The Date (HS|CZ)

37. Kapitola

LOUIS

,,Všechno nejlepší, Lou!" vykřiknou všichni, když vejdu po chvíli do kuchyně.

A já myslel, že narozeniny oslavím až o víkendu, když jsou Vánoce. Susan, Zayn, máma a všichni mí sourozenci se na mě usmívají. Obrovský dort stojí na stole a kolem stolu je několik dárků.

,,Moc vám děkuju," usměju se a obejmu mámu.

,,Dort schovám do ledničky a všichni si posedejte ke stolu, už bude večeře," oznámí máma a vezme dort z mého dosahu, zrovna, když si na prst chci nabrat trochu čokoládového krému.

Všichni si posedají okolo obrovského stolu a čekají co se bude dít.

.......

Se zaujetím sleduju hnědovlásku sedící naproti mě. Její hnědé oči vyplašeně kmitají po místnosti, jak se snaží se na mě nedívat. Jsem prostě až moc sexy.

,,A jak se má Troy, Susan?" ozve se mezi cinkáním příborů hlas mé mámy.

Jaký Troy, sakra? Ona někoho má?

,,Táta se má fajn. Právě ho povýšili v práci, takže se mu docela daří," Susan své velké oči přemístí na mámu.

Oh, Troy je její otec. A já tady už málem chtěl pořádat kohoutí zápasy.

,,Jsem ráda, že tě zase po dlouhé době vidím, Sus," ozve se vedle mě Alice, která společně se Zaynem dorazila těsně před večeří.

,,Kdybys furt nelítala po večírkách, třeba bys ji měla i kdy vidět," ušklíbnu se na svou sestru.

,,Ty drž radši hubu, Tomlinsone. Nevím, kdo tady dostal kopačky jen kvůli tomu, že se poštěkal s kámošem," Alice se spokojeně uculí.

,,Nemůžu za to, že se mnou byla, jen kvůli tomu, aby mu byla na blízku," protočím otráveně očima.

Pořád mi to musí předhazovat. Kráva blbá. A tomu se říká sourozenecká láska.

,,Ale stačilo by, ne? Vždyť od tud za chvilku Susan uteče!" ozve se Fizzy, která sedí po mé pravici.

,,Promiň Sus, toho skřeta si už nevšímej. On je trošku jinej, víš? Mamka si ho adoptovala z útulku, když byl ještě malé kůzlátko," Lottie na ni mrkne.

,,Děláš si prdel?! Co to meleš za blbosti? Hrabe ti?" okamžitě po ní vyjedu.

Všichni u stolu se můžou smíchy udusit a já jen sedím a koukám, jak jim tečou slzy.

,,Mami! Louis řekl prdel!" Phoebe vykřikne.

Jen protočím očima a sním poslední sousto z talíře. Vstanu od stolu a odejdu do svého pokoje. Nebudu tam s nimi sedět, když si ze mě akorát tak dělají srandu.

Lehnu si na postel, čelem ke zdi a začnu pozorovat tmavě modrou barvu, kterou jsou zdi natřené.

,,Lou?" ozve se zpoza dveří jemný hlásek a naslédně to doplní i zaklepání.

,,Hm?"

,,Můžu dovnitř?" Susanin hlas je pořád stejně sametový.

,,Pokud se nebojíš, že by tě kozel mohl potrkat, tak klidně," houknu a následně uslyším otevření dveří.

,,Ale notak! Bylo to vtipné, Louisi. Tvé sestry tě mají rády," ucítím, jak se matrace za mnou trochu prohne.

,,Někdy to tak nevypadá. Vždycky, když se snažím na někoho udělat dobrý dojem, tak to akorát pokazí," zabořím hlavu do polštáře.