Don't leave me love | j.jk

6-kapitola

,,Děkuji je to velice dobré." Na její andělské tvářičce byl spokojený výraz se širokým dětským úsměvem který mě zahřál u srdíčka, byla to velice milá dívka, na svůj věk byla velice zralá. Dívala jsem se jak si spokojeně vkládá do úst další kousek čokoládového muffinu, který jsem stihla upéct, Juri byla tak hodná dívka že mi pomohla a já jí alespoň tak trochu zabavila, byli do oblíbené koláčky Jungkooka hned po svatebních koláčků které také zbožňoval.

,,Jsem ráda že ti chutnají." Věnovala jsem jí svůj úsměv a sama si vzala jeden z těch muffinu, vypadali dobře a také dobře chutnali, byla jsem spokojená. Pečení bylo mé oblíbené, ráda jsem vytvářela nové recepty. Vložila jsem špinavé nádobí do myčky, a uklidila ingredience které jsem využila. Sledovala jsem Juri která seskočila ze židle a vydala se k poličce kterou jsem zde měla na zdi, sáhla po jedné fotografii a dívala se na ní, zvědavě jsem k ní přešla a podívala se tak na jakou fotku se to vlastně dívá. Na mém tváři se objevil menší úsměv když jsem zahlédla momentku s Jungkookem tenkrát na ostrově kdy jsem poprvé zahlédla delfíny, byl to neuvěřitelný zážitek. Ráda jsem na tento okamžik vzpomínala, byl to první zájezd, náš společný šťastně strávený čas.

,,Máš ráda delfíni?." Otázala jsem se jí, a její pohled se i hned přesunul na mě.

,,Ano..tatínek říká že až budu velká jednou za nimi také pojedeme." Usmívala se krásným andělským úsměvem, s úsměvem jsem kývla na souhlas.

,,Tak to je tedy tatínek šťastný chlap." Odvětila jsem a neskrývala úsměv a ona se tak zazubila.

,,Jednou budu mít také svého manžela..až budu velká vezmu si jeho." Odvětila a poukázala tak na Jungkooka který byl vyfocený na fotografii, usmíval se a byl tam velice roztomilý, její slova mě však rozesmála, nejspíše se jí líbil. Byla pravda že v jednu chvíli jeho tvář vypadala naprosto dominantně a na druhou stranu měl ten svůj štěněčí pohled který vás dostal do kolen, měl zkrátka své taktiky.

,,Chlapy jsou složitý..raději zůstaň s tatínkem." Zasmála jsem se a položila zpátky fotografií na poličku když by jí ochotně zpátky předala.

,,On je ale taky chlap." Zareagovala i hned což mě donutilo se znovu pousmát, hold je každý muž stejný.

,,Raději mi řekni, co by jsi chtěla dělat hm?." Sklonila jsem se k její drobné postavě, a dívala se na to jak usilovně přemýšlí. Na to že mě zná krátce, vůbec se nezdá být odtažena ba naopak. Milovala jsem děti, vždy jsem toužila po několik dětí ve svém životě. S Jungkookem jsme se o tom příliš nehovořili, měli jsme to nastavené tak jako okamžik který má přít nečekaně, pokud přijde budu jen šťastná. Byla chvíle kdy si usilovně přál děťátko ale hold to nevyšlo, neustále jsem byla ve stresu kvůli škole kterou jsem čerstvě dodělala pak přišla práce, a pro mě to bylo opravdu náročné. Abych pravdu řekla možná jsem se na to ani necítila, být matkou je náročné.

V mém věku kdy jsem se stala jeho ženou, mi přišlo mít děťátko příliš brzo, svým způsobem jsem o tom ani nechtěla přemýšlet, přišlo mi to nelogické. Chtěla jsem děťátko až tehdy, kdy bych si byla naprosto jistá, tím že jsem připravená, připravena stát se matkou. On byl sice starší proto také myslel jinak, a zdálo se mu to jako perfektní čas, pak však sám uznal za vhodné rozhodnutí nechat na mě, a já byla za to ráda. Jak tak šel čas, dnes si uvědomuji, že jsem připravená, bohužel v tuto chvíli je vše zkompilované. On děti však také miloval, přišlo mi že k nim má dokonce větší vztah než já samotná, s malou Cassie býval většinou on když jsme jí strážily, já si nevěděla rady když začala plakat mezitím co on jí uspal i hned ve své náručí.