AGAIN | Joe Mazzello

•25•

Kapitola 25.
Kašli na Bena!
1.9.2018

Od té události co se stala v Disneylandu jsem s Joem skoro nemluvila.
Je mi ho hrozně líto.

Dneškem se ale vše mění, když mi začne zvonit mobil.
,,Joe?...'' šeptnu lehce vyděšeně do telefonu.
,,Izy já... chci se ti omluvit za to co se stalo. Bylo toho na mě moc.''
Mám co dělat abych se nerozplakala.
,,Joe ty se za nic omlouvat nemusíš. Za to všechno můžu já. Kvůli mně teď trpíš.''

*Joe's POV*
,,Joe ty se za nic omlouvat nemusíš. Za to všechno můžu já. Kvůli mně teď trpíš.''
Ale mám. Izy vůbec netuší, že kvůli mě měla autonehodu. Kvůli mě si na nic nepamatuje...

,,Dobře... i tak bych tě jako omluvu rád někam pozval.''
,,A kam? Zase na muffiny?'' jemně se uchechtne.
,,Do Paříže.''

*Isabela's POV*
,,A kam? Zase na muffiny?'' jemně se uchechtnu.
,,Do Paříže.''
Zůstanu stát na místě jako opařená.
,,Děláš si srandu?'' řeknu pomalu.
,,Nedělám. Letí nám to dneska večer, jestli tedy máš zájem. Pokud ne, mám ještě v záloze Bena.''
,,Samozřejmě že mám zájem! Kašli a Bena!'' uchechtnu se.

~•~

Zrovna sedíme v jedné příjemné kavárničce s úžasným výhledem na Eiffelovku.

,,Joe prosím odpusť mi já-''
,,Izy ty přece za nic nemůžeš!''
Joe mě chytí za ruku a pevně ji stiskne.

Servírka nám přinese úžasně vonící horkou čokoládu a sušenky a strávíme příjemnou hodinku v kavárně.

Pak se jen tak potloukáme městem a povídáme o všem možném. Dlouhou dobu jsme spolu nemluvili. Jsem ráda že už je vše v pořádku. Jen mám pořád výčitky, on mě miluje a já jeho ne.
Nebo...

Celý den se procházíme a při tom obdivujeme různé památky které nám zrovna přišli do cesty.
Večer, když už je tma jen tak stojíme a obdivujeme světélkující Eiffelovku.

Podívám se na Joea, také se na mě podívá a zablýskne se mu v očích.
Nikdy jsem si pořádně neprohlídla ty jeho krásný kukadla.

Ani si neuvědomuju, že se ke mě Joe pomaličku přibližuje a já k němu.
Nakonec od sebe naše hlavy dělá jen centimetrová škvírka.

Budu to já, která spojí naše rty. Vůbec nevím co to dělám, vlastně vůbec nepřemýšlím. Můj mozek mi v tuhle chvíli ochrnul.
Mám pocit, jako bych chuť jeho rtů už znala.

Odlepím se od jeho rtů. Mozek mi opět začne fungovat a uvědomím si co jsem to udělala za blbost.
Vyděšeně se podívám na Joea. Vypadá taky vyděšeně ale zároveň překvapeně a nadšeně.

,,Promiň.'' špitnu a rozběhnu se pryč.
Nejdřív ani nevím kam běžím. Během běhu se mi ale nějak víc okysličí mozek a vymyslím plán.

Ze všeho nejdřív se zastavím, protože lidi kolem mě si o mě myslí kdo ví co.

Joeovi jsem dávno zmizela z dohledu.
Zády se opřu o stěnu domu a snažím sklidnit svůj dech.

Další krok mého plánu?
Nezbývá mi nic jiného, než se vrátit na hotel.
Kdybych zůstala venku dýl bez Joea hrozilo by mi docela velký nebezpečí vzhledem k tomu že jsem jen žena.

Vydám se tedy k hotelu.
Co mám udělat až se Joem zítra potkám?
Co mu mám říct?

Proč jsem ho vůbec políbila?!
Vždyť ho přece nemiluju...

..........................................................

Ahoj všichni, tato kapitola je speciálně věnována crazylittlegirllinda která teď chudinka doma stůně🫶.
Tak si to Lindičko užij🫶🫶.
-Anet