Protože uvnitř jsi odporný jako já [Batjokes FF cz]

Consequence

Byl jsem zmatený. Víc než dřív. Samota mi lezla na mozek a i v prostorných místnostech Batcave jsem byl uvězněný. Joker byl hajzl, manipulativní bastard, kterému se i v těch nejtěžších časech, jež ho potkaly, nedalo věřit. Už jsme si nic nedlužili. Od incidentu na střeše jsem pochopil, že i on pod maskou skrýval další masku. Přetvářka se stala mou součástí už dlouho před tím, než jsem se stal Batmanem. Joker v posledním měsíci úplně zmizel ze světa. Byl převezen do Arkhamu a tam ho přijali do péče specialisti s tvrdou rukou a ještě tvrdším zacházením. Bylo mi to jedno, Joker si zasloužil být v Arkhamu, nic menšího by se nedalo přirovnat k odplatě, kterou jsem potřeboval. Zároveň jsme ale spolu byli natolik spjati, že jsem při bezesných nocích cítil jeho přítomnost, jako kdybych poslouchal jeho myšlenky. Blížil se dvaadvacátý den od incidentu na střeše, Gotham oslavoval zatčení Jokera, aniž by někdo z nich věděl, že ho to nemůže zastavit v jeho plánech. On sám plánoval, nejvíce z nás. A nyní už nikdo nezastaví nezadržitelnou sílu, která se řítí v před a strhává s sebou všechny přihlížející. Když ne já, tak už nikdo. V Arkhamu bylo v tuto chvíli pořádně dusno, kromě obtížné situace s politickými rozepřemi a Jokerem v Arkhamu zde ještě pořád byla mafie, která nás ani na chvíli nenechala pomyslet na to, že bychom vůbec mohli mít vlastní život. Vlastně, pořád se vše točilo ve stejném kruhu událostí. Nebyly to jen zlé náhody a neproteklo tolik krve proudem jen proto, abychom dnes mohli říct, že to byl jen zlý sen. Je to realita, opředená kouzli králů podsvětí a dokreslována falešnými nehodami, které se vždy dějí z nějakého důvodu. Jako na plátnu nakreslená čára rudou krví, vpíjela se do mě nebezpečná touha po poznání, ale důsledek vědění je tak nevypočitatelný. Stejně jako studium,... učíte se měsíce na velkolepé přijetí, chcete v životě něco dokázat, posunout se tím vpřed. Nakonec vás nevezmou a navíc budete mít minimální pravděpodobnost, že vás někde bez potíží přijmou. U vědění se to ale prolíná s faktem, který ovlivňuje váš budoucí život natolik, že s příliš velkou znalostí se blížíte více a více nebezpečí.

Manipulace byla cítit ve vzduchu. Smrděla jako týdny staré prádlo a okolní prostředí ji nedokázalo vypustit. Joker mohl sedět kdekoliv. Na lavičce v parku, na horské dráze, ve vězení, v psychiatrické léčebně, ale stejně jako snovač znovu smotával silnou past. Vedla by k mému pokoření, o nic jiného už mu ani nejde. Mohl by mít cokoliv,... dokázal by klidně místní podsvětí jedním mávnutím ruky oškubat, peníze ale pro něj nehrají roli. Mohl by říct světu pravdu o skvělém Harvey Dentovi a tím obrat všechny o zářnou vidinu spravedlivé budoucnosti. Jenže tu byl Batman, nebyl pro něj očividně nepřítel. Ani žádná tajná láska. Vše, co tu bylo mezi námi byla jen snaha o obnovení míru. Nejednalo se o tak pošetilou lásku. V tu chvíli, kdy Joker ležel odmaskovaný na MÉ nemocniční posteli v MÉ záložní místnůstce a bezmocně oddychoval, jsem cítil rovnováhu. A potom, když jsem v jeho zkalených očích viděl příběhy a čítal v nich s takovou přesností, viděl jsem sám sebe přemýšlet o možnosti, že jsem našel spřízněnou duši. Vyhnance. Ale četl jsem dál, studoval jeho tvář, jeho tak perfektně secvičenou masku, v tu dobu jsem také poznal, že všechno, co vidím je jen neexistující pravda, kterou jsem chtěl. Chtěl jsem ji slyšet z jeho úst, pořád dokola a stále. Chtěl jsem věřit, že v tom muži vězí alespoň jediná kapka empatie, nic víc. Nepotřeboval jsem slyšet hlasy ostatních a jejich opovržení vůči mě. Já jediný jsem věděl, že za maskou usměvavého klauna spočívá něco odlišného. Tak odlišného od všednosti, muž, který dokáže měnit svět a možná jednou přetáhne i Batmana na svou stranu.

Tolik očividných důsledků a dopadů... Jak jsem mohl vůbec doufat v existenci dobra. Co je vůbec dobro? Není to vlastně jen odraz v zrcadle lidí, kteří chtějí vidět lež? Stejně jako já. Evidentně já sám jsem jedna velká lež, která se leskne v očích ostatních. Potřeboval jsem vytržení, poslední mi poslušně odříkávalo modlitby v Arkhamu. Je jen na něm, jak velkou oběť je schopen přinést a tudíž, jak dlouho tam vydrží. Joker je velkou hroznou, není jako ostatní pacienti, on nemůže být označen za psychopata, jenž potřebuje nutnou terapii. Sám totiž s přesností potají manipuluje s myslí všech v jeho okolí, nehledě na věk, rasu a povolání. V tom tkví terapie, kterou sám poskytuje bez souhlasu obětí. Ve své podstatě je Joker jen loutkář, co nemrhal svým talentem na obyčejné dřevěné postavičky. Místo toho přesedlal na výživnější kořist. Na větší a v mnoha směrech chytřejší, ale pro něj stejně tak bezcennou. K Arkhamu se stahovala mračna. Blížila se katastrofa a já měl být její součástí.

Blemc,... zdravím všechny věrné dušičky, co mě prozatím úplně nezavrhli. Upřímně, bylo toho na mě moc a navíc se mi nějakým způsobem podělal blog. Kromě všeho jsem teď pořád nemocná a pomalu nejsem schopná zvednout pr**l z postele. Řekněme, že se budu snažit spěchat a přidat co nejdříve další část. Teď mě nesmíte brát zle, v podstatě jsou Brucovy výlevy myšlenek velmi podstatné. Už mužů s klidem říct, že se teoreticky posouváme k dramatu a nějaké pořádné a nefalšované akci. Arkham je totiž příhodnou spojnicí mezi realitou a čistým nalháváním.
-Wolfie