Don't leave me love | j.jk

17-kapitola

Poslední co jsem zahlédl byli vzdálené záda její maličkosti, naprosto šokovaný jsem hleděl na ten nepořádek který způsobila, nechápající celou situaci která nastala. Mluvila o nocích které jsme spolu strávili, mluvila o tom co bylo jen mezi námi, co jí tak rozrušilo, v hlavě se mi opakovala slova která mi řekla než odešla, a já se tak musel silně zatahat za své vlasy. Snažil jsem se to všechno pochopit, pochopit se o čem to vlastně hovořila. Sebevíc jsem se to snažil pochopit, byl jsem stále však ještě více zmatený. Co se přihodilo, proč jí v očích šlehali plameny nenávisti vůči mé osobě.

,,Co se stalo?." Zaslechl jsem známý hlas, a pohlédl tak do překvapeného pohledu Lee JeeNa.

,,Hayi vtrhla ven z firmy jako nasupený býk..a když tě tu teď vidím stále mi nedochází proč." Dodal znovu zavírající tak dveře, jeho pohled byl zmatený a udivený, nevěřícně hleděl na mě a očekával tak mojí odpověď. A já tak stále přemýšlel, kdo by něco takového mohl udělat.

,,Když já sám nevím." Zamumlal jsem spíše pro sebe sedající si do svého křesla jako duchem nepřítomný, nepobíral jsem neustále situaci která se odehrála. Přesně v tu samou chvíli jsem vyletěl z křesla a rychlostí se přesunul k výtahu, tlačítka které ho měli přivolat jsem zběsile mačkal, s úmyslem vyjít tak co nejdříve z firmy ven. Neposlouchal jsem ani volání mého jména, potřeboval jsem vysvětlení, potřeboval jsem s ní mluvit a říct jí že bych tohle nikdy neudělal.

Nastartoval jsem své auto, a vydal se směrem domů. Cítil jsem nutkání mít strach z neznámého, měl jsem strach o ní, to v jakém stavu byla nebylo dobré. I když jsme občas měli neshody, a problémy byli na denní pořádku vždy jsem nějak tak byl já ten který se neuměl ovládat, dnes to bylo však jiné. Nikdy před tím jsem jí neviděl v takovém rozpoložení, vždy řešila všechno myslí a tím pádem se udržela být v klidu, jenže teď nebyla v pořádku. A já měl strach z toho, že udělá tak závěr který nemusí dopadnout nejlépe aniž by mě vyslechla. Měl jsem strach že jakmile dojdu domů, usvědčím se v tom co tuším.

Šlápl jsem více na plyn, a byl tak upozorněn troubením několika řidičů, bylo to však poslední co mě zajímalo. Ačkoliv mezi námi byli situace které nás na malinkou chvíli od sebe oddělily, věděl jsem že se spraví, vždy jsem věděl že se najde řešení které nás spojí. Jenže v tuto chvíli jsem neměl tušení jak tohle bude pokračovat dál, nevěděl jsem jak to mám napravit, a vůbec co udělat či říct. Měl jsem své chyby které si připouštím, připouštím si veškeré neshody které jsme mezi sebou poslední dobou měli, jenže tentokrát jsem v tom byl nevinně, tentokrát jsem nevěděl z čeho jsem obviněn.

Auto jsem zaparkoval před domem, a vtrhl tak na zahradu aniž bych za sebou zavřel bránku, rozutíkal jsem se splašeně ke dveřím domu, a hledal tak ve svém saku klíče, se kterýma jsem odemkl. I hned jsem zamířil do kuchyně která byla prázdná, následně do obýváku kde jsem také nikoho nenašel. Poté jsem vyběhl schody do druhého patra a otevřel tak všechny dveře od místnostech které tu byli, jenže nikde jsem její maličkost nemohl najít, a tak zbývala ložnice. Na nic jsem nečekal a otevřel poslední dveře ložnice, přešel jsem ke dveřím šatníku, a musel se tak od samého napětí a hněvu praštit do zdi na proti.

,,Kurva! Zatraceně!." Sykl jsem a zatahal se za kořínky vlasů, šatní skříň byla prázdná, nemůže být daleko, musela odjet než jsem přijel. Zkusil jsem několikrát vytočit její číslo, jenže pokaždé mě to hodilo do schránky která opakovala že není právě k dispozici, což mě dokázalo ještě více naštvat, mnohem horší však bylo že tentokrát jsem cítil větší strach než hněv. Opravdu odešla aniž by si nechala cokoliv vysvětlit, nemohla odejít daleko. Na nic dalšího jsem na dále nečekal, a znovu tak nasedl do svého auta které jsem i hned nastartoval a vyjel tak k jejím rodičům, alespoň jsem doufal v tom že jí tam najdu, kam jinam mohla jít, buď byla u nich nebo u Soo, u které byla i předtím.