AGAIN | Joe Mazzello

•23•

Kapitola 23.
Miluju tě
20.7.2019

Nemohla jsem ani dospat, jak jsem se těšila na dnešní návštěvu Disney Landu.
Oblékla jsem si bílé letní šaty a počkala jsem v hotelové hale na ostatní.

Když přišel Joe, ještě asi hodinu si mě stále prohlížel, což mi přišlo trochu... divný...

Zavolali jsme si taxi a za půl hodiny jsem stála na místě, na kterém jsem si vždy jako malá přála být.

,,Lidi, pojďme na horskou dráhu!'' vykřikne Rami.
,,Já nikam nejdu!'' vykřiknu s Lucy naráz.
Nikdy jsem na horské dráze nebyla, Lucy ano ale má z ní hrůzu.
,,Neboj! Je to sranda!'' uklidňuje mě Joe.

Chvíli přemýšlím jestli je to dobrý nápad, nakonec souhlasím a za chvíli už se klepu strachy vedle Bena. Za námi sedí Joe s Gwilem. Rami zůstal s Lucy a šli všem nakoupit cukrovou vatu.

Pomalu stoupáme nahoru. Čím výš jsme, tím víc se bojím. Proto chytím Bena za ruku. Oči mám pevně zavřené, ale cítím že je překvapený a nejistý.

*Joe's POV*
Když uvidím Izy, jak drží Bena za ruku, ucítím takový divný pocit.
Žárlivost?
Možná. Vím, že si nepamatuje, že mě milovala a že neví že ji stále miluju, ale i tak mě to dost bolí.
Nevím co s tím. Asi bych měl být víc trpělivý.
Ona si vzpomene.
Určitě...

*Isabela's POV*
Když vyjedeme úplně nahoru, nastane zlom a prudce jedeme dolů. Začnu křičet jako by mě někdo vraždil.

Dalších pár minut jsou pro mě asi ty nejhorší v životě. Celou dobu mám oči pevně zavřené, křičím jako o život a drtím Benovu ruku.

Když to celé skončí, otevřu oči a usměji se od ucha k uchu. Hrozně se mi uleví.
Vystoupím a podívám se na Joea.
Má docela nečitelný a divný výraz. Usoudím že je vyděšený z té dráhy a nechám to být.

Sníme všechnu cukrovou vatu a vydáme se dál.
Navštívíme ještě několik atrakcí. Většinou je to tak, že kluci jdou na nějakou šílenou atrakci a já zůstanu s Lucy a nakupujeme všelijaké kraviny.

Během prozkoumávání Disneylandu se setkáme i s Mickeym a Minnie a uděláme si s nima fotku.
Joe je celou dobu takový zamyšlený.
To už asi nebude kvůli horské dráze.

Už jsou tři odpoledne a jsme docela unavení takže se rozhodneme jít na ruské kolo a tím zakončit náš úžasný výlet.

Do kabinek si sedneme po dvou, já vyfasuju Joea.
Kolo se pomalu začne otáčet a nám se naskytne úžasný výhled na celý Disneyland.

,,Joe je všechno v pořádku?'' špitnu po chvilce obdivování.
Joe jen něco zamrmlá, což má asi znamenat že je vše v pořádku.
,,Joe já vím že je něco špatně.''
Položím svou ruku na tu jeho.

,,Isabelo všechno je v pořádku.'' zamumlá a dál se dívá do okolí.
,,Takhle mě nazýváš vždycky když jsi naštvaný takže mi teď a tady hezky řekneš co se děje!'' trochu zvýším.

,,Isabelo sakra!''
Zařve a otočí se na mě. Strašně se leknu a ucuknu.
,,Víš jak je to těžký?! Dělat jakože nic? Být v pohodě, když mě považuješ jenom za kámoše kterej se ti snaží pomoct? Že mě to nebolí když tě Ben drží za ruku? Že nic před tou autonehodou nebylo?!''
Šokovaně na něj koukám. Vůbec mu nerozumím.
Všimnu si slz v jeho očích.

,,Jak-jak to myslíš?''
Joeovi po tváři steče slza a rychle si jí setře.
,,Já tě miluju Isabelo.'' řekne pomalým a zoufalým hlasem.

Joe se otočí směrem ode mě. Vyděšeně na něj koukám a snažím se pobrat to co se tady během těch pár minut stalo.

,,Vždycky jsem tě miloval.'' zašeptá a stále se dívá ven.
Po tvářích mi taky začnou téct slzy.
Celou tu dobu po autonehodě museli všichni v mém okolí trpět.
A, jak teď už vím, nejvíc trpí Joe.

,,Joe...'' šeptnu a otočí se zpátky na mě.
Pomalu se k sobě začneme hlavama přibližovat.
Opřu se o jeho čelo tím svým a podívám se mu do očí.

,,Joe odpusť mi to všechno prosím.'' zašeptám a Joe mě pevně sevře ve své náruči.
,,Není co.''

Kolo se zastaví a my musíme vystoupit.
Venku už čekají Ben s Gwilem, kteří když vidí jak se objímáme a jak mám uslzené oči, jejich obličeje se z vysmátých změní na starostlivé.

Joe se ode mě odtáhne a vystoupíme z kabinky.
,,Všechno v pohodě?'' zeptá se starostlivě Ben.
Jen přikývnu a pokusím se o úsměv.
Je mi hrozně líto Joea. Vůbec nevím co mám dělat.