Dcera trenéra

Výstup u oběda

Když jsem šla do školy, nikoho jsem naštěstí nepotkala. Až u skříněk byl Jarda.
,, Čaaau,, pozdravil mě
,, Ahoj,, řekla jsem nezaujatě
,, Co je? Můžu na tebe počkat až můžeme jít spolu do třídy?,,
,, Jo, klidně. Dneska nějak pozdě?,, odpověděla jsem
,, No, zaspal jsem.,,
,,Tak to jo. Promiň, ale dneska nejsem úplně nejlepší společník na pokec. Můžeme proste jen tak jít potichu?,,
,, Je to trochu divný, ale chápu, taky to tak občas mám,,
Když jsme dorazili do třídy, Martin už tam samozřejmě byl. Ani jsem se na něho nepodívala, ale cítila jsem že na mě kouká. Bezeslova jsem prošla, nikoho jsem nezdravila, ani Karin. Hned se mě zeptala co se děje nacož se hned otočil Martin a po něm Jarda.
,, Nic, zvoní, můžete se otočit vy dva?,,
,, Tak nic jo? Aha, tak jestli ti lhaní připadá jako nic, tak se nemáme o čem bavit,,
Karin i Jarda se na mě nechápavě podívali.
Naštěstí přišel do třídy učitel, takže jsem nemusela nic řešit, jen Karči jsem řekla, že to pak pořešíme.
Po zvonění jsem se ale hned zvedla a odešla na chodbu s mobilem, abych se vyhla kontaktu s ním. Karča za mnou po chvíli přišla. Řekla jsem ji že o obědové pauze ji všechno povyprávím.
Zbytek hodin jsme se ignorovali, buď odešel on a nebo já.
O pauze jsme si s Karin sedly na chodbu a já ji všechno řekla. Byla v šoku.
,, Ty ses s nim vyspala? Jsi normální?,,
,, Chtěla jsem mu pomoct!,, obhajovala jsem se
,, No a jak to dopadlo, nijak. Tos neměla dělat. Teď si tě vychutná,,
,, Mne už je to asi jedno,, on je víc potrestaný
Procházel kolem nás zrovna Viktor se skupinkou lidi od nich ze třídy. Viktor se u nás zastavil a ptal se jestli s nim nechceme jít na oběd. Šly jsme.
Při našem štěstí nás na obědě viděl Martin a přikulhal k nám.
,, Kajdi, že mi přineseš oběd prosím nebo ty Vikine? Řekl arogantně
,, Až se začneš chovat normálně,, řekla Karin
Viktor ale šel.
Když se vrátil a donesl mu oběd, začal Martin svoje vystoupení:
,, Tak co Vikouši, slyšel jsem, že mě nahradíš jako útočník, tak nechceš si vzít ještě tady Martinku? V posteli to vážně umí? Viď?,, mrk na ni se škodolibým výrazem ve tváři
Viktor o ničem nevěděl, ale podržel mě
,, Hele, takové řeči přece nemáš zapotřebí Marťas,, řekl klidně Viktor
Vsechny u stolu jeho rozvážná odpověď překvapila. Martin se ale nevzdával
,, Takže už se s tebou taky vyspala? Tleskám Martinko, nechceš čísla i na ostatní kluky?,,
,,Tak a dost Martine?,, Zařvala Marťa, ,, tohle už je trosku pod tvoji úroveň ne? Já se tady urážet nenechám, chtěla jsem ti pomoct, ale ty jsi jen ubohý pitomec, kterého nezajímá nikdo jiný než on sám. Nechápu jak jsem s tebou vůbec mohla něco mít. Strašně jsem se v tobě spletla,,
A odešla jsem. Karin i Viktor semnou. Martin tam zůstal jen sedět a koukal jak odcházíme.