Dcera trenéra

Martin nebo Viktor?

Další den, další ráno. Do školy chodím pěšky, takže na podpatky můžu zapomenout, navíc na této škole jsou povinné přezůvky. Dlouho jsem přemýšlela, co na sebe, přece jenom tam je Martin, který se nejeví špatně, ale před ním mě varovala Karin a ten kluk s nejkrásnějším úsměvem. Zvolila jsem nakonec bílé džíny a černý croptop dokud je teplo a samozřejmě Nike boty. Když jsem zatáčela ke škole, viděla jsem Martina, počkal než ho dojdu a hned zahájil konverzaci
,, Ahoj, můžu se přidat nebo mám jít. S tebou nikdy nevím, co čekat,,
V dálce jsem zahlédla TOHO kluka. Třeba ho bude Martin znát, řekla jsem si v duchu
,, Vlastně, proč ne,, odpověděla jsem
,, tak to je posun,,
,, Prosím tě, nedělej ze mě netvora,,
,,To by mě ani nenapadlo. Jak se ti tady líbí?,,
,, Vlastně dost dobrý, celkem jsem se toho bála, ale Karin je super,,
,, Jenom Karča?,, zeptal se s očekáváním
,, Ne, i vy jako třída se jevíte dobře,,
Věděla jsem, že čekal jinou odpověď, ale nemůžu si hi hned připustit k tělu
,, Mimochodem, nevíš kde je tam ten kluk? Včera do mě vrazil a doteď nevím , jak se jmenuje. Řekla jsem mu
,, Jo, to je Viktor, chodí o třídu výš, nikoho si nepouští k tělu, občas chodí na fotbal, pomoct nám a jsme asi jediní s kým se baví teda ještě s lidma z jeho třídy. Copak líbí se ti?,,
,, Ne, jen jsem chtěla vědět, co je zač,,
,, Dobře, tak čau Marťo,, Řekl když jsme dorazili k mé skříňce
,, Co se to děje?,, řekla jsem si. Právě jsme se přestěhovali, rozešla jsem se s Filipem a teď toto. Dál jsem to ale neřešila a šla do třídy.
Ve škole to byla pohoda, ty úvodní hodiny se ještě nic neděje...
Měli jsme zrovna volnou hodinu na oběd. Povídali jsme si s Karčou a ostatníma holkama na chodbě, když šel zrovna Viktor a skupinka kluků na oběd. Zdálo se mi to, nebo se na mě usmál? Asi si ale jen něco namlouvám. Asi po 15 minutách jsme se rozhodly, že půjdeme na oběd, šli s námi i kluci, super.
Když jsem chtěla vejít do dveří jídelny, otočila jsem se na Karču, abych ji odpověděla na otázku a najednou jsem skončila v něčím náručí.
,, Dávej pozor kam šlapeš, ty asi často vrážíš do lidí co?,,Řekl s úsměvem Viktor
,, Ale ne, už zase. Ne, stává se mi to jen s tebou,, usmála jsem se a začervenala se
,,Tak až do mě příště vrazíš, tak jsem Viktor,,
,, Doufám, že už to bylo naposledy, Marťa,,
,, tak zase někdy,, usmál se a odešel
Po celou dobu oběda si ze mě všichni utahovali, co mám ale teď dělat? Martin nebo Viktor?