AGAIN | Joe Mazzello

•29•

Kapitola 29.
Za to můžu já
7.10.2018

*Isabela's POV*
Na plicích cítím obrovskou tíhu, nemůžu se skoro nadechnout.
Vůbec nevím co mám dělat.
Bezmyšlenkově se zvednu z gauče, obleču si bundu a dojdu ke svému autu. Nastartuju a odjedu pryč.

Ani nevím kam mám jet, prostě někam jedu.

Ani se nerozhlédnu a vjedu na hlavní silnici. Uslyším obrovskou ránu a hned na to uvidím černo před očima...

*Ben's POV*
Už asi půl hodiny sedím v obýváku a snažím se pobrat co mi Izy právě řekla.
Snažil jsem se jí dovolat zpátky, ale nebrala to.

Najednou si ke mě sedne Joe.
,,Bene, já to nevydržím. Musím jet za ní a říct jí pravdu.'' svěří se mi Joe.
,,Už nemusíš...'' vydechnu a hlavu složím do dlaní.
,,Jak to myslíš?''
,,Před půlhodinou jsem si s ní volal. Všechno jsem jí řekl.''
Joe se na mě vyděšeně podívá.

,,PROČ SI JÍ TO ŘEKL?! VŽDYŤ JE TĚHOTNÁ!!'' začne na mě řvát.
,,Musím jí to vysvětlit.''
Vezme do ruky svůj mobil a vytočí číslo na Lucy.

*Joe's POV*
,,Lucy! Máš někde u sebe Izy?! Musím s ní nutné mluvit!'' vychrlím na ni.
,,Nemám jí u sebe!'' vzlykne.
,,Co-co se děje?''
,,Isabela měla nehodu! Teď je na operačním sále. Nic víc nevím.''

Pomalu se posadím na pohovku.
Musím co nejdřív zpátky domů.
Musím za ní a za svým synem.

Típnu to, popadnu batoh a začnu do něj házet potřebné věci.
,,Co děláš?!'' vyhrkne Rami když vejde do obýváku.
,,Jedu za Isabelou, měla autonehodu.''
Rami s Benem na mě vyděšeně civí zatímco já se snažím najít druhou ponožku do páru.
,,Ty debile!'' vybuchne po chvilce Ben a já se leknu.
,,Můžeš za to ty! VŽDYŤ ONA POTRATILA! A TYS JÍ JEŠTĚ K TOMU PODVEDL!!'' zařve a naštvaně odejde pryč.

Už je toho na mě moc. Cítím strašnou slabost. Fyzickou ale i v mém srdci. Sesunu se na zem a uvidím už jen černo...

~•~

Po tom co jsem omdlel mě Rami vzkřísil a pomohl mi se sbalit.
Ben s Gwilem nám slíbili, že se postarají o zrušení celého turné, já s Ramim jsme zatím jeli na letiště.

Za dvě hodiny už sedím v taxíku plný strachu. Hrozně se bojím o Isabelu.
Za to můžu já.
Kdybych jí nepodvedl, nepotratila by a nebyla by teď v nemocnici.

Teď bych udělal cokoliv, jen aby byla Isabela v pořádku.

Sotva taxík zastaví před nemocnicí, vyběhnu z auta a rozběhnu se k nemocničnímu vchodu.
U recepce vidím sedět Lucy s hlavou složenou v dlaních. Hned ale zvedne hlavu a podívá se na mě a pak i na Ramiho.
,,Rami!'' vzlykne a rozběhne se k němu.

,,Kde je Izy?! Jak na tom je?!'' vyhrknu.
,,Nic mi neřekli. Nejsem rodina.'' zamumlá do Ramiho ramena.
Jdu tedy k recepční.
,,Je po těžké operaci. Má vážné zranění hlavy a holení kost má zlomenou na čtyřikrát. Teď je ale v kómatu. Můžete jít za ní.''
Sestřička mě odvede k pokoji Isabely.

Pomalu otevřu dveře, uvidím svoji lásku ležet na nemocniční posteli napojenou na všelijaké přístroje.
Svůj andělský obličej má pobledlý a má na něm samé šrámy.
Přes slzy skoro nevidím.

Sednu si vedle postele a chytnu Isabelu za ruku.
Už to nevydržím a rozbrečím se.
Skloním hlavu k její něžné ruce a políbím jí.
,,Isabelo odpusť mi prosím.'' zašeptám.

Lékaři mi řekli že neví, kdy se probudí. Dovolili mi přespat jednu noc u ní.

Mám hrozně výčitky. Kdybych mohl, dal bych život za to, aby se probudila.