AGAIN | Joe Mazzello

•22•

Kapitola 22.
Chcete mě zabít?
O půl roku později
14.8.2018

Ráno ucítím příjemnou vůni linoucí se z kuchyně. Pomalu otevřu oči.
Na druhé půlce postele leží růže. Posadím se a všimnu si že od růže až ke dveřím vede cestička z okvětních lístků.

S růží v ruce otevřu dveře, cestička vede dál do kuchyně.
Na stole leží talíř s čerstvými lívanci přelitými medem a posypané ovocem.

,,Všechno nejlepší lásko.''
Prudce se otočím ke dveřím. Stojí v nich Joe s pugetem růží v ruce.
,,Joe...'' vydechnu a skočím mu kolem krku.
,,Ještě pro tebe něco mám.''
Nechápavě položím puget na stůl a čekám, co to zase vymyslel.

Joe mi podá obálku. Opatrně ji otevřu a vytáhnu z ní dvě letenky do Francie.
,,Co to má být?''
Nechápavě se podívám na Joea.
,,Zarezervoval jsem nám na týden pokoj v jednom z nejlepších hotelů v Paříži.''
S pusou dokořán střídavě zírám na letenky a na Joe.

,,Jsi v pohodě?'' uchechtne se Joe.
,,Joe proboha to je úžasný! Já tě tak miluju!'' vypísknu a skočím na Joea.
Ten mě naštěstí v čas chytí. Obmotám mu nohy kolem pasu a dlouze ho políbím.
,,Joe ty seš skvělej!'' znovu ho políbím.

,,Hele jestli tady budeme dál takhle stát tak nám vystydne snídaně.'' uchechtne se Joe a seskočím zpátky na zem.
,,Tobě se to nelíbilo?'' lehce nadzvednu obočí a pousměji se.
,,Samozřejmě že líbilo, po snídani můžeme pokračovat.''
Joe zahoupe obočím.

~•~

Joe mi během snídaně oznámil že nám to letí zítra odpoledne.
Během dne jsme si zašli na London Eye, kde jsme se poprvé políbili a taky do jedné příjemné kavárničky.

Na večer mě Joe pozval do jednoho hudebního baru, kde dnes bude hrát nějaká mě neznámá kapela.
I tak jsem souhlasila.

Přijedeme na místo a vejdeme do baru.
Nevidím ani na krok, všude je tma.

Joeova ruka, kterou jsem celou dobu držela tu mou opustí a já zůstanu jen vyděšeně stát na místě.
,,Joe!'' šeptnu do tmy.

Najednou se prudce rozsvítí světla.
,,Překvapení!''
Mám pocit, že moje srdce mi každou chvíli vyskočí z hrudníku.
Joe ke mě přiběhne a obejme mě.
Když se ode mě Joe odtáhne, pořádně se rozhlédnu rozhlédnu po všech přítomných.

Vidím Lucy s obrovským dortem, Bena s narozeninovou čepičkou na hlavě a pak i Gwila, Ramiho dokonce i Briana s Rogerem a moji mamku.
Všimnu si blondýnky stojící vedle Bena. To je přece... Emily!
A pak vidím ještě pár dalších lidí ze štábu.

,,Chcete mě zabít?'' uchechtnu se.
,,To bysme neradi. Kdo by pak líčil Joea?'' řekne ironicky Ben.
,,Všechno nejlepší zlatíčko!'' vypískne Lucy obejme mě.

Od všech dostanu krásné dárky. Asi nejzajímavější dárek jsem dostala od Bena, který mi dal kartonového Joea. Prý když bude Joe pryč a bude mi smutno, budu mít náhradu.
Joea mi ale nic nenahradí.

Párty se hodně rozjela. Tancovalo se, pilo se, tancovalo se a pilo se.
Domů jsme se vraceli totálně ožralí. Mamka odešla domů dřív, takže nás díky bohu neviděla v tomto stavu.
Domů šla celá naše parta spolu.

Šli jsme parkem ale jelikož byla tma jako v pytli, protože ze záhadného důvodu nesvítila světla, vůbec nic jsme neviděli. Joe tuto záhadu připisoval mimozemšťanům.

Zrovna jsme se z neznámého důvodu smáli, když jsme uslyšeli tvrdou ránu.
Strašně jsem se lekla.

,,Co-co to bylo?'' vyjekne Lucy.
Uslyším hlasité vydechnutí Gwila.
,,Gwile? Seš v pohodě?'' zeptá se Rami.
,,Ne.''
,,Co se děje?'' zeptá se nechápavě Ben.
,,Já jsem narazil do stromu!''
Gwil se začne smát jako pako a my s ním.

Během zbývající cesty jsem se vymlátila na chodníku, když jsem si nevšimla obrubníku, Ben narazil do značky a Lucy si trochu spálila ruku od kopřivy.
Když se opijeme, většinou se nám stávají věci, které se normálním lidem stát nemohou.