Ráno mě probudí zazvonění mého mobilu ohlašující novou zprávu. S povzdechem se natáhnu pro mobil a podívám se kdo mi píše v osm ráno.
Joe Dobré ráno, přeji veselé Vánoce! 08:01
S uchechtnutím mu odepíšu.
You Veselé Vánoce! A děkuji ale budík jsem si neobjednávala. 08:01
Joe Ach omlouvám se. Mohl bych svou chybu nějak napravit? 08:01
You Něco vymyslíme🙂. 08:01
Najednou si ale něco uvědomím. Já pro nikoho nemám dárek! Já nemám dárek pro Joea!
,,Tolik mi pomáhá a já mu nedám dárek?! Co jsem to za krávu?'' stěžuju si během převlékání.
Provedu ranní hygienu, rychle se nasnídam a pádím do obchodního centra. No jo, ale co mu dám? Za tu dobu co jsem s nim strávila, jsem toho o něm hodně zjistila. Ale jak mám vědět co jsem mu už dala než jsem všechno zapoměla?
Chvíli se jen tak procházím podél obchodů a přemýšlím. Pak vpluju do obchodu s luxusními hodinkami. Chvíli si prohlížím nabídku a nakonec si všimu jednich, o kterých si myslím že jsou přesně pro Joea.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Kouknu na cenu a málem mě klepne. Huh, přes 300 liber... Na druhou stranu, to všechno co pro mě Joe dělá bych mu nevrátila ani deseti takovými hodinkami. Takže se moc dlouho nerozmýšlím, koupím je a nechám je dárkově zabalit.
Vyjdu z obchodu a rozhodnu se zajít do obchodu s belgickou čokoládou, kde koupím bonboniéru pro Emily a Lucy.
Pak se rozhodnu zajít na oběd do restaurace. Posadím se ke stolu a zkontroluji si mobil. Několik zpráv na naší skupině.
Lucy Ahoj všichni! Veselé Vánoce! 11:35
Ben Šťastné a veselé! 11:38
Joe Lidi pamatujete si na náš společný oběd minulý rok? 11:41
Lucy Samozřejmě. 11:41
Joe Nechcete si to zopakovat? 11:42
Ben To by bylo super! 11:42
Joe Takže zítra ve dvanáct u mě, zvu všechny. 11:42
Zkouším si vzpomenout na minulé Vánoce. Nic. Po chvíli přemýšlení toho nechám a omrknu další zprávy.
Máma Ahoj zlato, přeji šťastné a veselé Vánoce! Pusu 11:07
Ale ale co se stalo? Maminka se chce usmířit? No nic.
V restauraci poobědvám salát a pak se vydám do obchodu s botama. Jelikož budu na Vánoce sama, proč si sama sobě nenadělit dárek že? Pomalu procházím obchod a prohlížím si jednotlivé kousky. Najednou mi do oka padnou černé vansky.
Po vyzkoušení si je koupím a ještě se vydám k supermarketu, abych nakoupila suroviny na večer. Má to vůbec smysl když budu sama? Má, aspoň budu mít dobrou večeři.
Nakoupím a konečně odjedu domů. Cestou si ale vzpomenu na dárek pro Joea a holky.
Zaparkuji kousek od Joeova domů a i s dárkem se vydám za ním. Vyběhnu schody a s menšími rozpaky zazvoním na zvonek.
,,Ahoj Izy! Pojď dál!'' pobídne mě Joe. ,,Ne děkuju Joe já se nezdržím jen... něco pro tebe mám.'' Podám mu tmavě modrou krabičku obvázanou zlatou stuhou. ,,Rozbal to až zítra pod stromečkem.'' poručím mu a on přikývne. ,,Děkuju Izy, počkej chvilku!'' Joe někam odběhne a vrátí se se zabaleným dárkem.
,,Tady, taky to rozbal pod stromečkem.'' Dárek mi podá a usměju se. ,,Děkuju moc.''
,,Opravdu nechceš strávit Štědrý den se mnou?'' zeptá se Joe. ,,Ne, nechci vám kazit večer.'' ,,Vždyť by jsi ho nekazila! Právě naopak! Prosím!'' prosí Joe. ,,Seš hodnej, hodně si tý nabídky vážím ale nejde to. Promiň.'' odpovím a Joe vypadá trochu zklamaně. ,,Tak ahoj a veselý Vánoce!'' popřeju. ,,Šťastný a veselý!'' usměje se na mě a zavře dveře.
~•~
Mám navařeno a prostřeno, jen se ještě trochu poupravím. Sice nemám společnost, ale přeci jen je to Štědrý den takže přece nebudu večeřet v teplákách.
Obléknu si své nové šaty a prohrábnu se ve své šperkovnici. Narazím na krásné náušnice se srdíčky. Nemůžu si vzpomenout, kdo mi je dal, možná mi je dal Joe... Kromě náušnic si ještě vezmu náramek a můžu jít večeřet.
,,Tak šťastné a veselé Izy.'' popřeju sama sobě a napiju se vína. Aby nebylo takové ticho, pustím si vánoční koledy. Takhle jsem Vánoce prožívala ještě dvakrát, to bylo po tom, co jsem se odstěhovala od mámy. Nikdy jsem to neměla ráda, ale nic jiného mi nezbývalo.
Dojím večeři, sklidím ze stolu a plácnu sebou přes pohovku. Pustím si nějakou pohádku a ujídám z talíře na stole cukroví.
Na gauči takhle ležím asi do půlnoci, kdy se mi začnou zavírat oči. Dojdu se tedy vysprchovat a jdu spát.
Další den 25.12.2018
Otevřu oči a podívám se směrem k oknu. Všimnu si něčeho zvláštního. Šouravím krokem dojdu k oknu a na ulici uvidím novou vrstvu sněhu. ,,Jupííí! Sněžííí!'' Jo, mám ráda sníh. Myslím si že Vánoce bez sněhu jsou jako Queen bez Freddieho Mercuryho.
Pak si vzpomenu na dárek od Joea a rychle se rozběhnu do obýváku.
*Joe's POV* Celý včerejší večer jsem myslel na Izy. Muselo jí být hrozně smutno... Kdyby nebyla tvrdohlavá, mohla si užít večer se mnou a mojí úžasnou rodinou. Sice je tvrdohlavá, ale i tak miluju.
Sedím u stromku a zrovna rozbaluji dárek od Izy. Po rozvázání několika složitých uzlů na stuze otevřu krabičku a uvidím nádherné hodinky.
,,Páni...'' vydechnu a hned si je dám na ruku. Popadnu telefon a vytočím číslo na Izy.
*Izy's POV* Dárek je na omak měkký. Opatrně roztrhám balící papír a zjistím že uvnitř je kus složené látky. Rozložím ji a naskytne se mi pohled na nádherné zelené šaty.
Hned si je jdu vyzkoušet, když v půlce oblékání uslyším svůj mobil. Rychle si tedy doobléknu šaty a rozběhnu se k telefonu.
,,Ahoj Izy! Chtěl bych ti moc poděkovat za ty hodinky, jsou úžasný!'' řekne Joe. ,,Ahoj, nemáš za co. Za ti moc děkuju za ty nádherný šaty!'' ,,Zapneš kameru abych tě v nich mohl vidět?'' zaškemrá Joe. ,,Víš co, vezmu si je dneska na ten oběd dobře?'' ,,Jo, to je dobrý nápad.'' uchechtne se Joe.
~•~
Oběd byl úžasný, Joe ho (prý) sám připravoval. U Joea jsme byli až do noci, skvěle jsme se bavili a taky jsme se dobře opili. Joe ze mě celý večer nespustil oči. Pořád si mě prohlížel, jako by se do mě zamiloval... To je hloupost přece!
