Protože uvnitř jsi odporný jako já [Batjokes FF cz]

"I'm laughing, I'm crying, Joker is dying..."

Stále ještě jsem byl pokrytý hlínou, cítil jsem hnilobný zápach při každém sípavém nadechnutí. Musel jsem během dopadu částečně ochrnout. Těsně u mého obličeje hořel odpadkový koš. Shrbený stín do něj usilovně přikládal. "Pálíš můj formulář?" Bylo ticho, k nám už tak patřící. Jednou rukou pohupoval zbraní, jako by byla medailonkem a ukrývala tajemství tak silné, že by Gotham spálil do základů. Vzpomněl jsem si, přišlo to tak náhle. Než jsem stačil rozbalovat zakrvácený útržek v mé kapse, protnul ticho rozechvělým hlasem. 

"Dobrý muž - tvrdily by moudré indiánské ženy. Já ale myslím, že je to jen náhrada za něco, co ti nebylo předurčeno," vyřkl s jistým očekáváním a agresí. 

"Batmanem se nenarodíš, udělal ho ze mě život," odpovídal jsem tak tiše a rozvážně, jako bych naháněl vyplašenou srnu. Taková situace hrála oběma do karet. 

"To ale jen podtrhuje fakt, že jsme oba stejný." 

"Jak dlouho takhle přemýšlíš?" 

" Měsíce tak přežívám z chaosu. Až ho svou spravedlivou rukou sprovodíš ze světa, zmizím s ním i já." 

Nebylo zbytí. Kdo jsi, klaune? Přehnutý papír se znatelnými čmouhami krve, fleky hutného potu a hlíny. Cítil jsem mravenčení v nohou, které jsem měl téměř zmrzačené. Rukama jsem těžko hýbal, zápěstí bylo oteklé a z velké části nefunkční. Prstem jsem odhrnul list. Písmo vypadalo tak nuzně. Skoro jsem si připadal zklamaný, čekal jsem snad něco pompézního? Dvě obyčejná slova, žádná pravda. Jen jméno. Dá mi všechno a nic. Toužil jsem po vědění, teď víra povadla, ztratil jsem ji v boji. 

"Jack Napier" 

Ani nepatrný záchvěv, už své vlastní jméno neznal. Možná se v něm nenacházel, třeba nebylo jeho. Mohlo být vodítkem, anagramem, čímkoliv. Ale já už nechtěl pátrat, nejspíš únavou a fyzickým pokořením. Bez možnosti pohybu rozhodoval jen on o mém životě. 

"Jack Napier je mrtvý, zůstaňme u Agenta chaosu." 

Hlas mu dělal podivné kousky. Směšně se zadrhával, měnil tóninu a žalostně úpěl. Kašlal a syčel, sliny mu kapaly z pootevřených úst, jako by to patřilo k samotné přirozenosti jeho existence. Já mlčel, byl jsem příliš unesený přítomností. 

"Kdo je Jack Napier?" 

Přiskočil, vypadal jinak, periferní vidění se zkrátilo, asi jsem na jedno oko z části oslepl. Nepoznával jsem jeho tvář. I když měl svou extravagantní podobu se všemi barvami a kostýmkem žolíka. Směšný velký muž. Vzal mou křehkou ruku do té své, necítil jsem dotek. Kosti a drobné chrupavky kvasily v místech rány. Přitiskl ji na svůj hrudník, teplo projelo látkou, jako bych přes otupělost pociťoval proudění krve. Jeho tep byl teď tím mým. Splynuli jsme v jedno tělo poháněné tím samým zdrojem. 

"Cítíš to bušení, co? To se snaží dostat ven, i když ví, že je už moc hluboko. Nepřestává doufat, ale víra je bohémská. Ne každý si ji může dovolit."

"Nikdy neumřel, že jo? Tys ho jen zakryl maskou." 

"Zakryl ho život. Ten byl totiž jako vzteklej pes. A tak jednou prostě nebyl, posloužil vyšším účelům. Chaos by nebyl tak úderný, kdybys nevěděl, že jsem dřív možná fakt byl jen člověk." 

Zase jsme propluli dimenzí, smysly se propojily. Všechno byl jen ten moment, padaly budovy a přihlížející křičeli. Hrubý kontakt, držel moje tváře, tvrdě je tiskl a do obličeje se mi nalila krev. Nechtěl jsem se odtrhnout, jeho páchnoucí dech a drsná pokožka mizely za hradbami chtíče, který mi otevřel svou bránu. Líbal mě s jistotou a vášní, jako by zahodil všechny dosavadní plány kvůli jedinému splynutí. Nádech a výdech. Soustava planet se navrátila do původní polohy.

"Jsi jako vzpomínka z dětství. Nedokážu tě vypustit z hlavy, ale po době začnu klopýtavě zjišťovat, že je všechno uvězněný v minulosti. Proč Jacka tak nenávidíš?" To já promluvil, mělo se stát něco otřesného. 

"Nikdy nezmizel. Ani kdybych chtěl. Držet se tě byla zkurvená chyba, ne každý si může hrát s podsvětím, ačkoliv bys na to měl koule." 

"Poznal jsem peklo. Jako Batman jsem s ním párkrát pořádal piknik na střechách, bohužel to nikdy neskončilo hezky." 

"Lichotí mi to, v komplimentech bychom si mohli podat ruce. Už jsem ti někdy říkal, že už jsme se dříve potkali? Před Batmanem, před tím zasraným moralizmem," nabil zbraň, tušil jsem, že to dnes vše skončí, "byl jsem malej naivka s rozumem jak sáček od instantní polívky a ty jsi proplouval telkou. Máma říkala, že z tebe bude další politický makarón z těch výše postavených chlemtalů drahýho líhu. Jenže tobě bylo všechno volný, rozhazovals tatínkovejma penězma a svůj názor na všechno jsi zakopal na stejným pískovišti, kde leželi tvoji rodiče. Byl jsem jen další kluk, co čuměl z nechutnýho okýnka na hajzlu v baru, kde jeho matka třásla zadkem nad bandou chlípnejch dědků. Vždycky jsem chtěl bejt jak ty."

Držel mě za vlasy a intenzivně pohupoval mojí hlavou. Někdy ji prudce zaklonil, jindy ji přitáhl k sobě. Stimuloval vztek a pravdu, udušenou minulost. Krev a zmrtvýchvstání. Zbraní mi šermoval před obličejem, kov se dotýkal tváře, příjemně redukoval proudění uvnitř. On nastolí pořádek, vybere vítěze, pozvedne prapor. Naše čela se rázem dotýkala. Nikdy mi srdce nebušilo tak, jako právě dnes. Dvě srdce, čtyři muži. 

"Jacku..." 

Přiložil si hlaveň ke spánku. Slzy padaly z jeho tváře v nekontrolovatelných přívalech. Krupobití se stupňovalo. Už nebudete umírat, smrt nahradí spánek. Klidný a pokojný. Zpíval, místy vyl, melodie nedávala smysl. Dnes ještě ne, jednou bude vše čistší... Příslibe noci, lepší zítřku, krvavá minulosti. Zalijte se činy vinných, pozřete moc a stůjte při mně. Výstřel do ticha, které čeřilo jen praskání ohně. Padl mi k nohám, hutná tekutina si prodrala cestu lebkou. Rozprostřela se kolem mě. S velkou námahou jsem se položil do ní. Hltal ji jako pes, umýval jí zpocené čelo. Hrál si s přelévajícími se kapkami. Tak vypadal ten okamžik poznání a pokory. Miloval jsem život a byl jsem připraven zemřít s tím, kdo můj život nenáviděl. 

Čtyři muži, dvě kulky...

*

Drsné finále, které zřejmě všechno hezky převrátilo. Tím končím celou nesnadnou cestu Bruce Wayna a loučím se s čtenáři jako s hrdinnými bojovníky, kteří přečkali mou nečinnost a dostali za odměnu psychologický rozhodující boj. Děkuji vám.

-Wolfie