𝙹𝚎𝚍𝚗𝚊 𝚗𝚘𝚌 // Nik Tendo

7

   Co si o sobě sakra myslí? Je tak arogantní. Ví vůbec on, jak se jmenuju já? Rozčiluje mě.

   Myšlenky se mi honí hlavou jako splašené. Než ale dojdu domů, stihnu se nějak uklidnit. Musím přiznat, že mi chvilku trvalo, než jsem se prostorově zorientovala, ale když mi došlo, ve které části města jsme, nebylo těžké odhadnout, jakým směrem se vydat. I tak mi cesta pěšky trvala asi 40 minut. Po cestě jsem si nějakým způsobem urovnala myšlenky. Vůbec nechápu, jak se mi to včera mohlo tak moc vymknout kontrole. Mám práci a dům, mám svoje odpovědnosti. Už vážně dlouho podobným úletům neholduji. Ano, občas zajdeme s Karin nebo ostatními do klubu, ale nikdy se to nezvrtne. Jdeme si jen zatancovat, trochu se napít a užít si večer, nic víc. Včera to ale asi trochu víc bylo..

   Ráda bych řekla, že jsem se včera večer sice napila, ale vše si pamatuji a všechno je v pořádku. To bych ale lhala. Nepamatuju si toho moc, jenom útržky. Vím, že jsme spolu spali, ale to je asi tak vše. Nevím, co všechno jsme dělali, žádné detaily. Nepamatuju se. A on to má nejspíš hodně podobně..

Nikův pohled
   Ups. Mám pocit, že se to asi trochu vymklo. Ta holka vypadala fakt naštvaná. Pokrčím rameny. No co, stalo se. Moc si toho ale nepamatuju, byl jsem totiž úplně zhulenej. A ona zase zbouraná, takže to vyšlo nastejno. Oba jsme byli dost mimo.

   Byla ale hezká. Teda, ušla. Jo, vlastně byla hezká. Byla? Snad je. No nic. Otočím se na bok a přes hlavu si hodím polštář. Tolik světla mi totiž nedělá úplně dobře. No, možná se ještě dneska donutím vstát z postele..

Viktoriin pohled
   Když dorazím domů, plácnu sebou do postele. Asi tak na pět minut, pak vstanu a jdu se osprchovat a převlíknout. Když zapnu mobil, mám tam několik zmeškaných hovorů a esemesek. Jasně, že jsou od Karin. Vytočím její číslo a mobil chvíli vyzvání, než hovor přijme.

Viki, haló? ozve se z telefonu.

Ahoj, Karin, řeknu a promnu si oči.

Tyjo, kde jseš? Jsi v pohodě?

Jojo, jsem, řeknu. Už jsem doma

Dál pokračujeme v hovoru. Tak trochu jí i zmíním Nika..

Hele víšco, zajdeme si do kavárny a řekneš mi to, dobře? zeptá se Karin.

Fajn, odpovím. Jdu si alespoň dát řasenku a vyrazím.

   S Karin se setkáme v kavárně a já jí tak nějak obecně řeknu, co se stalo.

   ,,To je hajzl, fakt," odpoví, když dojdu k té části, kde zmíním, že Nik automaticky počítal s tím, že beru antikoncepci.

   ,,No," odpovím. Myslel si jako, že jsem šlapka nebo co? Jen mávnu rukou.

   ,,Víš co, Viki," začne mluvit a přitom šátrá ve svojí kabelce, ,,mám číslo na někoho, kdo má Nikovo číslo určitě," dopoví a já polknu. Nevím, jestli s ním chci mluvit. Nevím, jestli Nika chci kdy vůbec vidět. ,,Tady," řekne Karin a podá mi papírek, na kterém je napsáno telefonní číslo.

   ,,Na koho že to je číslo?" zeptám se, když si vezmu papírek do ruky a začnu si prohlížet číslice.

   ,,Na Jakuba," řekne Karin, jako by teď bylo vše jasné. Ne to není.

   ,,A to je.." nadhodím.

   ,,Ty nevíš, kdo je Jakub? Jakub Vlček?" podiví se Karin. Zavrtím hlavou.

   ,,Je to prostě Nikův kamarád, určitě na něj číslo má. Když řekneš, co se stalo, určitě ti ho dá," řekne Karin a dopije svoji kávu. Povzdechnu si a taky se napiju. No, můžu to alespoň zkusit..
...
   Když dorazím domů, převléknu se do domácího oblečení. Pustím si telku a sednu si na gauč. Po chvilce zašátrám v kabelce a vyndám ven papírek. Vezmu do ruky mobil a naťukám do něj číslo. Buď teď nebo nikdy..

,Haló?' ozve se z telefonu po několika vyzváněních. Polknu.

,Haló? Mluvím správně s Jakubem Vlčkem?' zeptám se.

,Joo, jasně,' ozve se mi v odpověď. Najednou mi ten hlas přijde nějak povědomý. Co potřebuješ? zeptá se.

,No, vyskytl se malý problém a..potřebovala bych telefonní číslo na Dominika,' kousnu se do rtu. Chvilku potom je ticho.

,Viki, jseš to ty?' ozve se z reproduktoru. No to mě podrž. Hned jak jeho hlasem slyším říct moje jméno, na všechno si vzpomenu. Kluk se kterým teď mluvím je Yzo.

,Jasně, to jsem já,' usměju se, i když to nemůže vidět.

,Čauu, rád tě slyším. Říkala si, že potřebuješ číslo na Nika?' zeptá se.

,Jo, potřebovala bych ho,' zasměju se nervózně.

,Jo, dobře. Hele, už musím běžet. To číslo ti napíšu do esemesky, jo?'

,Jo, dobře,' odpovím.

,Fajn. Tak zatím!'

,Zatím čau,' pozdravím nazpět a Jakub to típne.
No jo, tak tohle bychom měli..