšel jsi? Vypadni z mého domu!" Odešel..

Ležel jsem v posteli a koukal do stropu. Neměl jsem co dělat. Máma včera odjela na pracovní cestu a táta se tu od toho incidentu na záchodech neukázal. Byl jsem tu sám. Mohl jsem si dělat co jsem chtěl. A taky že dělal. Nedělal jsem vůbec nic. Nespal, nejedl, nepil, nechodil na záchod. Ležel jsem. Někdy jsem šel na mobil kde jsem mnel tucet zmeškaných hovorů od claye. Mobil jsem bral jenom mámě. Karl si asi ani nevšiml že jsem delší dobu nebyl ve škole. Dnes jsem tam už modle mami mel jít, ale ona neví že tam nejsem. Z pracovní cesty se vrátí asi za 2 měsíce. Do tedy nemusím nic.

Někdo zazvonil u dveří. Musel to být pošťák nebo clay. Nechtělo se mi jít otevřít, ale pořád zvonil. Takže to je clay.

,,Co tu chce- dobrý den?" Nebyl to clay. Byla to policie. ,Dobrý den, pan Davidson?" Co zas chcou. ,,Mhm"

,,Mneli jste se dostavit na výslech před 3 dnami." A jo vlastně.

,,Omlouvám se. Já na to úplně zapomněl."

,,To je v pořádku. Dostáváte se zítra. Nebo klidně i teď. Jak vám to vyhovuje."

,,Dostavim se zítra."

,,Dobře naschle."

,,Naschle"

Zabouchl jsem dveře a šel na mobil. Mneli jsem zmeškané hovoří od mámi tak jsem ji zavolal.

Ráno jsem se probudil o 13. Po dlouhé době jsem zaspal. Byl to divný pocit být znovu vyspany. Rozhodl jsem se nakoupit.

Šel jsem do nákupního centra. Koupil jsem si rovnou i nějaký oblečení. Pak jsem šel do Kauflandu a tam koupil potřebné potraviny. Doma jsem všechno uložil na své místo a udělal si omeletu. S tou jsem se pak vydal do pokoje.

Dlouho jsem nestreamoval..zapl jsem počítač a najel na twich. Připravil jsem si všechny potřebné věci a dal tam starting soon.

Doladil jsem kameru a mikrofón a odendal starting soon.

,,Ahojky všichni!" Zamával jsem do kamery. Na to že jsem nestreamoval asi 3 měsíce tu bylo celkem dost lidí. Cez 100 tisíc. Celý chat byl zaspamovany tím že kde jsem byl a proč jsem dlouho nestreamoval. Pak mi přišel i donate z tou stejnou otázkou. Na to už jsem odpovědět musel. ,,Jo.. no.. nebylo mi moc dobře.. psychicky, a mnel jsem teď hodně školy. Plus jsem řešil nějaké rodinné problémy."

Pak jsem si povídal z chatem a po 3 hodinách ho vypnul.

idem vydat vsecky predpisane kapitoly😼

Words: 635