Dcera trenéra

Promiň

Poprosila jsem potom tátu jestli bych tam mohla zůstat a vyřídit to s nimi. Tušil jsem proč se poprali. Tata mi to naštěstí dovolil. Povídala jsem na ne před šatnou. Viky visel první. ,,Viki, počkej prosím. Co to mělo znamenat?,, Viktor už se neudržel. ,,Počkej až vyjde Martin prosím,, ,,Dobře?,, řekla jsem nechápavě.za chvíli vyšel Martin ,,Co tady ještě děláte?,, Viktor hned začal:,,Tak a teď ji všechno řekneš nebo to udělám já, vyber si!,, vyštekl na něho. Tady už jsem věděla, že bude něco špatně. ,,Martine?!,, zeptala jsem se ,,Debile, měl jsem ještě čas!,, ,,Martine, dělej! Čas na co?!,, už jsem se začala rozčilovat, chtěla jsem vědět, co se děje. ,,Broučku, všechno ti to řeknu v šatně jo? A ty vypadni nebo už tě vážně rozkolu!,, ,,Jdu, ale jestli zjistím, že ji zase vyprávíš ty svoje pohádky, kterým sám nevěříš, tak já rozkopu tebe. A odešel. Martin mě vzal kolem ramen a šli jsme do šatny. Sedli jsme si, chytil mě za ruce. ,,Pamatuješ, jak jsme byli na té poslední párty?,, ,,No...,, ,,Noo a ty jak jsi za mnou pak přišla a ptala se jestli jsem s někým něco měl... Tak jsem zapomněl, že mě Klára začala líbat. Ale já jsem se skoro hned odtáhl a nic to pro mě neznamenalo..,, chtěl ještě pokračovat ale zastavila jsem ho ,,Prosím, už mi nic neříkej,, a chtěla jsem odejít. On se hned zvedl a chytl mě za ruku. ,,Nesahej na mě prosím,, a šla jsem ,,Promiň,, otočila jsem se na nej a začala brečet. Naštěstí venku stal Viktor, povídal si s mým taťkou u šitá. Vyšla jsem ven a svezla jsem se po zdi. Nevěřila jsem, jak mě mohl takhle podvést a ještě mi lhát. Viktor ke mne hned přiběhl ,,Martii, neseď na té zemi, nachladíš se! Pojď za mnou,, silně jsem ho objala a začala brečet ještě víc. Zrovna vyšel Martin, podíval se na nás a chtěl jít dal. Jenže za nim přišel můj tata ,,Tak tohle si posral na plné čáře. Jako fotbalista si profík ale jako člověk nestojíš za nic. Děla ti to radost ubližovat lidem? Tohle ti vrátím i s úrokama.