Protože uvnitř jsi odporný jako já [Batjokes FF cz]

Dog and a stick

Sžíralo mě silné nutkání ten složený papír rozbalit. Joker zaskřípal zuby v nesouhlasu a pomalým pohybem svěsil svoji hlavu. "Jak to mám podle tebe asi udělat?" naštvaně jsem zasyčel a bez jakékoliv soudnosti hodil počmáraný formulář zpátky k němu. Netrefil jsem se, odrazil se od jeho klína a líně přistál u mých nohou. Klaun vypukl v sípavém smíchu. "I obyčejný papír pozná líp situaci, než kápo obscénní bandy milionářů." Měl jsem si v tu chvíli připadat poníženě, ale zbytek zdravého rozumu mi stále ještě dřímal na ramenou. Chtěl jsem se v konverzaci dostat dál, nezbývalo mi moc času a byl jsem připravený pobírat nové poznatky. Jenže jsem se za žádnou cenu nemohl dostat skrz jeho vtipy, snažil se mě přesvědčit o tom, že už mi nic nedluží a jeho únos je splacením dluhu. Zajímalo by mě, čím jsem mu zůstal dlužen. To já byl ten, který ho nenechal bezprostředně pohozeného mezi bandou pomstychtivých chlapů umřít. "Podívej," řekl neznámně vřelým hlasem a sklopil oči se šklebem, "jsem zatraceně štědrej, zároveň ani moc náročnej. Jediná pitomá vlastnost, kterou s tebou sdílím je společná touha po stejném cíli." "Jaký myslíš cíl, vždycky jsi chtěl ponořit Gotham do neutichajícího chaosu!" neubránil jsem se úniku emocí. "Ne, ne, ne, ne, ne, ne, neee,... blázníš? Snažil jsem se ho udělat lepším místem. To vy, patolízalové jste si to všechno přebrali špatně a označili mě za nemocného psychopata," klidně poznamenal, ale přišlo mi, že při konci skoro šeptal. Ohlédl jsem se za sebe a nespokojeně zasyčel. Napadlo mě na okamžik, že by mohla na Jokera platit stejná metoda, jakou on uplatňuje na mně. "Až si zakouzlíme, krásko, budeš mi dlužit pohádku na dobrou noc. Necháš mě si vybrat jakou?" Přiblížil jsem se téměř na vzdálenost jednoho lokte. Joker, princ kriminálu se s širokým úsměvem, jak mu jen popraskané jizvy dovolily, ošil a vyplázl jazyk ve znechucení. Nakonec se smíchem zazdil moji snahu: "Taková role ti nesluší, stále je poznat, že jsi člověk." Dlouze se odmlčel a zvedl pochroumanou levou ruku, aby si otřel tekoucí nudli. "Ale," protrhl moje myšlenky, "když budeš hodný kluk a budeš 'odstavec patnáct, řádek sedmý, čtvrté, páté, šesté, sedmé číslo' znovu ochotný nechat se zabít, možná o tom popřemýšlím." Jokerovi vzkazy, vše bylo hned o poznání složitější. Ačkoliv jsem tušil, že mi dává znovu zprávu prostřednictvím Gothamských novin. Zašustil jsem falešným pomuchlaným papírem, instinkt mi našeptával, ať zůstanu, jenže tu stále byla důvěryhodnost a zradit ji v Arkhamu by mohla pro Bruce Wayna a potažmo Batmana být osudovou chybou. "Děkuji, nenech se tu zabít," řekl jsem nakonec stručně a bez dalšího slova odešel velkými kovovými vraty do prosté chodby. Částečně jsem toho začal litovat, ale zvítězil ve mě klid, když jsem skrze malé okýnko do výslechové místnosti pozoroval mlčky sedět několik těžkooděnců, kteří jen souhlasně přikyvovali a s obdivem skláněli brady před obyčejným, až zanedbaným člověkem (nikoliv Brucem Waynem), jenž dokázal prolomit základnu prince kriminálu. Moje ruka nahmatala dlouhé škrábající vousy na mé unavené bradě a klesla zpátky, až konečně našla cestu do kapsy vytahaných a částečně potrhaných kalhot. Povytáhl jsem z ní muchlanec onoho klíčového papíru. Chvilku jsem na něj bezmyšlenkovitě hleděl a nakonec ho pomalu zasunul zpátky. Pozvedl jsem oči do dlouhé chodby k východu. Dnes opravdu ne. Některá tajemství si zaslouží zůstat tajemstvím. 

Nemohl jsem se vrátit do života Bruce Wayna, nechal jsem se kompletně unášet osudem a přestal jsem spoléhat na to, že tu vždy pro Gotham budu. Batman byl zazděný za neprolomitelnou stěnou touhy a vyvarovat se zbytečným bojům za spravedlnost se stalo jednodušším, než kdy předtím. Sebral jsem zbytek úcty k životu a opustil sveřepě Arkham. Ne na dobro, ale pro tentokrát si z něj odnesu více, než poznatky. A to, že pomsta chutná sladce za každé okolnosti, ačkoliv by znamenala píchat do vzteklého psa klacíkem. Joker ochutnal zášť poškozených a částečně vynahradil pro jednou lidem Gothamu, bolest, co už dlouho nesla jen jedno jméno, to jeho. Ještě jednou jsem se před příjezdovou cestou otočil na mohutnou budovu, plnou blázínků a agresorů, co si jen hráli s osudem. Na což se je každý z doktorů snažil upozorňovat. Jenže, co byly Arkhamské terapie? Kouřit ochrance a být vyslýchán obscénními ubožáky v bílých pláštích? "Až se zde objevím příště, zavítám sem už jen jako pacient a já ještě nejsem připravený. Mám cíl a nehodlám se ho vzdát, za žádnou cenu," řekl jsem si v duchu. Nemluvil jsem ale na sebe. Nikdy jsem to nebyl já... 

Tuhý vzduch Arkhamu pomalu zmizel při projíždění páchnoucí částí města zamořenou toxickými výpary z místního kanalizačního systému. Zhluboka jsem vydechl a nechal teplý vzduch ohřívat moje ruce takřka přimrznuté k volantu. Obloha ztmavla příchodem tak hluboké noci, že přes úzké Gothamské uličky nebylo téměř možné projet. V zapadlejších částech města téměř vypadlo všechno osvětlení, právě tam jsem také vykradl jeden z přízemních bytů. Vlezl jsem oknem do malého dvoupokojového bytu s potrhanými starými tapetami a ukradl jim menší obnos peněz, ozdobný kufřík s nářadím, slánku, lahev jakéhosi tvrdého alkoholu a nakonec i těžkou neskladnou krabici, ve které krátkou dobu vězely obvazy, injekční stříkačky, ampulky s různými roztoky a dezinfekcemi, nůžky, jehla atraumatická, dvě zahnuté a spoustu jiných klasičtějších stehovacích jehel, nitě, gumové rukavice, obinadla, špendlíky, izolační rouška, zaškrcovadlo, hrstka papírových ubrousků, sbírka nožíků a nakonec i přihrádka s různě velikými náplastmi. V tu dobu jsem blíže nezkoumal, co se ukrývá v postranní látkové kapsičce. Později v autě jsem si uvědomil, že takhle vybavená lékárnička nemůže být obyčejného měšťana pracujícího v továrně. Očividně jsem musel vykrást byt lékaře nebo alespoň člověka, co je na ošetřování specializovaný. Měl jsem veliké štěstí, protože pro útěk z Arkhamu, byla perfektně zaplněná lékárna, jako darem z nebes. Bouře se přiblížila a poslední náznak ústupu byl zadupán hluboko do poskvrněné země Gothamu. Z kanálu za oknem vystoupala páchnoucí pára, byli jsme doma, byli jsme na cestě. 

Popadněte prosím nejblíže stojící Aladinovu lampu a vyleštěte ji za mě. Přejte si, ať mi nedojdou debilní nápady a za zbylé dvě přání si klidně nechte vydžinovat bagr a kýbl burgerů. Docela se musím smát tomu, že tenhle výškrab poslední fantazie ještě někdo čte. Nicméně děkuji za vaši minimální podporu a ješitné poznámky na mé konto, vždycky potěšilo. Těšte se na líbivé pokračování, kde nejedna kulka potká správný cíl. Hahahaha,.... spoilery, spoilery všude. Budu vděčná za každou lichotku a ocením i váš nezájem, však nám každému nesedne stejný šálek moči. Brzy (Jasně, Wolfie...) na čtenou... 

-Wolfgang