his true self: I knew you were into boys

26.

Oba chlapci byli zdrcení z toho co se stalo.

Taehyung se se svým smutkem vyrovnával sám , u sebe v bytě se sklenkou červeného vína a Jungkook svůj zármutek přenesl do vzteku , který vybíjel do boxovacího pytle v soukromé tělocvičně jednoho ze svých přátel.

A zrovna to Jungkook dělal , když si všiml uprostřed dveří hubeného mladíka s černými vlasy a provinilým výrazem v očích.

|před šesti hodinami|

Taehyung umýval skleničku od vína a hleděl u toho z okna na modré nebe plné bílých mraků.
Dokázal si představit , jak na ně kouká s Jungkookem a dohadují se o tom , co v různých oblacích vidí za tvary.

Smutně se vrátil pohledem ke sklenici , která už byla dokonale čistá , jelikož ji myl snad už deset minut a tak ji postavil do odkapávače a nechal ji uschnout.

Pomalu došel do koupelny a zahleděl se v zrcadle na svůj odraz.
Vypadal stejně jako se cítil.
Příšerně.

Vlasy si nemyl už čtyři dny a na sobě měl stejné triko jako předevčírem.
Chtěl si alespoň očistit pleť , jelikož svou skin care též zanedbával a tak se postavil na špičky a chtěl si vzít svou drahou micelární vodu , kterou měl až v nejvyšší poličce , jenže se mu zamotala hlava a tak zavrávoral a před očima se mu zatmělo.
Snažil se udržet rovnováhu a u toho se zachytit čehokoliv , co by zabránilo v jeho pádu , jenže to nestihl a dopadl na zadek na tvrdou zem.

Frustrovaně se chytl za vlasy a na pár okamžiků , stejně jako Jungkook , přenesl svůj smutek ve vztek a naštvaně začal mlátit dlaněmi do země.
Když ho to přešlo , celý se uvolnil a začal plakat.

,, Co sem to udělal "
Zatahal se za vlasy a nenamáhal se zvednou ze studených kachlí.

Taehyung před sebou viděl Jungkooku radostnou tvář , když v nemocnici použil spojení : s někým , na kom mi záleží

A stejně tak mu neuniklo , jak povadla , když zmínil to vymyšlené jméno.

Znovu se zatahal za vlasy a pomalu se postavil na nohy.

Nenáviděl se , jelikož jeho hrdost mu najednou nedovolila říct Jungkookovi , jak moc mu chyběl.

Došoural se k posteli do které si lehl a schoulil se do klubíčka.
Věděl , že neusne , ale tohle vyrovnávání se smutkem bylo přeci jenom lepší , než sklenička vína.

Mezitím Jungkook s taškou přehozenou přes rameno , mířil do posilovny jednoho ze svých přátel a jeho myšlenky se vůbec netočily kolem Taeho.
Lhal by , kdyby řekl , že na něj vůbec nemyslí , ale naštestí měl okolo sebe dost přátel , kteří ho přivedly na jiné myšlenky.

,, Och , ahoj Jungkooku , už jsi tu zas ? "
Zasmál se blonďatý muž s potetovanými pažemi a piercingem ve rtu.

,, Hm "
Pokýval hnědovlásek hlavou a mírně zčervenal.

,, Trávíš tu víc času než doma "
Pozvedl jedno obočí a naklonil hlavu na stranu.
,, Ani jsem se nezeptal , je všechno v pořádku ? "

Jungkook se zarazil.
Opatrně vzhlédl do obličeje svého kamaráda a jen na chvilku pocítil nutkání se někomu svěřit se vším co se mu stalo.

,, J-jo , všechno je dobrý "
Pousmál se a navlékl si své boxerské rukavice a upřel pohled na boxovací pytel uplně v rohu místnosti.

,, Dobře "
Pokýval hlavou mladík a ustoupil bokem.
,, Nechám tě tu , budu v kanclu kdyby si něco potřeboval "