Dcera trenéra

Neděle

Neděle, 6 hodin ráno. Neděle, jediný den, kdy mi táta dává tzv. rest day, je to den kdy jdeme hned zrána do kostela a pak mě čekají zodpovědnosti do školy, táta si nikdy nedopustí nové a nové testy na procvičování. Ano, vím, že pro mě chce jen to nejlepší, ale občas to trošku přehání. Ale obraťme list.

Vstala jsem, lehce jsem se protáhla a mířila rovnou do koupelny, dát si studenou sprchu a začít se líčit. Po chvíli jsem se šla převléknout do sukně a světlé modré proužkové košile s motivem kytičky v pravé náprsní kapsičce a k tomu černé lodičky s menší kabelkou.
Sešla jsem domů, a mohli jsme vyrazit.

Kostel byl nedaleko našeho domu, proto jsme se vydali pěšky. Táta mi pochválil nový účes a to drdol s uvolněnými postranními vlásky.
,, Jak to vůbec včera šlo?'' Zeptala jsem se mimo řečí.
,, Myslím, že s klukama nebude problém, včera tedy měli trošku sklon k více alkohoku, ale povolil jsem jim to. Skončili jsme krátce před druhou ranní hodinou.''
,, Tak to je fajn'' podotkla jsem

Přišli jsme do kostela, to co se stalo, jsem nečekala, absolutně ne. Když mše začínala a ministranti přicházeli, byl mezi nimi TEN kluk ten kluk s tmavými vlasy. Myslím, že se jmenuje Martin, Jak mi dám včera říkal. To snad není možné.

Proč na sebe neustále narážíme, připadá mi, že o sobě nevíme nic, ale zároveň všechno. Známe se dva dny, aké mám pocit, jako bychom se znali celou věčnost. Jsme každý jiný, aké zároveň v něčem tak podobní. Život je plný kontraktů. Miluju kontrasty, je to něco dokonalého. Myslela jsem si, že můj život na vesnici bude naprosto všední, ale už teď vím, ze díky tomuto chlapci, bude něčím výjimečný.

Během mše mě neuvěřitelně rozptyloval. Nemohla jsem se absolutně soustředit. Už se vidím jak při odpoledním rozboru evangelia nebudu vědět, která bije a pocítím tátuv vražedný pohled, který vám pronikne až do žaludku.

Zbytek dne byl naprosto stejný jako ostatní dny, po splnění povinnosti jsme měli oběd, normálně bychom potom šli hned na hřiště, chystat se na zápas, ale dnes jede s mužstvem ještě starý trenér, Pan Fulnek. Takže jsme se rozhodli, že zajdeme do města, dokoupit ještě nějaké maličkosti a zajistit týdenní nákup trvanlivých potravin. Pak uz jsem prodělala jen pár tátových testů, udělala si lehký strečink a šla spát dřív, přece jenom začínám být z mého prvního dne na nové škole malinko nervózní.