Nikdy neříkej nikdy

13. kapitola

Nebuď sobec, nebuď sobec opakovala jsem si pořád dokola.

Nenávidím lidi, kteří svými rozhodnutími druhým podráží nohy. To je pěkné, že? A přesně teď to dělám já! Podráżím klukům nohy.

Nejenže jsou otroci Dantera, ale navíc mé sobecké rozhodnutí jim přídělává další problémy.

Nemůžu je v tom nechat! Sice je neochráním před tou pitomou smlouvou, ale mám možnost jim aspoň trochu pomoct.

"Budu s vámi zítra hrát," oznámila jsem po nekonečné chvíli Niallovi.

Odtáhl se ode mě a znepokojeně se mi zadíval do očí.

"Kate, víš jak bych byl rád, kdyby jsi tam byla s námi. Ale zároveň nechci abys byla nešťastná."

"Nebudu nešťastná, protože nebudu hrát z donucení. Chci hrát kvůli těm 5 úžasným klukům, které jsem poznala!" usmála jsem se.

"Opravdu budeš hrát?"

"Opravdu, mám ti to snad dát písemně?"

Niall byl najednou radostí bez sebe! Vyskočil na nohy, mě vytáhl s sebou. Vzal mě do náruče, jako bych byla malé dítě, a zatočil s námi.

"Nech toho, Nialle!" rozčilovala jsem se a zároveň se smála.

"Děkuji Kate!" řekl a dal mi pusu na tvář. "Víš, když jsem říkal, že bychom to bez tebe nezvládli, myslel jsem především sebe," postavil mě na zem."Já bych to bez tebe nezvládl!"

Štěstí nevyplývá z toho, že ho hledáme sami pro sebe, ale z toho, že k němu pomáháme druhým. Niall byl šťastný, a proto jsem byla šťastná i já. Bez ohledu na to, že má svoboda se stala znovu ohroženou.

Uvědomila jsem si, že chci vidět Niall smát se, chci vidět jeho radost. Proč? Nechtěla jsem si to přiznat, ale záleží mi na něm... No přiznávám došlo mi to celkem opožděně.

Navíc zjištění, že pro mě Niall není pouhý kamarád, mi udělalo jeden ohromný problém.

Nedokážu se na něho teď podívat aniž bych se nečervenala, protože se cítím jako jedna z jeho fanynek. Jako jedna z těch bláznivě zamilovaných holek, které mu už určité lezou na nervy.

To jsem si teda pomohla nadávala jsem v duchu a začala být ještě více nervózní.

"Ehm, možná bychom to měli jít říct klukům," prohodila jsem nuceně nenuceně.

"To máš pravdu," usmál se Niall," a taky Danterovi."

"Na něho jsem úplně zapomněla! Nialle, on mi už přece nedovolí hrát!"

"To si nemyslím, protože jakmile jsi odešla, kluci se na Dantera naštvali a narovinu mu řekli, že pokud ti nedovolí hrát, oni nebudou zpívat."

"To vážně udělali?" Jsem pro ně natolik cenná, že za mě bojují i u Dantera, kterého vždy jen uctívali jako Boha?

"Bylo to jako: jeden za všechny, všichni za jednoho," potvrdil mi Niall.

Když jsme přišli do hotelu, u dveří mého pokoje stál Louis, Harry, Zayn a Liam.

Najednou začali všichni zpívat:

"Kate je prostě super třída,
ze židle i Dantera zvedá.
A když hrajem bez ní,
nic nám dobře nezní.
Proto tě Kate prosíme:
hraj s námi ať zaříme!"

Ten popěvek byl sice hrozný, ale zároveň tak roztomilý! Záchvat smíchu mi způsobil neschopnost jim hned odpovědět.

"Jestli vám na zítřek chybí bubeník, jdu do toho!" prohlásila jsem a v tu chvíli mě malém rozmačkali v jednom velkém objetí.