Láska zabíjí

12. června: až po tobě

„Proč bych ti měl pomáhat?" zajímalo Jina s pistolí v ruce. „Pokud tolik toužíš Hoseoka zachránit, víš co dělat." Názorně se zbraní zatřásl a následně mi ji podal. „Copak?" pokračoval, když jsem na ni jen nehybně zíral. „Bojíš se smrti?" ušklíbl se.

„O to nejde," opáčil jsem obdobně nervy drásajícím tónem. „Jenom se mi nelíbí, že zmrdům, jako jsi ty, vždycky všechno projde." Konečně jsem se chopil nabízené zbraně, tudíž se naše role prohodily. „A teď dělej," poručil jsem, „svolej pátrací četu."

„Tak dobře, dobře, vyhrál jsi," zvedl ruce nad hlavu, jako by se vzdával. „Pojďme předstírat, že u sebe nemám žádný další zbraně, že nemůžu zavolat ochranku a že bys mě určitě přepral. Dobře," opakoval. „Myslím, že tohle nebude nutný," znovu ukázal na pistol, která však nyní dřímala v mé ruce a mířila na jeho hlavu.

„Tak to myslíš špatně," odsekl jsem. „A teď jdi," popadl jsem ho za paži, pistol mu namířil kamsi na ledvinu a navigoval ho ke dveřím.

„Víš, přesně tohle se mi na tobě vždycky hrozně líbilo," tvrdil. Z nepochopitelného důvodu vypadal spokojeně sám se sebou. „Vlastně jsem tě chtěl jmenovat svým zástupcem pro případ, že by se mi něco stalo," prozradil mi, když jsme zahýbali za roh. „Ne že by umírání bylo něco pro mě, ale znáš to. Nikdy nevíš, co se přihodí."

„O co ti sakra jde?" nechápal jsem. Jina totiž člověk nemohl nikdy zcela pochopit, protože žil ve vlastním světě.

„O sex," znělo to spíš jako otázka než odpověď. „Už dlouho ses u mě nezastavil," podotkl. Pak se na mě znepokojeně ohlídl. „Hlavně neříkej, že ses zamiloval," zhrozil se.

„Jasně, že ne," protočil jsem oči a zastavil se před dveřmi plánovací místnosti pátrací čety. „Copak ses vůbec neposlouchal, Jin-ssi?" tázavě jsem se mu podíval do tváře. „My dva," opřel jsem se o stěnu a založil si ruce na hrudi, „jsme totiž úplně stejní, nemám pravdu?" uculil jsem se na něj. „Tak prosím," otevřel jsem dveře dokořán. „Až po tobě."