AGAIN | Joe Mazzello

•30•

Kapitola 31.
Já už tu byla...
27.9.2019

Joe
Isabelo, dneska bych tě rád vzal na místo, který pro mě hodně znamená.
Máš čas?
07:34

Tato zpráva mě dnes ráno vzbudila.
Docela příjemné probuzení.
Hned odpovím na zprávu.

You
Jasně, mám čas.
07:35

Joe mi hned napíše že si pro mě ve dvě přijede. A tak se taky stalo.

Jelikož jsem velmi zvědavá a nedočkavá osoba, jízda autem se neobešla bez otázek tipu Kam to jedeme? nebo Byla jsem tam už někdy?

Cesta trvá necelé dvě hodiny.
Joe zaparkuje na parkovišti, chvíli jdeme po prašné cestě až dorazíme na místo.
Hned zjistím kde se nacházíme.
Waddesdon Manor.

Překrásný zámek s ještě překrásnější anglickou zahradou.
Ale co tu sakra děláme?

Joe mě chytne za ruku a chvíli se procházíme zahradou. Před námi stojí veliká kašna.

Pustím Joeovu ruku a procházím se jen tak okolo. Cítím divný pocit.
Já to tu znám.
Ty barvy, ty vůně...
Já už tu byla...
S Joem.
Počkat...

Proboha...
Já si pomalu začínám rozvzpomínávat.
Tady mě přece požádal o ruku!

Já si na všechno pamatuju!

,,Nic tak krásnýho jsem před spaním ještě neviděl...'' zamumlá a usne.

,,Izy, asi k tobě cítím něco víc než kamarádství.'' přizná Joe.
,,Já asi taky.'' uchechtnu se.
Joe opět spojí naše rty.

,,Vypadáš úchvatně. Dej se na modeling!''
,,To bych tě pak ale nemohla líčit.''
,,To máš pravdu, kašli na modeling.'' řekne a políbí mě.

,,Děkuju ti můj princi.'' zašeptám mu do ucha.
,,Není zač má princezno.'' usměje se.

,,Joe...'' vydechnu a otočím se na něj.
,,Co se děje?'' zeptá se zmateně.
,,Já- já si na všechno vzpoměla...''
,,Jak-jak to myslíš?''
,,Tady, teď jsem se mi vybavili všechny mé ztracené vzpomínky. Joe já si zase všechno pamatuju. Tady jsi mě požádal o ruku!''
Joe má překvapený výraz.

Pak se ke mě rozběhne a obejme mě.
Zase ucítím tu jeho vůni a já vím, že ho miluji. Až teď si uvědomím, že jsem ho celou dobu milovala, jenom jsem si to neuvědomovala.

Já si na všechno pamatuji! Na všechno!
Naše první setkání, naše první pusa, naše dovolená v Paříži, propařené večírky, Vánoce, premiéra BoRhap, naše dítě...

Hned se od Joea zase odtáhnu a do očí se mi nahrnou slzy.
,,Co je?'' zeptá se tiše zmateně Joe.
,,Tys- tys mě podvedl...''
,,Izy je mi hrozně líto co se stalo. Já jsem celou tu dobu měl hrozně výčitky. Já vim, jsem strašnej idiot. Nebýt mě, nepotratila bys, nebýt mě neměla bys autonehodu a všechno by sis pamatovala.''

Joe popojde dál ode mě abych ho neviděla brečet.
Trochu vyměknu.
Přijdu k němu a položím mu ruku na rameno.

,,Joe, nebýt tebe, neměla bych žádné dítě...''
,,Takže-''
,,Takže ti odpouštím.'' jemně se usměju a Joe si mě k sobě přitáhne.

Rozbrečím se štěstím.
Jsem tak šťastná a zároveň plná smutku. Tolikrát jsem Joeovi ublížila a on mě...
Ale jestli spolu chceme být musíme si vše odpustit.

,,Joe já tě miluju.'' zašeptám a podívám se na něj.
Jemně se usměje a políbí mě.