Don't leave me love | j.jk

13-kapitola

,,Je vše připravené?." Otázala jsem se po několikáté abych se tak ujistila že opravdu je vše připravené. Dnes byl velice důležitý svátek který jsme každý rok s respektem oslavovali, byl svatek rodičů, den kdy se prokazuje čest a vděčnost. My oba jsme tak byli zvyklí navštívit obě naše rodiny, trávit s nimi jakýsi čas, přinést také dárky a oblíbené pohoštění. Byl to svátek který se slavil po celém Soulu, a my nebyli výjimkou. Tentokrát jsme je však pozvali k nám domů, bylo to tak snadnější a my mohli strávit čas všechny společně. Dnes bylo krásné počasí, sluníčko hřálo na obloze jako kdyby se usmívalo.

,,Nemusíš se bát vše jsem připravil." Odvětil nazpátek mezitím co připravoval na zahradě stolní gril. Byla jsem vděčná za to že jsi dnes vzal volno v práci, a dokonce také celý týden, neustále se mi věnoval a dával mi pozornost jakou jsem dlouho postrádala. Zdálo se že vše spěje k lepšímu, alespoň to tak vypadalo. Naposledy jsem zkontrolovala náš zahradní pavilon který byl dost velký pro nás všechny. Prohlédla jsem si stůl na kterém bylo pohoštění naší oblíbené korejské kuchyně, opravdu jsem si dala na každém jídle záležet. Zvlášť na oblíbené jídlo jeho otce, vždy tvrdil jak moc mu mé jídla chutnají, a já za to byla neskutečně vděčná.

,,A co dárky?." Ujistila jsem se znovu, musela jsem si být jistá, dnešek musel být perfektní.

,,Neboj se dráha, jsou připravené v obýváku." Sdělil mi s úsměvem na tváři, a já mu tedy spokojeně úsměv opětovala. Po těch špatných dnech jsem se konečně cítila být v pozitivní náladě kterou jsem si chtěla udržet se svojí rodinou pohromadě.

,,Když jsme u toho..mám pro tebe také překvapení." Jeho silné paže mě sevřeli ze zadu v objetí, i hned jsem napnula své uši a zatvářila se zvědavě.

,,Jaké překvapení?." Zeptala jsem se s úsměvem na tváři, opravdu jsem byla zvědavá.

,,Třeba to odnese naše špatný dny daleko." Zašeptal mi laškovně do ucha, na čemž jsem se hlasitě zasmála.

,,Doufáš že si tím vyžehlíš všechno špatné?." Nadzvedla jsem své obočí s úsměvem, byl mazaný, na to abych naprosto odehnala všechny ty špatné dny by musel mít hodně zajímavé překvapení. Věnoval mi na můj zátylek několik drobných pusinek, a já ho tak musela plácnout do hrudi.

,,Notak každou chvíli dorazí." Řekla jsem ale stále jsem se nechala ním unášet.

,,Jsme manželé a ty se přece nedrží jen za ruce, to vědí sami dobře." Zašeptal mi znovu hravě do ouška což mě donutilo znovu se rozesmát. Je opravdu neuvěřitelný, tak lehké to však nebude.

,,Myslím si že posledně to stačilo." Zavzpomínala jsem na událost která se stala začátkem našeho manželství, byli jsme pozvaný na oslavu narozenin jeho babičky která byla opravdu na svůj věk až moc vyzrálá, byla jako kapitán, v její blízkosti si nedovolí ani moucha prolétnout, opravdu svým způsobem byla...nevyzpytatelná. Na oslavě jejích narozenin se Jungkook zcela opil, a to mě dokázalo vytočit, proto jsme také museli přespat u jeho rodičů, a proto jsem také nečekala na jeho maličkost která se skvěle bavila a měla jsem tedy v úmyslu lehnout si dříve než li on, na terase jsem však potkala jeho tetu která měla srdce ze zlata, měla jsem jí v lásce. Ani nevím kolik hodin jsme spolu strávili společně na terase, když v tom jsme slyšeli dost hlasitý řev z pokoje od vedle, naprosto zmatená jsem přiběhla do pokoje jeho otce, nebyla jsem si tak jistá jestli jsem slyšela řev svého manžela nebo tchána. Všechno mi však došlo jakmile jsem uviděla svého manžela stát vyděděného a nahého mezitím co jeho otec byl šokovaný tím co vidí. Hlasitě jsem se rozesmála vzpomínající tak na událost která byla opravdu vtipná.