Don't leave me love | j.jk

3-kapitola

Naprosto vysílená a unavená jsem zaparkovala v garáži své auto, a děkovala Bohu že jsem konečně doma. V celém domě se nesvítilo tudíž jsem si uvědomila že stále v domě není nikdo, podívala jsem se na své hodinky které ukazovali něco přes půl čtvrté, domu chodíval vždycky přesně v šest když měl více práce, a já si na to nějak tak zvyklá, nebo spíše to vzala. Celý den jsem tak přemýšlela ve své práci a u Shannon doma o tom že by vlastně nebyl špatný nápad, kdybych tak trochu odhodila svojí tvrdohlavost, a udělala mu pěkný večer když přijde z té práce naprosto vyčerpaný, nejspíše si zaslouží dobrou večeři a nějaký ten čas, když si ho neumí najít on přeci jenom já bych mohla.

Alespoň se tak přestaneme jeden na druhého zlobit, nejdříve jsem se tedy převlékla do svého domácího oblečení, které se skládalo z trička a teplácích, alespoň to bylo pohodlné než celý den být oblečená v úzkých elegantních šatech či kostýmech. Cestou zpátky do kuchyně jsem si pustila písně, které se rozezněli po celém domě a vrhla se na své oblíbené vaření. O hodinu později bylo vše připravené a uvařené, prostřela jsem pro dva a pro sebe se musela usmát, po dlouhé době jsem měla jakousi radost z toho že spolu strávíme alespoň pěknou večeři a vyřešíme tak mnohem více. Podívala jsem se znovu na své hodinky které ukazovaly pár minut před šestou.

Prozatím jsem si udělala pořádek v kuchyni a poté trochu uklidila i v dalších místnostech, jak tak čas ubíhal neustále jsem se dívala z okna jestli náhodou nezahlédnu jeho auto které parkoval stejně tak do garáže, jenže nezahlédla jsem ani jeho ani auto. Posadila jsem se tedy na sedačku a pustila si nějaký kanál který v televizi dával, byla jsem nedočkavá, znovu jsem se po několikáté podívala na své hodinky, bylo už půl sedmé a to mě donutilo se zamračit. Podívala jsem se tedy do svého mobilu, jestli nemám náhodou zmeškaný hovor či nějakou správu, ale marně, nenašla jsem ani jedno z toho. Rozhodně jsem mu volat já nechtěla, mělo to být překvapeni, usmíření pro nás oba. Tak jsem tedy poslala správu svému bratrovi, ten mi však odepsal že je dávno doma. Donutilo mě to znovu si povzdechnout, byl to strašný workoholik, po tom co se stala jeho firma tak úspěšná byl ní naprosto posedlý, tehdy když jí založil s mým bratrem míval neustále čas i na mě, rozumím tomu že jako šéf má větší povinnosti avšak na mě začínal zapomínat, a mě začínají chybět dny kdy to byl můj manžel, chtěla bych vrátit ten čas, i když vím že dokázal něco velkého nebyl to na dále ten muž který mi věnoval veškerý čas. Zadívala jsem se na pověšený obrázek na zdi, kde jsem byla vyfocena společně s ním, bývalí to šťastné dny.

Neustále jsem se musela usmívat, když jsem hleděla na jeho bílou košili která byla naprosto zničena a špinavá, omylem jsem svůj třešňový džus vylila právě na jeho košili, když procházel okolo a já se zrovna v tom postavila a chtěla vstát od stolu jenže stal blízko vedle mě a tak můj džus skončil na jeho košili. Jeho tvář byla zamračená celou cestu se věnoval řízení, košile byli jeho oblíbené a proto z toho radost vůbec neměl, i když jich měl plný šatník.

,,Dnešní večer byl opravdu pěkný." Odvětila jsem nevinně, na čemž se ušklebil, mívala jsem přesto ráda večeře s rodinou, a když jsme byli dnes pozvání k mým rodičům nemohla jsem odmítnout.

,,Stále se zlobíš?." Našpulila jsem své rty a dívala se na něho, když zaparkoval auto a svůj pohled tak konečně přesunul na mojí maličkost. Za celý večer jsem si všimla až v tuto chvíli jak jeho oči vypadali unaveně, a přesto se snažil nedat nic znát.

,,Dá se na tebe vůbec zlobit?." Na jeho tváři se objevil malinký úsměv, hned na to mi věnoval krátký polibek na rty a to mě donutilo se usmát ještě více. Vystoupil z auta jako první, poté přešel na druhou stranu otevřel dveře tak na mé straně, vystoupila jsem tedy ale v tu chvíli vykřikla překvapením když mě vzal do své náruče jako nevěstu.