Nikdy neříkej nikdy

5. kapitola

Radost z toho, že jsem vyhrála konkurs se minimálně ztrojnásobila, když mamka s Lucy zjistily, koho přivádím na návštěvu.

Lucy nemohla uvěřit svým očím a Nialla i Louise zaměstnala svými dotazy natolik, že jsem se mohla jít v klidu sbalit.

"Hlavně se chovej slušně Kate," řekla mi mamka. "Někdy je lepší nechat si své názory pro sebe."

"Neboj mami, to už jsem zjistila," uklidnila jsem jí.

Rozloučila jsem se a opustila tak na 10 dní svůj domov.

Po příjezdu do luxusního hotelu mi kluci pomohli s taškou a ukázali mi pokoj.

"Tak dobrou noc," řekl Louis, "uvidíme se zítra na naší první oficiální zkoušce. Jsem zvědavý, jak nám to spolu půjde."

"To já jsem taky velmi zvědavá!" zasmála jsem se a rozloučila se s ním.

Otočila jsem se na Nialla a chtěla se s ním taky rozloučit, ale to on zřejmě neměl v plánu. Díval se na mě zvláštním pohledem, jakoby se snažil, číst mi myšlenky.

Tázavě jsem se na něj podívala.

"Ty nejsi velká fanynka naší kapely, je to tak?" zeptal se.

Trochu mě tou otázkou zaskočil. "Proč si to myslíš?"

"Napadlo mě to už na konkursu, když jsi nevěděla, jak se jmenujeme. A navíc tvé hrané nadšení z toho, že jsme tě vybrali, mi to tak nějak potvrdilo." Musím uznat, že to vyhodnotil přesně.

"Dobře, máš pravdu. Nejste zrovna moje nejoblíbenější kapela, ale nemůžeš to brát osobně. Já totiž celkově nemám ráda celebrity."

Nejsem zas tak dobrá herečka, abych předstírala, že je miluju. Rozhodla jsem se tedy aspoň Niallovi nelhat. Jen ať ví, jaký mám na ně názor. Aspoň se o mě přestanou starat a budu mít klid.

Jeho reakce mě ale překvapila. Vůbec se netvářil uražené, spíše jakoby to čekal.

"Ty nás znáš pouze jako celebrity. No v tom případě bych se ti měl představit," řekl s úsměvem a natáhl ke mně ruku na pozdrav. "Ahoj, já jsem Niall, obyčejný kluk, co rád zpívá a hraje na kytaru."

Zajímavé gesto. Nezabránila jsem úsměvu a potřásla si s ním rukou. "Ráda tě poznávám."

Oba jsme se rozesmáli, protože celá ta situace vyzněla až přehnaně formálně, jako seznamování někde v královské rodině.

Po chvíli ale zase nasadil zamyšlený výraz a zabodával se do mě pohledem.

"Co se děje?" zeptala jsem se trochu neklidným hlasem. Ten jeho pohled mě hypnotizoval.

"Přemýšlím, proč ses celou cestu autem vyhýbala otázkám týkajících se tebe?" zeptal se.

Jestli je Louis komediant, Niall je pozorovatel. Nejenže odhadl můj vztah k jejich kapele, ale navíc přesně pochopil moji snahu, podat o sobě co nejméně informací.

"A došel jsi už k nějakému závěru?" odpověděla jsem pro jistotu otázkou.

"Nedošel, a proto se tě na to ptám. Nemám rád, když lidem kolem sebe nerozumím."

On se mě snaží pochopit? Proč? Může mu přece být úplně jedno, kdo jsem. Hlavní je, že umím hrát na bicí.

"Já..." váhala jsem, co odpovědět, ale kvůli jeho upřenému pohledu jsem si nedokázala pomoct a řekla opět pravdu: "Můj život není jako pohádka pro děti na dobrou noc. Není tak ideální, jak bych si přála, a proto o něm nechci mluvit. Nechci si připomínat vzpomínky, které mi ubližují."

"To je mi líto," zašeptal Niall a znělo to, jakoby to myslel upřímně.

"Nemusí, je to můj život." odpověděla jsem s nuceně klidným hlasem.

"Ale i tak mě to mrzí," nedal se odradit. "Rád bych, aby pro tebe byla spolupráce s naší kapelou jednou z hezkých vzpomínek. Pokud budeš cokoli potřebovat, stačí říct," usmál se a nechal mě stát s otevřenou pusou ve dveřích pokoje.

Nevím, co přesně mi tento rozhovor řekl o jeho povaze, ale naznačil, že Niall možná nepatří mezi namyšlenou celebritu, za kterou jsem ho ještě před pár hodinami považovala.