Nikdy neříkej nikdy

9. kapitola

Ráno mě vzbudilo zaklepání na dveře a zvolání: "Dobré ráno, hotelová služba!"

Jakmile jsem otevřela dveře, vyprskla jsem smíchy.

"Co to má znamenat, Louisi?"

Pohled na něho byl k nezaplacení. Měl na sobě zástěru značky Pravěk, gumové rukavice a v ruce koště.

"Prohrál jsem kvůli tobě sázku, takže teď musím uklidit všechny pokoje v tomhle patře," postěžoval si.

"Jakou sázku?" zeptala jsem se.

"Říkal jsem, že určitě přijdeš do toho baru, ostatní si to nemysleli, a tak Harry se Zaynem vymysleli tuhle sázku," vysvětloval mi. "V každém případě ti děkuji, nikdy jsem nezkoušel dělat uklízečku a myslím, že jsem objevil svůj nový talent!"

"Měl bys skončit se zpěvem a začít s tímhle, tahle práce má u tebe budoucnost," smála jsem se.

"Budu o tom přemýšlet," rozhodl a pokračoval do dalšího pokoje.

Louis je super. Jeho smysl pro humor mi spolupráci s One direction velmi zpříjemňuje. Úplný opak Jessici.

Radši o ní nebudu přemýšlet. Ona se jen snaží nahnat mi strach, ale co mi může udělat?

Nemá mi jak ublížit, pokud jí to sama nedovolím přesvědčovala jsem se.

Do zkušebny jsem šla schválně o půl hodiny dřív. Evidentně nejsem Danterova oblíbenkyně, tak se aspoň musím snažit, nedělat problémy s pozdním příchodem.

Překvapilo mě, že nejsem ve zkušebně první. Na zemi uprostřed pódia seděl Niall s kytarou a něco hrál. Máme na sebe až moc velké štěstí. Nevím, jestli je to dobře.

Nevšiml si mě, dál hrál na kytaru, a tak jsem zavřela oči a zaposlouchala se do té melodie.

Nic krásnějšího jsem neslyšela. V té melodii bylo tolik hlubokého citu, tolik smutku a přitom i naděje, že mi to vehnalo slzy do očí a zvláštní pocit do srdce.

"Dobré ráno, Kate."

Opatrně jsem otevřela oči a dívala se mu do očí. Byl to zajímavý okamžik. Jako bych naprosto pochopila, co tou skladbou chtěl Niall říct.

"Co na ní říkáš?" zeptal se po chvíli.

"Je to nádherná skladba."

"Jsem rád, že se ti líbí," usmál se.

"Musíme ji dneska zkusit s ostatními a zařadit na koncert!" zvolala jsem nadšeně.

Niallovi se v tváří mihla smutná odevzdanost.

"Nemůžeme ji zkoušet. Podle smlouvy kapela One direction musí hrát pouze skladby vybraného skladatele, žádné jiné," vysvětlil.

"To ne, musíš pana Dantera přemluvit."

"To nepůjde," řekl odevzdaně. Ta jeho odevzdanost mi začínala lézt na nervy.

"Všechno jde, když se chce. To tě doma neučili?" řekla jsem poněkud rázněji.

"Nech toho Kate, nerozumíš tomu," Niall dneska patrně neměl zrovna nejlepší náladu.

"Možná tomu nerozumím úplně, ale jedné věci rozumím přesně: Tebe baví se vzdávat, vůbec nehodláš bojovat za to, co chceš," řekla jsem teď už naštvaně.

Niall to nevydržel a vychrlil na mě všechnu svou frustraci: "Jo, máš pravdu, vzdávám se. Ale dělám to jen proto, že někdy člověk prostě nemá jinou možnost!"

"Vždycky je jiná možnost než jen nečinně přihlížet a nechat se ovládat druhými," skočila jsem mu do řeči.

"Mýlíš se, ale nechceš si to přiznat! Já podepsal smlouvu, která mě ovládá a věř, že jsem snad milionkrát hledal způsoby, jak ji obejít. Nemůžu porušovat smlouvu. Zároveň nechci dělat jen to, co mi druzí přikážou, ale mám jinou možnost?" na konci už křičel a já jen šokovaně stála a hleděla na něj.

"Nesmím hrát vlastní písně, nesmím se zamilovat, nesmím si užívat s přáteli mimo kapelu... jestli má někdo dojem, že být hvězda znamená mít možnost dělat si co chce, je na omylu. Být hvězdou je jako být otrokem," zakončil Niall a odkráčel ze zkušebny.

Nebyla jsem schopna slova. Jen mi pomalu tekly slzy po tvaři, protože jsem konečně pochopila, co se mi snažil říct. Bohužel trochu opožděně.

Nesnáším slzy! Začala jsem si je rychle utírat, protože jsem nechtěla brečet jako malá holka.

Po chvíli se za mnou ozval hlas: "Je všechno v pořádku?"

Otočila jsem se na Liama, který z mého výrazu, i přes mou snahu, okamžitě vyčetl: Ne, není všechno v pořádku.

Neptal se, co se stalo. Prostě přišel a objel mě, čímž mě velmi překvapil. Možná slyšel závěr našeho rozhovoru s Niallem.

"To bude dobré, Kate," uklidňoval mě. "Víš, každý z nás toho má někdy prostě dost. My ostatní si z toho všeho děláme většinou legraci. Pro Nialla je to sice těžší, ale neboj, zvládne to."

"Díky Liame," smutně jsem se na něj usmála a vykroutila se z jeho objetí, nejsem na takové věci moc zvyklá."No jdu trénovat přesné udržování tempa na bicí, ať má ze mě pan Danter radost a především slečna Jessica Dokonalá," procedila jsem skrz zuby.

"Jsme rádi, že s námi hraješ, Kate," řekl Liam, když jsem odcházela.

"Jen teď nevím, jestli jsem ráda i já," zašeptala jsem už zády k němu.

S Liamem jsem zatím promluvila maximálně 2 věty a přesto neváhal nabídnout mi útěchu. Byla jsem mu za to opravdu vděčná a začala přemýšlet, jak mu tu laskavost oplatit.