The Date (HS|CZ)

31. Kapitola

Dnes je sedmnáctého listopadu, což znamená, že mám narozeniny. Ve škole jsem se dozvěděla, že mi Louis u Jace uspořádal narozeninový večírek, na který pozval snad dvě stě lidí.

Asi před dvaceti minutama mi Loui napsal, že tam mám být v osm a že mě nemá ani napadnout tam nejít, protože si pro mě jinak dojde. Takže teď lítám po pokoji a hledám něco na sebe, protože je sedm.

Docela mě štve, že se mnou Alice pořád nemluví. Určitě by mi se vším pomohla. Ale můžu si za to sama, neměla jsem jí říkat, že v tom podle mě jede se Stylesem.

Už asi po páté přesunu ramínka ve skříni z jedné strany tyče na druhou, ve snaze najít něco na sebe. Na vrchní polici si všimnu nějákého šedého vaku, tak ho odtama vyndám a položím na postel. Opatrně vak rozepnu, abych neponičila zip a rukou se dotknu černé látky uvnitř.

Jsou to šaty, které mi koupil Harry, abych měla v čem jít na tu Halloween party. Párkrát po nich lehce přejedu prsty, až je nakonec z vaku vyndám a pověsím na ramínko, které zavěsím na dveře skříně.

Mám si je vzít? Ne! Tak v čem mám jít, když nic jiného nemám?! V čemkoliv, jen ne v šatech, které jsou od něj! Proč to s tebou vůbec řeším? Ty nerozhoduješ o tom, co si oblékám. Tak si běž v čem chceš!

Nakonec se, i přes protesty mého podvědomí, navleču do šat. Obuju si černé boty na tenkém podpatku. Boty jsou obyčejné, s jedním proužkem přes prsty a druhým kolem kotníku, ale strašně pohodlné.

Sednu si na postel a do ruky popadnu zrcadlo. Vysypu si na matraci všechna má líčidla a pustím se do práce. Světlý korektor nanesu pod mé oči, aby zakryl tmavé kruhy pod očima. Ono se moc dobře nespí, když vás pravidelně pronásledují noční můry. Řasenkou si prodloužím řasy a na vrchní víčko si udělám tenoučkou černou linku.

Všechno to naházím zpět do kosmetické taštičky a jdu se do koupelny učesat. Vlasy si jen trochu navlním a ofinu sepnu sponkama, aby mi nepadala zbytečně do očí. Ještě si rychle vyčistím zuby a pak už jen naházím mobil s peněženkou do malé tašky a vyrážím na cestu.

.......

,,Všehno nejlepší!" zakřičí obrovská skupina lidí, když otevřu dveře Jaceova domu.

,,Panebože! Kolik vás tady sakra je?" zalapám po dechu.

,,Louis se činil," Jace se zasměje a přejde ke mně aby mě obejmul.

,,Všechno nejlepší, miláčku," políbí mě na obě tváře a podá mi malou flaštičku vodky s červenou mašličkou kolem hrdla.

,,Děkuju," zasměju se nad jeho dárkem.

,,Tak, teď všichni do řady! Jde se přát oslavenkyni!" Louisův hlas se ozve obývákem a všichni se postaví do zástupu.

Jako druhý je na řadě Loui, který pevně uchopí mou ruku a začne mi ní nekontrolovatelně třást.

,,Všechno nejlepší, babe!" zakřičí, dá mi pusu, a pak mě obejme.

Do ruky mi položí malou krabičku zabalenou v balícím papíru.

Takhle to pokračuje další půlhodinu, než se dostanu až k poslednímu člověku. Alice.

,,Ahoj," kuňkne.

,,Ahoj," zopakuju po ní.

,,Chtěla bych ti popřát všechno nejlepší k narozeninám. Snad už bude v tvém životě všechno okay, když je Styles mimo. A najdi si hodně kamarádů, aby ses cítila dobře," sevře mou ruku v té své.