AGAIN | Joe Mazzello

•26•

Kapitola 26.
Divný den
3.9.2018

Dnes se ke mě Joe už od rána chová tak nějak... jinak.
Ráno nám oboum připravil úžasnou snídani. Hned potom se pustil do oběda.
Odpoledne mě pozval na kávu a dezert do kavárny. Pak jsme šli nakupovat nějaké to oblečení.
Co na tom bylo nejdivnější? To nakupování napadlo jeho! Vždy jsem to byla já kdo chtěl jít nakupovat.

Po asi dvouhodinovém nakupování jsme jeli domů.

,,Joe co to má být?!'' vyjeknu když uvidím před očima černo.
Šáhnu si na oči a zjistím že na nich mám nějaký šátek.

,,Překvapení...'' řekne tajemně.
Chytí mě za ruku a začne mě někam vést.
Tak tohle je hodně divnej den.
Co když mi dopřál poslední dobrý oběd a teď mě odtáhne někam do háje a zabije mě?!

,,Joe sakra můžeš mu říct co to zas chystáš?! Dneska ses ke mě choval jako nikdy a teď tohle!''
Uslyším jen Joeovo uchechtnutí.

Za chvíli už sedím v autě pořád s šátkem na očích.
,,Joe můžeš mi říct kam to jedeme?!''
,,Jedeme na výlet.'' řekl s klidným hladem a nastartoval auto.

~•~

,,Tři dva jedna teď!''
Joe mi strhne šátek z očí.

Nejdřív nic nevidím protože ostré sluneční světlo mě silně udeří do očí.
Chvilku žmourám ale pak začnu to místo poznávat.

,,Co děláme v Waddesdon Manor??'' podivím se a kouknu se na Joea.
,,Říkal jsem ti že jedeme na výlet.'' uculí se Joe.
,,A to se to nemohlo obejít bez tohohle?'' ukážu na šátek v jeho ruce.
Joe jen s úsměvem mykne rameny.

,,Pojď!'' chytne mě za ruku a povede mě do zahrady.
Naposledy jsem tu byla tak před deseti lety.
Hodně se to tu změnilo.

Zrovna procházíme okolo kašny. Obdivuju tu nádheru, ten klid.
Otočím se na Joea který má takový nervózní výraz.

Sednu si na lavičku a dál obdivuju tu nádheru. Joe si přisedne ke mě a chytne mě za ruku.

,,Vzpomínám si, když jsem tě poprvé uviděl v tom kostymérským stanu s tím tvým nádherným úsměvem. Hned jak jsem tě uviděl, hned jsem se do tebe zamiloval. Vždy jsem tě miloval...'' podívá se na mě. ,,...a vždycky budu.''

,,Proč na to vzpomínáš zrovna teď?'' zeptám se nechápavě.

Joe šáhne do kapsy u kalhot vytáhne malou krabičku.
Počkat co?!

Pomalu otevře krabičku ve které je nádherný prstýnek.

,,Isabelo Smithová, vezmeš si mě?''
Vytřeštím na něj oči.

,,P-proboha Joe j-já...''
Vůbec nevím co na to říct.
Vlastně vím.
,,Ano... ano! Vezmu si tě!'' uchechtnu se.
Joe mi s úsměvem na tváři navlékne prsten na prst.

Oči mám zalité slzami, takže Joea vidím rozmazaně.
No, nevadí.
Skočím mu kolem krku a Joe mě silně mě obejme kolem pasu.

,,Joe já tě taky miluju, moc tě miluju. Ať se bude dít cokoliv vždy tě budu milovat. Slibuju...''

..........................................................

Ahooj, jak se vám líbila dnešní kapitola? Omlouvám se, je trochu kratší.
Jak se dnes máte?
-Anet