AGAIN | Joe Mazzello

•3•

Kapitola 3.
První krůček

2.12.2018

Když mě pustili z nemocnice, připadala jsem si hrozně bezmocná, nepamatuji si vůbec nic z tohohle roku...
Nejvíc mě mrzí že kvůli mému výpadku paměti trpí i mé okolí.

Sedím na gauči a projíždím si instagram.
Na účtech těch kluků, co byli se mnou v nemocnici je spousta našich společných fotek, vůbec si na ty chvíle nevzpomínám.

Najednou uslyším zvonek.
Za dveřma stojí Joe.
,,Ahoj, přišel jsem návštěvu. A nejdu s prázdnou.'' oznámí mi a ukáže mi láhev vína, kterou drží v ruce.
,,Ahoj, pojď dál.'' usměju se na něj a trochu nervózně vejde dovnitř.
Už k němu cítím trochu větší důvěru po tom, co jsem si prošla ty fotky.

,,Víš, dostal jsem nápad.'' začne a posadí se na gauč.
,,Nápad?'' podivím se a z kuchyně přinesu dvě sklenice.
,,Ano, jak ti vrátit paměť.''
,,No to bych uvítala. A jak to chceš udělat?''

,,Nebudu ti říkat můj plán, projistotu. Ale dnes uděláme první krůček.''
,,Pustím ti film.''
Joe se zvedne z gauče a do televize zapojí disk.

,,Není to doufám porno?''
,,Neboj, není.'' plácne se do čela.
,,A jak se jmenuje?'' zeptám se zvědavě a Joe ho pustí.
,,Uvidíš.'' zazubí se.

Bohemian Rhapsody?!

,,Koho tam hraješ?'' zeptám se ho, když mezi titulky uvidím i jeho jméno.
,,Johna Deacona.'' objasní a já na něj vytřeštím oči.

*JOE'S POV*

,,Seš mu hodně podobnej.'' pokývá Izy uznale hlavou.
,,To díky tobě.'' usměju se na ni a ona se na mě nechápavě podívá.
Těch jejích kouzelných modrých očí se nemůžu nabažit.

,,Jak to myslíš?''
Nechápavě se na mě zamračí.
,,Byla jsi moje maskérka. To díky tobě vypadám jako John Deacon.'' objasním a Izy se překvapeně podívá zpátky na televizi.

,,Jsem dobrá no.'' pochválí se a já se usměju.
Ona se usměje na mě, je taaak sladká!

                            ~•~

,,Pamatuješ si na něco z toho?'' zeptám se opatrně když skončí film.
Izy záporně zavrtí hlavou.
Je mi jí hrozně líto, jak jí asi musí být když si na nic nepamatuje?!

,,Promiň že se tě furt ptáme takovými otázkami, ale mi se ti snažíme pomoc.''
,,Já vás chápu, a děkuju vám za to.'' usměje se na mě.

,,Projížděla jsem si instagram.'' oznámí po chvilce.
,,A?'' zeptám se s nadějí v hlase.
,,Nic...''
,,To nevadí, chce to čas.'' řeknu povzbudivě a pohladím jí po zádech.

,,Nemáš hlad?'' zeptá se.
,,No, něco bych zakousl.''
,,Mám objednat pizzu?'' nabídne a já souhlasím.
,,Jakou si dáš?'' zeptá se mě než odejde telefonovat.
,,Třeba salámovou.''

,,Klidně si pusť nějaký film jestli chceš.'' řekne a odejde do kuchyně.
Já začnu projíždět nabídku filmu.
Nakonec vyberu Jurský park.

,,Tak cos pustil?''
Izy dohopká do obýváku, protože má stále na noze sádru.
,,Jurský park.'' oznámím a napjatě čekám, jestli něco pozná.

Za asi půl hodiny už máme pizzu doma.
,,Izy...''
,,Ano?'' odtrhne zrak od televize.
,,Nepřipomíná ti ten kluk někoho?''

Izy si kluka pořádně prohlédne, po chvilce se překvapeně podívá na mě a pak zpátky na kluka v televizi.
,,To-to jsi ty!'' vyprskne smíchy.
,,Co je tady k smíchu?'' zeptám se nechápavě.

,,Když ty jsi byl tak roztomilý!''
Po téhle větě se rozesměje ještě víc.
Ten její zvonivý smích je hodně nakažlivý, takže se začnu smát taky.

,,A to už nejsem roztomilý?'' zeptám se když se uklidníme.
,,No jasně že jsi.''