his true self: I knew you were into boys

2.

Taehyung úlevně vydechl , když svůj černý kufr dotáhl až k letadlu a následně se o něj opřel aby se vydýchal.

,, Potřebujete pomoct pane ? "
Optal se pilot a scházel schody dolů za Taehyungem , který vypadal , že každou chvíli umře.

Taehyung nikdy neměl moc velkou sílu , jelikož za něho těžkou práci dělal vždy někdo jiný , ale kufr který dneska táhl , byl opravdu těžký , takže ve chvíli kdy pilot opatrně zvedl kufr ze země aby ho nějak nepoškodil , překvapeně vydechl a povytáhl obočí.

,, Tam letíte na měsíc ne ? "
Zasmál se pilot , ale jakmile uviděl Taeho naštvaný výraz , rychle zvážněl a začal kufr tahat po schodech nahoru do letadla.

Možná že to Taehyung opravdu přehnal s množstvím věcí , které se nacházely v jeho kufru , ale měl prostě rád ten pocit jistoty , že má všeho dost a radši něco navíc , kdyby náhodou.

Jakmile dosedl do červeného křesla svého soukromého letadla , vydechl přebytečný vzduch z plic a pohlédl z okénka a slunce , které ho štípalo do očí.

,, Než vyrazíme pane , chtěl by jste něco k pití , nebo k jídlu ? "
Optal se tmavovlasý pilot a jemně se na Taeho usmál.

,, Ano , moc bych ocenil sklenku červeného vína "
Zamumlal s úsměvem na rtech a pohlédl na pilota , který se otočil k Taemu zády a zašmátral v jedné z poliček a podal mu láhev vína , k tomu otvírak a skleničku.

Zatímco si začal otevírat skleničku , z malého reproduktoru k Taemu dolehl hlas oznamující , že letadlo je připraveno k odletu.
Rozpačitě chytil opěrku svého křesla a zavřel oči.
Z létání měl strach , ale vzdušnou čarou je to do Bangkoku nejrychlejší. 

Přinutil se otevřít oči až ve chvíli , kdy letadlo bylo v rovině a tak jako pokaždé ho dokole uchvátilo to co viděl.
Líbil se mu pohled na východ slunce z letadla a líbili se mu mraky , které byly od východu slunce lehce narůžovělé.

Víc se opřel do křesla a upil ze své skleničky. Blaženě zamlaskal a pohlédl na láhev vína , bude si ji muset koupit domů , lepší víno v životě nepil.

Volnou rukou vytáhl z kapsy kalhot mobil a naklikal rychlou zprávu která byla určena jeho mamce , že už je na cestě a do dvou hodin je na letišti.

Pak znovu zavřel oči , teď už ale ne ze strachu , ale z únavy.
Nechal se unášet tichem a jemně se u toho usmíval.
Tak moc se těšil na rodiče , neviděl je už přes půl roku , jenže jeho agentura mu celý půl rok odmítala dát volno víc než na jeden den a i přesto že to Taehyunga strašně štvalo , nemohl s tím nic udělat.

Taehyung byl strašně unavený a myšlení ho vyčerpávalo , takže do chvilky usnul a probudil ho až sám osobně pilot , který s ním musel jemně zatřást.

,, Pane ? Přistáli jsme v Bangkoku "

Taehyung prudce vstal a úlevně se usmál. Byl rád , že spal během přistávání , jelikož tahle část letu ho děsila asi víc než vzlétávání , či samotný let.

Pilot Taehyungovi snesl kufr a pak se s ním s jemnou úklonou rozloučil a řekl mu , že za týden bude jeho letadlo čekat na stejném místě jako teď.

Černovlásek popadl kufr a vláčel ho až do budovy letiště , kde se automaticky začal rozhlížet po svých rodičích.

,, Tae , Taehyugie "
Uslyšel důvěrně známý hlas a srdce se mu divoce rozbušilo , když před sebou spatřil svoji maminku , s úsměvem na tváři.
Beze slov ji pevně objal a vdechoval její sladkou vůni.