AGAIN | Joe Mazzello

•16•

Kapitola 16.
S

kandál

3.2.2018

Během přípravy naší snídaně, si nemůžu nevšimnout, že je Joe nervózní. Celou dobu si s někým píše, za celé ráno nic neřekl a ani pusu mi nedal.

Před Joea položím hotovou omeletu a sednu si naproti němu.
Joe odloží telefon a začne se hrabat ve vajíčkách.

,,Joe,'' chytnu ho za ruku ve které drží vidličku. ,,co se děje?''
Joe položí vidličku a zhluboka se nadechne.

Vezme telefon do rukou a chvíli na něj tiše kliká.
Po chvilce otočí displej ke mě.
Divoká líbačka Joea Mazzella a neznámé dívky na ulici! Kdo je ona slečna na fotografiích?

Vytrhnu Joeovi mobil z rukou a přečtu si článek.
,,To-to je z té párty minulý týden...''
Joe přikyvuje a vrátím mu telefon.
,,To přece nemůžou!'' zařvu a bouchnu do stolu.

,,Je to bulvár, s tím nic neuděláš. Neboj, za pár dní na to všichni zapomenou.''
,,Je to skandál.''
Joe se zasměje, což mě docela uklidní a pustím se do omelety.

,,Psala mi máma... taky viděla ten článek, prý se s tebou chce seznámit.'' špitne Joe a já se zakuckám.
,,Huh, no... dobře. Ráda se s tvojí mamkou seznámím.''
,,To myslíš vážně?''
Překvapeně se na mě podívá.
,,Jasně! Podle toho co jsi vyprávěl je to určitě milá žena.''

,,Tak dobře. Pozvala nás na dnešek na čaj.''
,,U-už dneska?'' opět se zakuckám.
,,Je v tom problém?''
Joe nakloní hlavu na stranu.
,,Ne není já jen... nemám nic dobrého na sebe a chci na ní udělat dobrý dojem.''
,,Izy, buď sama sebou a uděláš na ni velmi dobrý dojem.''
Joe se na mě povzbudivě usměje.
,,Dobře.'' usměju se a dojím si svou snídani.

~•~

,,Hele Joe není to tričko moc-''
,,Izy, jsi ta nejkrásnější holka na týhle zemi. Moc ti to sluší takže se neboj.''
Joe mě pohladí po zádech a hned na to se otevřou dveře.

Stojí v nic postarší pán s prošedivělými vlasy.

,,Ahoj Joe! Pojďte dál, už na vás čekáme.''
Nervózně vstoupím do předsíně a zuji si boty.
Pak vkročíme do malého obýváku. Na žlutém gaučíku sedí muž podobající se Joeovi a žena s dlouhými vlnitými vlasy a milým úsměvem.

,,Mami, tati tohle je moje přítelkyně Isabela. Tohle je Joseph můj táta a tohle je Virgina moje mamka.''

,,A po gauči se válí můj bratr John a moje sestra Mary.''
Pokračuje Joe.

,,Vítej v rodině.'' usměje se na mě Virginie a také si se mnou podá ruku.

Virginie nám uvařila čaj a nabídla nám úžasný ovocný dort.

Joeovo rodiče jsou hrozně milý lidi. Doufám že jsem na ně udělala dobrý dojem, po tom co si přečetli na internetu.
John jako by Joeovi z oka vypadl. Stejný obličej, stejný smysl pro humor, ale přesto je Joe ten nejlepší.
S Mary jsem si hrozně porozuměla. Je maskérka, stejně jako já. Domluvili jsme se že se někdy sejdeme.

Domů jsme se vraceli někdy v šest odpoledne.
,,Já vlastně nic nevím o tvých rodičích.'' ozve se během jízdy Joe.
,,No, táta zemřel když mi bylo patnáct na rakovinu a s mámou nemám dobrý vztah.''

,,Co se stalo mezi tebou mámou?''
Zhluboka jsem se nadechla.
,,Jestli o tom nechceš mluvit, nemusíš.''
,,Ne, to je v pořádku. Studovala jsem práva ale vůbec mě to nebavilo, takže jsem se na to po roce a půl vykašlala a udělala jsem si tajně kurz maskérství. Máma se to ale dozvěděla. Strašně jsme se pohádali a vypakovala mě z domu.''

,,Proč to udělala? To tě máma nepodporovala v tom co tě bavilo?''
Nechápavě se na mě podívá.
,,Podporovala, i táta. Ale potom co táta umřel se hrozně změnila, bylo to pro ni moc těžký.''

V očích mě začali štípat slzy. Tátu jsem měla moc ráda.
Joe si nejspíš všiml mých lesklých očí a chytil mě za ruku.