Don't leave me love | j.jk

19-kapitola

,,Opravdu jsi se rozhodla definitivně?." Nadzvedla má kolegyně z práce i tedy přítelkyně své husté upravené obočí. A já několikrát tiše přikývla, zdálo se jako kdyby se mě snažila neustále přesvědčovat o tom zda je mé rozhodnutí správné. Jenže zde šlo o něco více, nedokázala jsem popsat jak moc mě tato událost zranila. Veškerou důvěru kterou jsem k němu chovala, byla zadupena pod chladnou zem. Cítila jsem se být zklamaná, a smutná zároveň. Nečekala jsem že by jednou nestal takovýto zvrat, nečekala jsem to od něho samotného.

Dokážu toho přetrpět opravdu dost, ale zde je má čest která byla pošpiněná jeho slovy, pošpinil mojí maličkost. Srovnala jsem všechny opravené testy a hlasitě si povzdechla, mezitím co jsem si prohrábla své vlasy.

,,Nevím zda dělám správné rozhodnutí, ale je to jediné co právě teď chci udělat." Odvětila jsem s vážnou tváří, nebylo to tak že jsem ho nenáviděla, moc dobře jsem věděla jak velkou lásku k němu cítím, jenže mé srdce bylo zraněné, a proto se rozhodlo takto. Nechtěla jsme už na dále trpět, možná jsem ve svým životě začala opravdu brzo, a proto jsem také musela dospět rychleji. Jen kvůli lásce která mě nakonec jednou úplně zničí.

,,Nebudu tě přesvědčovat zlato, udělej to co musíš." Povzbuzeně se na mě usmála, a poplácala mě tak po rameni. Zadívala jsem se z okna ven, a přemýšlela tak o jedné možnosti, co by bylo v tuto chvíli kdybych se tenkrát tak marně nesnažila zůstat s někým kdo s mojí osobností manipuloval, zneužil mé lásky k němu, kéž bych přece jenom poslechla své rodiče. Kde bych byla v tuto chvíli, kým bych byla.

,,Měla by jsi si oddechnout klidně si vezmi volno." Navrhla snažila se mi pomoct, a já za to byla vděčná. Jenže nemohla jsem po tomhle zůstat na dále doma, ani u Soo, musela jsem mít prostě na všechno čas, čas na rozmyšlenou a proto jsem se zabydlela v hotelu v městské části, zde jsem měla pro svoji maličkost klid který jsem potřebovala, a také mě tam nikdo nemohl najít, hlavně jsem nechtěla být na blízku jemu.

,,Hayi máš tu návštěvu, přišel za tebou nějaký pohledný muž." Vešla do kabinetu naše kolegyně Sierra, byla to starší žena která učila na této škole Biologii, a já jí vždy obdivovala za její krásu. Ačkoliv měla svá léta, vypadala neustále tak mládě. Jakmile jsem však zaslechla její slova, v tu chvíli jsem zamrzla na místě. Na sucho jsem polkla, a doufala že se nejedná o toho koho myslím. Lehce jsem kývla na souhlas, a pomalou chůzí se strachem v očích jsem se vydala do východu budovy, hned co jsem otevřela dveře mě udeřil do tváře silný vítr který foukal a já se tak ošila nad tím pocitem chladu, z dálky jsem zahlédla vysokou postavu muže, který na sobě měl dlouhý černý kabát.

A přesně v tu samou chvíli jsem vydechla klidem, byla jsem ráda že zde nebyl on, jenže na druhou stranu jsem byla zmatená co tu dělal Lee JeeNo. Jakmile mě zahlédl s úsměvem se vydal až k mé maličkosti, dokud nestál blízko vedle mě.

,,Ahoj Hayi...jak se cítíš?." Otázal se opatrně jako kdyby se snad strachoval toho že mi jeho otázka nějak ublíží. Pouze jsem nevěděla jak reagovat, protože jsem sama nevěděla jak se v tuto chvíli cítím.

,,Hloupá otázka." Dodal nervózně jakmile jsem s prázdným tichým pohledem hleděla do chladné země.

,,To nic...jen ti na to neumím odpovědět." Přiznala jsem a pohlédla mu do očí, na malou chvíli se zatvářil litostivě.

,,Vím že to není lehké, ale pokud budeš něco potřebovat jsem tu pro tebe." Odvětil na tváři se mu objevil malinký povzbudivý úsměv který mě donutil se pousmát, byl velmi laskavý a hodný člověk. Jenže jeho starostlivost byla abych přiznala trochu přes čáru, jsem neustále vdaná žena a tak blízké přátelství s mužem přece není úplně vhodné i když jsem věděla že to nemyslel špatně.