Don't leave me love | j.jk

15-kapitola

Opatrně jsem zavřela kufr když jsem vybrala vhodné oblečení na dnešní připravený program, který jsem stihla uspořádat ve školním autobuse při cestě do krásné země názvem Belgie, která mě i hned už na první pohled naprosto očarovala. Brusel byl neuvěřitelný, měla jsem chuť zde prohlédnou každou místní historickou památku. Hlavní náměstí Grand-Place je středobodem celého města, a právě tam je náš dnešní cíl čili program dne. Dominantou je 96 metrů vysoká radniční věž obklopená výstavními gotickými domy ze 14.-15. století. V mnoha anketách bylo náměstí označeno jako jedno z nejkrásnějších světa o tom není pochyb.

Podívala jsem se na své hodinky abych zkontrolovala kolik času ještě mám, když jsem zjistila že čas opravdu utíká nečekala jsem na nic dalšího a převlékla se do pohodlného oblečení, které se skládalo z lehkých bílých vzorkovaných šatů, na svůj obličej jsem si nanesla lehké líčení a poté si vlasy upravila do elegantního drdolu, jak jsem se tak dívala do zrcadla pohled mi spadl na mojí dlaň na které byla jizva, rána byla příliš hluboká s incidentu který se stal náhodně.

Věděla jsem že za to nemohl, neobviňovala jsem ho, ano rozčílilo mě mínění které má, ale poslední dobou se toho stalo příliš, a tak jsem raději nepřilívala do ohně, mé přátelství s JeNeem to nezmění, vždyť on na mě hleděl stejným pohledem jako i já, byli jsme přátelé. A on se choval tenkrát nevhodně vůči svému příteli i mě samotné, měl mi přece věřit, nerozumím kde byl problém. Možná to bylo lepší pro nás oba, nebyla jsem schopná odpustit mu to jak se choval, nebyla jsem však naštvaná nýbrž zklamaná. Mé pocity jsou tak zmatené, nevím co si mám myslet. To ráno kdy jsem byla opravdu zabalená a připravena se ani neobtěžoval zůstat doma, přišlo mi to jako kdyby byl kvůli tomu na mě naštvaný, přitom bych měla být naštvaná já samotná. Věděla jsem že odejít jsem když si to nepřál bylo špatné, ještě to více pohoršilo náš stav, jenže byla to má práce.

Unaveně jsem si povzdechla a vydala se dolů na recepci, kde jsme měli mít sraz ve stanovený čas. Pomalým krokem jsem došla až právě k recepci, kde už mě očekávali s napětím mé studenti. Každý z nich měl na tváři radostný pohled, bylo vidět že se opravdu nemohou dočkat poznat Brusel na vlastní oči.

,,Tak jsme tu všichni?." Porozhlédla jsem se okolo, a zkontrolovala tak v třídní knížce jména abych se ujistila jestli někdo nechybí.

,,Kam to vůbec půjdeme?." Otázala se Jinie s milým úsměvem a já jí tedy vřele úsměv opětovala.

,,Dnešní program je hlavní náměstí Grande-Place zde můžeme najít historické památky, či kavárny, nebo obchody, vše co si budete sami chtít prohlédnout. Spolu se tam vydáme a následně bude mít každý volný čas porozhlednout se okolo, kolem osmé hodiny se znovu sejdeme na zastávce kterou vám ukážu po cestě." Odvětila jsem a přitom se podívala na každýho z nich, v davu se ozvalo tiché jásání a já se pro sebe musela pousmát, vzpomínala jsem na dny kdy jsem sama byla se Soo takhle nadšená když se jednalo o zájezdy, poslední zájezd byl však o něco zajímavější než předešlé, poprvé mě totiž začal opravdu vnímat více. Spolu jsme se tedy i s mojí kolegyni vydali na autobusu zastávku, kde jsme čekali pouhých patnáct minut, a poté došli až na hlavní náměstí krásného Bruselu. V autobuse byl příliš velký hluk, ale neměla jsem to nikomu za zlé, byli hold nadšení a já sama věděla jaké to je, když vám učitel zkazí veškerou náladu, což se díky tomu že vždy měl zájezdy na starost můj manžel nikdy nestalo. Vystoupila jsem jako první a tak odškrtávala každého kdo vyšel z autobusu abych si byla jistá že jsme dojeli všichni v pořádku. Stačila jsem poukázat na zastávku kde se tedy všichni nakonec sejdeme, a už se každý z nich vydával svojí cestou.

Než jsem stačila dodat aby dávali velký pozor na místní lidé, už jich nebylo při dohledu, nedá se nic dělat, mohu doufat že se bude každému dařit, přeci jenom jsou to už skoro dospělé lidé, myslím si že není třeba kázat co mají a naopak nemají. Dívala jsem se jak autobus odjíždí a znovu se tak porozhlédla okolo, nejspíše si Brusel prohlédnu úplně sama, myslela jsem že ho strávím alespoň s mojí kolegyni, ale ta se i hned vydala svojí cestou nejspíše už plán měla, což já jsem čas na žádné plány neměla bohužel. Bylo to najednou tak divné, trávit čas sama a mimo můj domov, trávila jsem čas neustále jenom s ním a najednou jsem byla tak daleko úplně sama.