Don't leave me love | j.jk

5-kapitola

,,Co tím jako myslíš hm? Oznámíš mi pár dní před odjezdem že jedeš aniž by jsi mi to řekla dřív?!." Zvýšil svůj hlas tak že mu přeskočil a najednou jeho tón zněl hrubě, ve tváři měl naštvaný pohled, nos mírně krčil, oči měl zúžené, a obočí zamračené. Zastavila jsem se u kuchyňské linky, a zhluboka se nadechla když došel až zamnou s obývacího pokoje, nevím jak dlouho to trvá, a jak dlouho po sobě už takhle křičíme, jenže on neuměl přiznat jedno. Zatím co on mě zde nechával doma kdy chtěl a dělal své povinnosti, mě mé povinnosti naprosto zakazoval.

,,Co by se na tom změnilo? Stejně by jsi měl svůj názor." Rozhodila jsem rukama, a dala špinavé nádobí do myčky, chtěla jsem pořád zachovat klid alespoň já.

,,Jistě že ano, jsi má manželka!." Jeho hlas byl stále hlasitý a já na něho překvapeně pohlédla.

,,Ale...ty jsi si to uvědomil?." Ušklebila jsem se což ho ještě více naštvalo.

,,Nepojedeš do žádné blbé Belgie!." Stal si za svým s naštvaným a zamračeným pohledem se poté vydal do obýváku, tentokrát jsem následovala já jeho.

,,V žádném případě, zájezd je už připravený a já ho také podepsala." Zvýšila jsem tentokrát já svůj hlas, a on na mě nevěřícně pohleděl, z očí mu doslova šlehali plameny, jenže bylo to mé rozhodnutí, a to musel respektovat.

,,Nezajímá mě to Hayi! Zatraceně ten zájezd zrušíš, nebo se dostavím osobně a sám tu pitomou smlouvu o pitomým zájezdu roztrhám." Zařval opravdu hlasitě a já raději odstoupila o pár kroků od něho, nemohla jsem věřit svým uším. Dokázal být tak majetnický, a já nerozuměla tomuhle chování, dělával to od začátku byl schopný udělat cokoliv jen aby dosáhl svého, nejdříve se mi to zdálo roztomilé když mi přišlo že mě prostě chce mít neustále u sebe, jenže teď si uvědomuji jak daleko jsem to nechala zajít.

,,Je to má práce mám své povinnosti stejně jako i ty samotný, ty chodíš na různé schůzky až do Japonska, Tokya a všude možně a mě chceš něco zakazovat hm?." Odvětila jsem šokovaná, dívala jsem se na to jak si sedá na sedačku a s naprostým ignorem se dívá na jakýsi kanál.

,,Byla jsem hloupá že jsem pokaždé souhlasila s tím co řekneš. Ale znovu ne, je to má povinnost, hold se s tím smiř a do té Belgie pojedu." Dodala jsem se zamračeným pohledem, otočila jsem se na odchod když mě v tom zastavil jeho čin, znovu jsem se otočila a dívala se na zem na rozbitou vazu střepiny byli všude okolo. V jedné věci byl pořád stejný, neuměl svůj hněv ovládat. Aniž by něco dalšího řekl, obešel mě a nezapomněl tak svým ramenem drknout o mé rameno, šel po schodišti nahoru a nezapomněl silně třísknout dveřmi od ložnice.

,,Kdo to bude uklízet?!." Vykřikla jsem do prázdna a naštvaně dupla nohou o zem. Nakonec jsem si jenom povzdechla, a uklidila nepořádek který udělal, střep se mi však nepříjemně zabodl do mého prstů a já tak sykla, takový hlupák! bylo to tak pěkná váza. Možná jsem takovou jeho reakci čekala, byl hold výbušná povaha, a co se mu nelíbilo tak dál dost jasně znát, nejdříve mě to děsilo postupně času jsem si na to zvykla a teď mě to doslova vytáčí nemůžu takové chování snést. Zaslechla jsem zvonek a musela se zamračit, opravdu si někdo nenašel vhodnější dobu?! Přešla jsem tedy ke dveřím a otevřela je, hned na to jsem překvapeně zamrkala očima.

,,Oh..dobrý den." Pozdravila jsem a mírně se uklonila, s úsměvem mě pozdravil nazpátek. Vlasy mě vyčesané a dlouhý černý kabát mu seděl k jeho výšce. A já byla překvapená co v takovou dobu dělá zde.

,,Nechal jsem u Jungkooka potřebné dokumenty které ráno bohužel potřebují neboť se koná schůze." Vysvětlil mi a já tedy kývla na souhlas.

,,Pojďte dál." Pousmála jsem se.