Nikdy neříkej nikdy

14. kapitola

Je to tady: velký koncert kapely One Direction s mou maličkostí jako bonus.

Stará známá nervozita před vystoupením na sebe nenechala dlouho čekat. Od rána jsem nedělala nic jiného než si opakovala jednotlivé písně.

Nechtěla bych ten koncert zkazit. Pokud by to bylo možné, ráda bych aby na tohle vystoupení kluci vždycky rádi vzpomínali. A já pochopitelně taky.

Ráno mě v pokoji navštívila Emily. Její vztah s Liamem se prý vyvíjel moc dobře a to mě potěšilo. Ovšem pak se zaměřila na mě.

"A jak to vypadá mezi tebou a Nillem?" zeptala se nesměle Emily.

"My jsme kamarádi," odpověděla jsem okamžitě.

"Zdá se mi to nebo by ti nevadilo být i něco víc než jeho kamarádka?" nedala se Emily.

Začervenala jsem se, protože o takových věcech nikdy s nikým nemluvím, ale co, vím, že jí mužů říct cokoli. "Dobře, uznávám, líbí se mi. Ještě jsem nepotkala nikoho tak milého, soucitného, sympatického, ale na tom vůbec nezáleží. My spolu nikdy nebudeme, on mě bere jen jako kamarádku a já to budu respektovat. Navíc Niall není jako Liam. Niall by neporušil smlouvu ani kvůli lásce, vždy se řídí jen rozumem a pravidly."

"Hm, to si nemyslím. Láska může člověka změnit."

"Máš pravdu, ale to by tu lásku nejdřív musel cítit!" řekla jsem přesvědčeně.

"Kate, jestli tu lásku nevidíš, tak jsi asi slepá!" smála se mi Emily.

Její domněnka se mi líbila. Co když mě má Niall taky rád? Mohli bychom spolu někdy být?

Moje mysl začala malovat krásné obrázky budoucnosti, raději jsem ji ale zarazila. Nechci si dělat zbytečné naděje, protože kdo nic neočekává, není zklamán.

"Malém bych zapomněla!" zvolala najednou Emily. "Musím tě varovat, když nám kluci řekli, že budeš hrát, Jessica se úplně zblaznila! Říkala jsem ji, že tě má nechat na pokoji, ale myslím, že má i tak něco v plánu."

"Nechápu to, já ji přece nic neudělala!" prohlásila jsem s jistotou.

"Žárlivost lidi nutí dělat divné věci," řekla Emily. A měla velkou pravdu. "Teď už pojď, jdeme tě zkrášlit!"

Organizátoři měli připravené oblečení pro každého člena kapely a když jsem uviděla to svoje, nemohla jsem uvěřit svým očím.

Pochopitelně se jednalo o velmi moderní oblečení. Takové jaké jsem vždy viděla akorát ve výlohách obchodů a marně doufala, že bych ho mohla mít.

Celý model obsahoval kožené legíny, flitrovaný top a páskové boty na decentním podpatku. To vše v kombinaci barev černá, stříbrná a především sytě červená.

"Emily, vždyť budu vypadat jako rudá příšera!" zhrozila jsem se na oko.

"Ale nech toho, budeš vypadat úžasně!" ujistila mě. "Navíc tady máš mě: kadeřnici a kosmetičku."

"Dobrá, ale nechci nic přehnaného," varovala jsem ji, protože její oči svítily vzrušením.

Po tom, co jsem se oblékla do toho luxusního oblečení, Emily začala pracovat.

Hlavně v klidu, budu jí věřit uklidňovala jsem se. Já sama se moc nemaluju, nemám na to po ránu prostě čas.

Jakmila skončila, přinesla zrcadlo.

"Emily, kdo to je?" nechápala jsem.

Emily mi vyčesala vlasy do objemného účesu s tmavou čelenkou. A líčení bylo taky zajímavé. Moje obvykle nevýrazné oči najednou vynikly tmavými stíny a rty dostaly sytě červenou rtěnku.

"Je to ještě lepší než jsem čekala," prohlásila pyšně.

Nikdy jsem netoužila být nepřehlédnutelná a upoutat každého kluka, kolem kterého projdu.

Ale teď se mi to líbilo, protože najednou, díky proměně, jsem v zrcadle viděla novou Nebojácnou Kate, která bude hrát skvěle.

"Děkuji," vydechla jsem a objala Emily.