Protože uvnitř jsi odporný jako já [Batjokes FF cz]

Arkhamské dilema

Ráno byla v Batcave nepřirozeně velká zima. Jako kdyby tu několik let nikdo nebyl. Zabalil jsem se do ztuhlé seškrobené deky, kterou jsem musel nutně dávno zašít, protože už se pomalu rozpadala na nevzhledné kusy staré látky. Nepříjemně škrábala, ale poskytovala alespoň nějaké teplo. Moje bosé nohy pleskaly po prostorné hale a šoupání látky se rozléhalo po celém objektu. Bylo to hrozně depresivní, celý ten chlad, co se vpíjel do kůže a spočíval v ní jako nezastavitelné spoutání s realitou. Potichu jsem přešel k nízkému konferenčnímu stolu a naklonil se přes něj, abych dosáhl pro papíry, které se větrem vanoucím z pootevřeného okýnka nevzhledně rozházely a spadly navíc za přepážku. Jak dlouho tam asi mohly ležet? Jeden z nich jsem zvedl a tázavě ho otočil v prstech. "Konference svolaná výborem GZV v Severní Karolíně" Nedůležité. "Dodatek k zaplacení účtu" To není moje starost. "Gothamský zpravodaj" Rozhrnul jsem štus tvrdých novin a jedním zápěstím se snažil narovnat zkroucené rohy. Hned na titulní straně byla fotka Harveyho Denta a článek se samozřejmě týkal jeho smrti. Davu truchlících a nepokojích po jeho odchodu. Možná, že tato realita byla lepší. Celé to takhle nebylo pro lidi tak stresující, o víru obírající. Otočil jsem líně stránku,... Jokerova rehabilitace v místní psychiatrické léčebně. "Obávaná hrozba Gothamu, takzvaný "Joker" byl včerejšího rána převezen do Arkhamské psychiatrie. Pod dohledem specialistů bude náročnou terapií pomalu zbavován závažných psychických poruch. Komisař Gordon uvedl, že jeho identita je stále neznámá, ale všechna snaha padne na odhalení jeho úmyslů.... bla....bla....bla.... 'Naše jednotka zadržela viníka s velkým nasazením a bezpečně ho zpacifikovala'....." prodrmolil jsem mezi zuby a s úšklebkem hodil štos narovnaných novin zpátky na podlahu. Kéž by věděli! Jim Gordon má očividně plné ruce práce a už pomalu neví, jak by do novin podstrčil tu nejlepší obhajobu pro neschopnost jeho týmu! Co je to za lži? "Viníka jsme zadrželi a zpacifikovali" Naštvaně jsem uhodil pěstí do konferenčního stolku a malá sklenice vody pod nárazem poposkočila a přes roh spadla na zem. Ozvalo se tříštění skla a ledový proud vody se poklidně dostal až k mým bosým nohám. Okamžitě jsem zanadával a zvedl pravou nohu do vzduchu, abych nemusel stát ve vodě. Pomalý pramínek stekl až k novinám, které jsem tam v rozčilení odhodil. Tekutina promočila papír a potisk u článku ohledně Arkhamského dilema se začal rozpíjet. Proud přejel přes sloupec začátečních písmen každého řádku. V tu chvíli jsem si uvědomil, že zmínka pod obrázkem psychiatrie vůbec nedává smysl. Nesouvisí s původní myšlenkou a ani nectí gramatiku. Zvedl jsem papíry a zatřásl s nimi, abych se zbavil přebytečné vody. Rychlím pohledem jsem zjistil, že počáteční písmena každého řádku dohromady dávají jakousi větu. Kupodivu opravdu dávala nějaký smysl. "Musím ven JN je to tu vtipné Bats. 4479." Nebyl jsem si ve všem tak jistý. Co když to byla jen velká náhoda, chyba v tisku.... Ale ta písmena mě od těch úvah strhávala. JN. Proč by uprostřed věty někdo použil dvě nesouvisející písmena? A jakou mají souvislost s Arkhamem? Vlastně ani zakončující čísla nedávala ve větách žádný smysl. Ten okamžik byl rozhodující, chtěl jsem vědět víc. Bylo mi jasné, že se Joker musel nějakým způsobem dostat do záznamů. Kromě toho si navíc musel přitáhnout na svou stranu někoho z tisku, protože jinak by přístup do článků samozřejmě nedostal. Rozhodl jsem se na vlastní pěst prozkoumat Arkham a promluvit si s Jokerem. Hlavním důvodem však nebyla jen touha po vědění....

Opouštěl jsem Batcave s velkým očekáváním. Pro větší nenápadnost jsem z provizorní skříně vytáhl to nejstarší oblečení, co jsem mezi hromadou předražených hadrů s velkou obtíží našel. Byl jsem zvyklý vždy sázet na známé značky, které už od pradávna dodávaly obyčejným lidem větší prestiž. A mohli jste být sebenudnější páprda nebo sebestřednější playboy, ale stále vás to dokázalo vyzdvihnout nad ty nižší příčky společnosti. Musel jsem vypadat směšně. Dlouho jsem se na veřejnosti neproducíroval v tak podprůměrném zašpiněném oblečení. Flekaté modré triko s vybledlým potiskem nějaké plážové akce z roku 2003 a džíny neurčitého střihu s vyhřezlými kapsami a páskem starým nejméně 30 let. Kromě toho jsem pod policí s identifikační značkou "charita" našel staré zašedlé boty, které spíš na první pohled vypadaly jako gotické škorně, než obuv, ve které nejspíš dříve někdo chodil na veřejnosti. Už řádku týdnů jsem se nedotkl holícího strojku a proto mi dlouhé fousy ještě přidávaly na autentičnosti vzhledu zanedbaného bezdomovce. Zabouchl jsem za sebou prudce dveře a zahodil dřívější masku stranou, protože teď už jsem byl pevně přesvědčený, že bez poznání nedokážu dál přežívat. V půjčovně aut mi neochotně svěřili jeden ze svých fiatů 500 a kromě všeho jsem obdržel i věrnostní kartičku k nákupu dvou přípravků na udržení lesku za cenu jednoho. To rozhodně musím dát Jokerovi jako dárek k nejdelšímu pobytu za mřížemi za poslední 3 roky. Ruch města se utišil, projížděl jsem polorozpadlou čtvrtí pouličních prodejců drog a jiných ilegálních překupníků. Z malého fiatu se město zdálo být obrovským lunaparkem. Arkham bylo gigantické místo s velkým množstvím nepoužitých hal. Pacientům byla poskytována minimální péče a neúspěšné terapie střídaly různé hypnotizace. Pokud nezabralo ani to, pacient byl označen za neléčitelného a zůstal v Arkhamu pod dohledem až do jeho brzké smrti, která se pokaždé označila za nešťastnou náhodu. Mimo všechny způsoby léčení tu byl ještě jeden, u kterého jsem si byl jistý, že byl nasazen i na Jokera. Dal se definovat jako intenzivní agrese lékařů vybíjená na pacientech. Spočívalo to v tom, že z vás byly vymláceny všechny potřebné informace a pokud to opravdu vygradovalo do extrému, dokonce vás jeden z hlídačů bez špetky zdravého rozumu znásilnil a přivázal v poutech k záchodovému prkénku. Kola trochu hupsla na přejezdu u klikaté cesty podél otevřených prostranství a nakonec ještě jednou mírně nadskočila u příjezdové cesty. Otevřel jsem okýnko a nechal přístup čerstvému vzduchu, který mě alespoň na okamžik ujistil o tom, že zatím mám šanci do Arkhamu nezavítat jako pacient. Před otevřenou příjezdovou branou panovalo nepřirozené ticho, nebyl jsem si absolutně jistý, co mě čeká uvnitř. Pomalu jsem položil nohu na brzdu a zastavil u okýnka s registrací. Hned zprvu jsem byl překvapený, jak mladou slečnu jsem tam viděl pracovat. Narovnala si modrou stuhu na vrcholku jejího prazvláštního drdolu. "Jste bezďák? Nebo, co chcete?" zeptala se znuděně. Usmál jsem se. "Jen zrovna nemám nejdražší oblek. Potřebuji za jedním pacientem," odpověděl jsem slušně, ale nedůvěřivě a zmateně, protože mi moje přestrojení na serióznosti nepřidávalo. Ona mi úsměv oplatila a ještě jednou si mě celého prohlédla.

"Vaše jméno, jméno pacienta, váš vztah k němu, důvod návštěvy," hesla tiše, ale přesto velmi dotěrně a rýpavě. "James Twist, pacient -" chvíli jsem zaváhal, ale vzpomněl jsem si na číselné označení všech vězňů a potom mi dal vodítko Jokerův vzkaz. Bylo zřejmé, že mi usnadňoval cestu. "4479, vztah: bývalý pacient mého - otce, důvod návštěvy: předání dřívější nemocniční karty a vyplnění formuláře ohledně změny pobytu." Zatvářila se podivně důvěřivě, i když bylo očividné, že se celou dobu snažím něco vycucat z palce. Navíc jsem vypadal opravdu jako bezdomovec. Nedokázal jsem uvěřit tomu, že jsem dokázal říct takovou blbost a slečna mi to uvěřila. Chvilku koukala někam do papírů a potom zvedla oči ke mě a jen na okamžik otevřela pusu, jako kdyby chtěla protestovat, ale nakonec jen zašmátrala rukou někam k ovládací desce a zmáčkla jeden z čudlíků. "Pan James Twist prosí o přístup k pacientu 4479 za účelem doplnění - formuláře? Ano, formuláře..." řekla a vytáhla jeden z dotazníků ohledně přístupu a podala mi ho bez dalšího očního kontaktu. "Ne,... podle toho, co mi zdělil, je synem dřívějšího terapeuta pacienta 4479. Jen chce vyplnit nějaký dodatkový formulář. Není to jedno?..... Vím, že k Jokerovi nemáme nikoho pouštět, ale tenhle se jeví v pohodě.... Jo, já vím, ale působí v celku seriózně........ Je to jen blbej formulář, navíc je Joker stejně na samotce, tak mu nic neudělá..." Celá konverzace byla vtipná, ze sofistikované,... dobře, dle možností tak působící slečny byla najednou puberťačka důvěřující pofidérnímu bezdomovci u vstupní brány do Arkhamu. Tohle místo se nezměnilo, pořád bylo naivní, naplněné upadající morálkou. "Vyplňte tenhle dotazník a můžete jet dál, auto zaparkujte před halou 4, ale dávejte si na Jokera pozor, není jako ostatní pacienti, on totiž ví, jak to tu chodí..."

Je tu spoustu krásných nelogických kravin, které jsou ve výsledku nečitelné, ale přesto se mi tenhle díl líbí opravdu moc. Ani nevíte, jak těžké je popisovat myšlenky Bruce Wayna, protože spadá pod titul "beznadějně sebedestruktivně naložený utopenec". Užila jsem si každou minutu z psaní, jak už jsem všem vtloukala do hlavy. Hlavně kvůli faktu, že scéna z Arkhamu, kterou si přečtete v dalším dílu je už dopředu napsána a velmi precizně zosnována. Jen doufám, že se v budoucnu nebudu k těmto dílům vracet jako k hanbě, nýbrž k slušně odvedené práci.

-Wolfie