Láska zabíjí

17. června: štěstí v neštěstí

Na prvního chirurga jsme narazili ve třetím táboře, který jsme navštívili. Naši prosbu však zamítl, protože měl prý moc práce s desítkami jiných pacientů, a tak jsme putovali dál. Ve čtvrtém táboře neměli ani ošetřovnu, natož operační sál a schopného chirurga.

V pátém táboře se chirurg omlouval ze stejných důvodů jako ten předchozí, ale byl vstřícnější. „Jak se ten nešťastník jmenuje?" zajímalo ho. „Napíšu si jeho jméno na seznam pacientů a dám vám vědět, kdyby se uvolnilo místo. Mrzí mě, že toho pro vás nemohu udělat víc."

„Děláte víc než dost," chopil se slova Namjoon. „V táboře třicet dva nás hned vyhnali." Poté, co doktor našel píšící pero, mu nadiktoval: „Jung Hoseok."

„Jung Hoseok?" ozvalo se z chodby za námi. „Slyšel jsem správně?" Do místnosti vešel mladík v potrhaném tričku a s obvázanou rukou. Nejspíš se do tábora dostal teprve nedávno. Všichni jsme na něj zmateně koukali.

„Vy ho znáte?" jako první se vzpamatoval Jin.

„Může jít jen o shodu jmen, ale..." nervózně se poškrábal na hlavně. „Jeho sestra je moje přítelkyně. Tedy... Teď už nejspíš bývalá přítelkyně. Neviděli jsme se od začátku pandemie, takže vůbec nevím, kde teď je, ale..."

„Jiwoo," vzpomněl jsem si na jméno tvé sestry, jež jsi mi prozradil, když jsi mi jednou vykládal historku o tom, jak tě učila jezdit na kole. „Jmenovala se tak, že ano?"

A tak ti týpek, jenž kdysi podváděl tvou sestru, zachránil život. Ukázalo se, že svých činů lituje tak moc, že se před chirurgem plazil půl hodiny po zemi na kolenou a sliboval hory doly jen proto, aby tě zachránil.

No, dobře. Možná trochu přeháním. Trošičku. Očividně to dělal víc pro očistu vlastního svědomí než pro tebe, ale hlavní je, že jeho přemlouvání nakonec zabralo. Nebo ne?