Don't leave me love | j.jk

1-kapitola

Řeka si razí svou cestu skrze skálu ne kvůli své síle, ale kvůli její vytrvalosti, alespoň tak to bývá v mém životě. Naše mysl nemá hranic, kromě těch, které si sami vytvoříme, v mém životě nastal zlom který mě stáhl ke dnu a posunul vpřed dosáhnout toho jak být šťastná. Je těžké čekat na něco, co víte, že se možná nikdy nestane. Ale je ještě těžší vzdát se, když víte, že to je to jediné, co opravdu chcete, po čem opravdu vaše srdce touží. Hlavní prioritou pro mojí maličkost byla vždy disciplína, kterou jsem dokázala vytvořit velké věci. Najednou se z té mladé poblázněné středoškolačky, stala dospělá žena která rozhoduje za svůj vlastní život, aniž bych si uvědomila jak moc rychlý čas umí být, najednou jsem dospěla a žila svůj vlastní život.

Mé rozhodnutí mě posunulo o několik kroků, a já si toho nebyla vůbec vědoma. Dokázalo mě to změnit, nebyla jsem více šíleně zamilovaná dívka která měla jen jednu povinnost, a ta byla vystudovat. Teď jsem těch povinností měla daleko více, občas jsem se vracela ke vzpomínkám kdy jsem byla pouhé děvčátko se snem který se nemohl vyplnit, i když se přece jenom vyplnil. Okolností nabrali však jinou váhu, dnes stojím před zrcadlem jako žena která dokázala vybudovat svůj cíl, žena která splňovala svojí práci, a také se věnovala domácnosti, byla jsem ženou svého muže, ženou pro kterou se stala rodina na prvním místě, ta dívka která byla šíleně zamilovaná do svého učitele byla pryč, pouhou vzpomínkou, dozrála jsem a přišla na své hodnoty, hodnoty ženy která by nikdy neměla ztratit svojí důstojnost a hrdost.

Jak tak čas ubíhal, firma přerostla ve velký byznys, byla jedna z nejúspěšnějších v Soulu se stylem nových kolekcích oděvů, a šéfem této úspěšné firmy byl můj manžel, byla jsem na něho opravdu hrdá, získal toho mnohé a opravdu dokázal být lepším než jsem si dokázala vůbec představit. Po těch letech čas přece jenom přinesl dobré zprávy, jeho rodiče se znovu dali dohromady, což byla skvělá zpráva, on začal vycházet s jeho otcem mnohem líp než předtím, i když se tomu ze začátku dost bránil. Mé rodiče se rozhodli své léta věnovat cestování po celém světě, tak mají alespoň na své tváři neustálý úsměv za který jsem ráda, před týdnem odcestovali do Izraelu, což jsem jim opravdu trochu záviděla ale přesto jsem s nimi byla nadšená.

Bratr se Shannon se vypořádají s jejich dcerkou Cassie, která nastupuje do první třídy, opravdu to uteklo, čas byl nezastavitelný. A co se týče mě, já se věnovala neustále své práci, několikrát za den jsem si musela povzdechnout, když jsem kontrolovala docházku svých žáků, sice jsem rozuměla tomu jak to na Střední bývá, a přece jenom sama vzpomínala, na to jak moc jsem zameškala několik hodin, ale tenhle týden už je to po třetí kdy musím řešit neomluvenou absenci, opravdu mě to dokáže rozčílit, protože přece jenom ředitelka školy nahlásila že každá absence se bude ohlašovat, a já svým žákům nechtěla dělat žádné problémy. Sama jsem si na svojí kůži pocítila jaké je to být v nevýhodě, i když tedy..v mém případě si není na co stěžovat.

,,Dnes je opravdu krásně, sluníčko září jako kdyby se snad usmivalo na celý Soul." Odvětila s hlasitě má kolegyně, která seděla na proti mému stolu v kabinetu, popíjela kávu mezitím co na svém telefonu něco pozorně sledovala, nejspíše hledala další známou osobnost se kterou mohla randit, byla to hodná žena která mě příliš velké nároky na muže, proto také pro ní byl každý z nich nezajímavý, a tak randila s kým mohla.

,,Vůbec..nezmínila jsi se o včerejším setkáním s tvým tajným ctitelem." Ušklebila jsem se a věnovala jí pohled, na čemž mávla rukou a zasmála se také.

,,Ale..jako kdyby jsi mě neznala." Dodala se smíchem, a mě nezbývalo nic jiného než kývnout na souhlas, Sohyun byla milá a krásná žena, byla sní opravdu zábava, a já si nemohla přát lepší kolegyni, i když vedla svůj život který byl trochu odlišný od mého, byla to přítelkyně. Což se tak Jungkookiemu nezamlouvalo, hleděl na ní jako na se špatným pohledem, opovrhoval tím jaký život vede, a tak jí bral jako za zlý příklad mé samotné, což bylo opravdu hloupé. Byl to její život, a nemohl nijak ovlivnit ten můj.