Nikdy neříkej nikdy

10. kapitola

Niall se omluvil ze zkoušky s tím, že mu není dobře. Pan Danter pro něho chtěl dojít, ale já mu v tom vehementně bránila. Pokud by na zkoušku dorazil, nejspíš bych musela odejít.

Danter nakonec nechal Nialla být. Ale já ne. Celou dobu jsem měla v hlavě naši ranní hádku.

Možná jsem na něj byla naštvaná neoprávněně.
Možná opravdu nemůže vzdorovat podepsané smlouvě.
Možná celebrity nemají tak báječný život, jak jsem si myslela!

Pokud to tak je, zasloužil si moji lítost a ne odsouzení. O to víc mě mrzelo moje chování.

Liamovi musím nějakým způsobem poděkovat za pomoc. A jakmile přišla do zkušebny Emily, dostala jsem nápad, jak mu splatit dluh.

Dobře si pamatuju jeho zamilovaný pohled na ní ten první den.

Mohla bych mu trochu pomoct napadlo mě. Ale nejdřív si potřebuji zjistit, jestli moje pozorování nelhalo.

"Zayne? Mám jeden dotaz," začala jsem nanápadně rozhovor během doby, kdy pan Danter řešil choreografii.

"Neboj Kate, Niall je v pořádku," ujistil mě automaticky. Nevím, proč o tom informoval právě mě, ale nechala jsem to být.

"To jsem ráda, nicméně měla jsem na mysli něco jiného." Můj detektivní tón hlasu ho zaujal.

"Potřebuješ zjistit nějaké tajné informace?" zašeptal. Teď si i on začal hrát na detektiva.

"Řekněme, že si spíše potřebuji informace potvrdit. Z mého pozorování bych řekla, že mezi Liamem a Emily to jiskří, ale potřebuji vědět, jestli to tak opravdu je."

"Velmi dobře detektivko Thomsonová, máte samozřejmě pravdu," pochválil mě. "Ale pamatuj, že se to nesmí nikdo dozvědět, především Danter ne!"

"Chápu, smlouva se nesmí porušovat..." protočila jsem oči.

Takže teď stačí dát Liama a Emily dohromady. Nikdy jsem netoužila po roli 'dohazovačky', ale tohle je pro dobrou věc. Podle mě se k sobě perfektně hodí, jen oba mají strach si říct, co cítí. Takže se do toho malinko vložím... a aspoň na chvíli zapomenu na Nialla.

Emily jsem zastavila hned po zkoušce.

"Jak se ti dneska tančilo?" začala jsem oklikou.

"Myslím, že to bude nejlepší koncert One direction, protože nám to všem jde moc dobře. A já si to dneska užívala, až na to, že mám starost o Nialla, nevíš, co s ním je?"

"Nevím," zalhala jsem. Tohle téma je příliš nebezpečné, takže raději půjdu rovnou k věci: "Všimla jsem si, že Liam z tebe nespustil celou zkoušku oči!" prohlásila jsem.

"Vážně?" Záplava štěstí v jejím obličeji mi ukázala, že dělám správnou věc.

"Opravdu, ale vy si spolu píšte, ne? Takže asi víš, že tě má rád."

"No já nevím... my jsme spolu ještě ani nemluvili tváří v tvář," prozradila mi trochu smutně.

"To není žádný problém, dneska večer jdeme se Zaynem a Liamem na procházku po městě." Akorát o tom ještě neví dodala jsem si pro sebe. "Pojď s námi!"

"To bych moc ráda."

"Tak se sejdeme v 8 hodin před hotelem," rozhodla jsem.

Zayn můj plán okamžitě přijal a souhlasil, že se nám oběma nepochopitelnym zpusobem udělá špatně. "Velmi mazané, Kate!" pochválil mě.

Snad si Emily a Liam procházku užijí.

Když jsem přišla večer na pokoj, na posteli ležela překrásná žlutá růže a pod ní lístek:

"Kate, moc se omlouvám za ráno. Já sám se nedokážu vyrovnat se svými problémy a zatežuju Tě s nimi, navíc nepatřičným způsobem. Je mi to líto. Doufám, že se na mě přestaneš zlobit, nechci přijít o naše přátelství.

Tvůj Niall "

Ten vzkaz ještě jasněji ukázal, že si mou kritiku Niall nezasloužil.

On si myslí, že se na něho zlobim? Má pravdu, zlobim se.

Ale na SEBE!

Pořad se zaměřuju na svůj smutný život a to mě naučilo, zlehčovat životy druhých.

Odmítla jsem Nialla pochopit, protože mi v tom stále brání moje bývalá představa o těch 5 vyumělkovaných klucích z One Direction. Představa, která byla evidentně velmi vzdálena od reality.

Soudím pýchu a namyšlenost celebrit a přitom jsem daleko horší než oni.

Jak se ze mě mohl stát takový sobec?