The Date (HS|CZ)

5. Kapitola

,,Která kráva tady postavila ten stůl?" probudí mě naštvané mumlání mé milované spolubydlící.

,,Miláčku, ten stůl už tady stojí asi rok," zodpovím jí, když se snažím rozlepit své oči.

Okamžitě se chytám za hlavu. Řekla bych, že jsem to lehce přehnala. 

Pak mi proběhne v hlavě pár okamžiků ze včerejší noci.

Vodka. Džus. Záchody. Umyvadlo. Styles. Čtyři oči. Líbačka.

Abych řekla pravdu, nic jiného si nepamatuju. 

Počkat. Cože?!

,,Kurva" zakleju.

To snad ne. To není možné. Fuj. Fuj. Fuj.

Podívám se na mobil. Sedm ráno. Můžu ještě takových deset minut ležet, tak proč to nevyužít. Otevřu mého miláčka, který si bez povšimnutí jen tak leží na nočním stolku. Zadám svůj e-mail a následně heslo, abych se dostala na svůj facebookový účet. Okamžitě na mě vyskočí hlavní stránka facebooku, kde několik lidí přidalo novou fotku, či status.

Proroluju polovinu stránky, když na mě najednou vybafne jedna obzvlášť zajímavá. Selfie, na které jsem já, Luke, Alice, několik dalších lidí a dokonce i Styles. Ten aby se taky všude nevesral. 

Jen nad tím protočím oči. Dám like a odhlásím se.

I na tom blbém internetu je mrtvo. Všichni jsou odpadlí ze včerejšího mecheche. 

Znovu myšlenkami zabloudím k tomu menšímu úletu se Stylesem. Pamatuje si to? Jestli jo, bude si mě kvůli toho dobírat? Lituje toho? Já teda určitě ano! Chudák Luke.

.......

,,Ty máš snad v zadku vrtuli!" stěžuje si Alice.

,,Nemám. Jen se neflákám," mrknu na ni.

Jen se hraně zamračí a pak se usměje. Hravě mě dloubne do ramena.

,,Nepřítel na obzoru," šeptne přiškrceně.

Rozhlédnu se kolem sebe a opravdu. Jde hned naproti nám i s Malikem.

Když nás obchází, naše pohledy se na okamžik setkají. Vrhá na mě vraždící pohled, který mu s radostí oplácím. Nevím jestli mi včera přeskočilo, nebo co. Normálně bych se mu obloukem vyhýbala. Ale to ten chlast.

,,Už nikdy nebudu pít" prohlásím.

"Říká ta, co v nejbližší době plánuje, že půjde znova na party," má věrná kamarádka se uchechtne.

,,Ty jsi to samé, takže být tebou radši držím tlamičku, zlatíčko," pobouchám ji po rameni.

Jen se zasměje a pak odběhne pryč. Po krátké chvíli pochopím proč.

,,Uhm, ahoj," ozve se tichý hlásek blonďatého kluka.

Ach, jen to ne.

,,Ahoj," odpovím mu, vědoma si toho, jak trapná tato situace je.

,,Já, víš no, chtěl bych se ti omluvit za včerejšek. Nějak se mi to vymklo kontrole a.. prostě.. dopadlo to tak, jak to dopadlo. Moc mě to mrzí," jeho koktavý hlas se třese.

,,Luke, nic si z toho nedělej. Já sama jsem podlehla zvrácenostem alkoholu a abych pravdu řekla, nejsem na sebe za včerejšek zrovna hrdá. Nechtěj vědět proč," zasměju se nad tou absurdní situací, ve které se právě nacházíme.

A tak hezky ten večer včera začal.

,,No, každopádně mě napadlo.. nezapomeneme na to, co se stalo včera a začneme znova? Co by jsi řekla na večeři?" stydlivě se usměje.