The Date (HS|CZ)

35. Kapitola

HARRY

,,Kde jsi byl?" začne po mě Andy křičet, jakmile vstoupím do našeho bytu.

,,Venku," protočím očima a sundám si svůj hnědý kabát, který poté pověsím na věšák hned u dveří.

,,Kde?" ani o trochu svůj hlas neztiší.

,,Ježiši, byl jsem s Louisem v baru," vybuchnu.

To, že to byl striptýz bar a že mi pár holek tancovalo na klíně, radši vynechám.

,,Jsi ve vztahu se mnou a taháš se po barech? Co si o sobě jako myslíš? V barech je plno skoro nahých holek a ty ses s jednou z nich klidně mohl vyspat a teď si to ani nemusíš pamatovat, protože jsi toho hodně vychlastal!" vjede si rukama do vlasů.

,,Já ti taky nezakazuju chození na nákupy s těma tvýma kamarádkama. Bůh ví, kde se s nimi taháš a mně tady vyčítáš, když jdu na pár hodin s Louisem do baru!" založím si ruce na hrudi a v naštvanosti zafuním.

,,Víš co? Já už toho mám dost! Buď přestaneš chodit v noci ven, nebo se seber a vypadni!" Andy ukáže rukou ke dveřím.

Otočím se, popadnu kabát, který jsem si před pár minutami sundal, a otevřu dveře.

,,Harry, neodcházej," prosebně se na mě koukne.

,,Rád jsem tě poznal," jsou má poslední slova, než za sebou zabouchnu dveře a odejdu do studených nočních ulic.

.......

Posadím se na své posteli a protřu si unavené oči. Jednou rukou se natáhnu pro mobil a vypnu ten zkurvený budík. Na chvíli se zahledím před sebe na bílou stěnu a vzpomenu si na sen.

Jako by mi ten sen říkal, že se nemám nechávat Andy ovlivňovat a cítit provinile, když jsem s jinou holkou. Proč se o ni vůbec zajímám? Můžu si šukat s kým chci. Ona to tak určitě taky dělá, tak proč já bych si to měl vyčítat a odepírat? Nenechám se ovládat. Vždyť já si to vyčítám, jako by jsme spolu chodili. 

ANDY

,,Kolik se rovná x, Andy?" zeptá se mě Garfield.

,,X se rovná, uhm, sedmnáct?" nakrčím obočí, když odpovídám, protože si nejsem vůbec jistá, jestli to mám dobře.

,,Správně, Andersonová! Co se stalo? Že bychom se začali učit?" vyvalí profesor v překvapení oči.

,,Jste spadl na hlavu, ne? Ona a učit se?" uchechtne se Harry, který sedí o dvě řady přede mnou.

Už od rána se ke mně chová hnusně. Nevím, co mu přeletělo přes nos, ale měl by se uklidnit.

,,Sklapni, Harry," zasyčím dostatečně nahlas, aby mě slyšel.

On se jen otočí a provokativně se zakření. Já bych mu takovou flákla.

,,Příští hodinu si napíšeme na toto učivo písemku. Už to probíráme dost dlouho na to, abyste to uměli," řekne učitel, když zazvoní.

Posbírá si všechny papíry a ostatní věci, které sem dotáhl, a odejde pryč. Všichni se okamžitě nahrnou na chodbu, aby si vyměnili učebnice. Vyměním si matematiku za angličtinu a ještě zkontroluju svůj vzhled v malém zrcátku, které je na dvířkách, než skříňku zabouchnu.

,,Čau Harry," usměju se na něj, když projde kolem.

Jen se na mě koukne, protočí očima a jde pryč.