The Date (HS|CZ)

22. Kapitola

ANDY

Zabiju Harryho Stylese.

Je neděle. Ten imbecil mě vzbudí v sedm ráno, aby mi oznámil, že dnes jdeme znovu k jeho rodině, protože s námi chtějí jít k jejich přátelům.

V SEDM RÁNO. V SEDM RÁNO V NEDĚLI!

Teď je osm. Od chvíle, kdy jsem ho s kopnutím do prdele vyhodila z pokoje, nemůžu znovu usnout.

Nakonec to vzdám a vylezu z postele. Alice včera večer odešla ven a ještě se nevrátila. Je za tím kluk, určitě.

Vlezu do koupelny a nechám vanu napustit vlažnou, skoro až studenou vodou. Kdybych si napustila teplou, usnula bych tam a s mým štěstím bych se utopila.  Ne, že by mi to vadilo, konečně bych měla klid od toho kudrnatého idiota a Alice.

HARRY

Au, ta holka má ale sílu v nohách. Opatrně se posadím na postel, přičemž syknu.

,,Já jsem ti to říkal. Ne. Ty tam i přes mé varování, že Andy v neděli dřív než v deset nevstává, vlezeš a otravuješ ji. Teď se nediv, že ti slušně nakopala prdel," posmívá se mi Louis.

,,Drž. Kurva. Hubu!" zavrčím.

,,Ale notak, Stylesi. To bude v pohodě," řekne a plácne mě po zádech.

Páteř pošle signál do pánve a ta začne nepříjemně, až bolestně, brnět.

,,Ty seš takovej kokot, Tomlinsone," syknu skrz zuby a jen tak tak se držím, abych ho neprohodil oknem.

ANDY

Kouknu se na hodiny, které ukazují tři hodiny odpoledne. Harry mě má vyzvednout ve čtyři. Právý čas, abych se začala chystat.

,,Chceš pomoct vybrat oblečení?" zeptá se Alice.

,,Nemluv na mě, slečno lítám po nocích venku a vracím se až druhý den na oběd," řeknu naštvaně.

,,Už jsem se ti několikrát omlouvala, Andy. Nemůžeš to nechat být?" zakňučí.

,,Nechat to být? Vážně Alice? Nedělej si ze mě srandu. Mě jsi předtím seřvala, jak malého hajzla a já to mám nechat být? Nebuď směšná."

,,Je mi to líto, Andy," fňukne.

,,Vážně je," pokračuje, ale já ji ignoruju.

Přejdu ke skříni, vytáhnu odtud černé rifle, černo-červenou kostkovanou, flanelovou košili, tu, kvůli které Harry tak vyváděl, a přejdu do koupelny. Hodím rychlou sprchu a začnu se oblékat do čistého oblečení.

Na řasy si nanesu trochu řasenky a obličej přepudruju. Vlasy si sepnu do drdolu a do uší si dám červené kuličkové náušnice. Ještě si rychle nazuju červené Conversky a pak už s mobilem a klíči v ruce běžím ven. Harry venku stojí opřený o jeho velké černé auto.

,,Ahoj," pozdraví mě.

,,Čau," odpovím a přejdu ke dveřím spolujezdce.

,,Ne! Já sám!" skoro až vyjekne, když si chci otevřít dveře.

,,Dobře, nevyšiluj, hysterko," vypláznu na něj jazyk.

Harry se jen trochu zamračí a pak mi otevře dveře, které po mém nastoupení zase zavře. Oběhne auto a nasedne na místo řidiče, přičemž sebou trošku trhne a já se ušklíbnu. Něco ho bolí?

.......

Asi v polovině cesty na něj upřu svůj pohled. Soustředěně sleduje silnici před sebou a skoro ani nemrká.